Recenze Řekni mi kdy: Cesta za sebepoznáním a hledáním smyslu existence je sice zábavná, ale nakonec vyzní tak nějak naprázdno

Jak najít tu správnou cestu životem?

Po dodělání vysoké školy začal Will naplno žít svou prací, ve které se mu velmi daří. Po smrti dědečka se vydává splnit jeho poslední přání – odejít z Los Angeles, navštívit zajímavá místa v Mexiku a zažít tam pořádné dobrodružství. Během toho si konečně najde přátele a také se zamiluje do okouzlující Dani. Nicméně ne vždy jsou takové city vzájemné…

Ústřední hrdina je svým způsobem podivín, protože se celý svůj život věnoval hlavně vzdělávání a zaměstnání. Jenže pouze to člověku ke spokojenosti většinou nestačí. V mládí přišel o rodiče a vyrostl s babičkou Ines a dědou Pepem, což může souviset s jeho uzavřeností.

Snímek se zabývá především sebepoznáním, ačkoliv se nedočkáme žádné výrazné transformace.Snímek se zabývá především sebepoznáním, ačkoliv se nedočkáme žádné výrazné transformace. Will ztrácí svou identitu a zabředává do korporátní rutiny – to je povedeně znázorněno bezduchými záběry v práci a neustálým zíráním do telefonu. Dani si chce na rozdíl od něj užívat každičkou chvíli plnými doušky.

Will je vlastně celkem nezajímavý, přehnaně klidný, nudný, stydlivý a zoufale osamělý. Dobře to shrnuje kamarád Dani: „Ona je roztomilá, chytrá, hodná, skvělá a ty… jsi v Mexiku, to je dobrý.“ Navzdory tomu je divákovi celkem sympatický, zvláště mladí lidé se s ním můžou alespoň pocitově poměrně lehce ztotožnit. Kdo po škole neřešil, jakým směrem se vlastně vydat?

Zvláštním prvkem je hravý způsob natočení. V některých scénách dochází k dost nečekaným střihům. Velká pozornost je věnována také smyslovému požitku – nejvýraznější je pak bezpochyby zvuková složka. Atmosféru dotváří mexické písně nebo hlasité hučení či naopak ticho ve vypjatých chvílích. Těšit se můžete i na tradiční mariachi vystoupení.

Zábavný je i specifický styl humoru, i když z něj nejspíše nebudete přímo padat smíchy ze židle. Úplně nejlepší je scéna v cukrárně, ve které je zdrcení z neopětovaných citů ilustrováno padající třešničkou z roztékající se zmrzliny a záběry na nouzový východ, přičemž je doprovází dramatická hudba. V podobném duchu se nese i vtípek se soukromým obláčkem deště jenom nad Willem, když se vyrovnává s vyústěním jejich vztahu. Těchto kreativních vsuvek by tam mohlo být klidně ještě více.

Děj není nijak složitý, inspiruje se známými postupy v rámci romantických komedií. Od začátku se dá předvídat, jak se to bude vyvíjet. Mexičtí herci Jesús Zavala (Will) a Ximena Romo (Deni) jsou dohromady neskutečně roztomilí, takže se na ně hezky kouká. Třebaže se objeví náznak intimnosti, jejich vztah bohužel postrádá hlubší vykreslení. Zvláště na konci by se hodilo vysvětlení toho, jak to mezi sebou doopravdy mají. Žádné patetické čtení milostných dopisů nahlas se ovšem nekoná.

Řekni mi kdy se pohybuje ve dvou rovinách – balancuje se mezi komediální a melancholickou polohou. Pokouší se zdržet nerealistického chování jednotlivých postav, které je typické právě pro tento žánr. Ani se nechce přehnaně utápět v emocionálně těžkých okamžicích. Jestliže se touží vymanit ze škatulky klasických romantických snímků, je to pochopitelný tah. Jenže kvůli tomu je závěr tak nějak nevýrazný a nezasáhne diváka tolik, jak by se dalo čekat. Ve filmu se vyskytují také prvky telenovel, ale je to v únosné míře. Přínosem může být samotné poselství – člověk by neměl pouze nějak přežívat a pak zpětně litovat své ploché existence.

„Víš o tom, že jsi vážně zvláštní?“

„Řekneš mi už, jaký je tvůj nejhorší životní zážitek?“

„Když máš v životě takového člověka, se kterým je ti vždy dobře, měl by ses ho držet.“

65%

Řekni mi kdy / Tell Me When / Dime Cuándo Tú

Řekni mi kdy se pohybuje ve dvou rovinách – balancuje se mezi komediální a melancholickou polohou. Pokouší se zdržet nerealistického chování jednotlivých postav, které je typické právě pro tento žánr. Ani se nechce přehnaně utápět v emocionálně těžkých okamžicích. Jestliže se touží vymanit ze škatulky klasických romantických snímků, je to pochopitelný tah. Jenže kvůli tomu je závěr tak nějak nevýrazný a nezasáhne diváka tolik, jak by se dalo čekat. Ve filmu se vyskytují také prvky telenovel, ale je to v únosné míře. Přínosem může být samotné poselství – člověk by neměl pouze nějak přežívat a pak zpětně litovat své ploché existence.

• Hodnocení