Recenze Cesta domů: Vorel po dvaceti letech uzavírá svou trilogii melancholickým závěrečným snímkem, který obstojí i jako samostatná podívaná

Na samotě u lesa.

Tam přesně žijí myslivec Ludva a jeho žena Anyna s jejich dcera Marjánkou. A právě především na osudy těchto tří a jejich rodin se zaměřuje Cesta domů, nejnovější snímek režiséra a scenáristy Tomáše Vorla. Tím Vorel po dvaceti letech završuje svou trilogii, které předcházely filmy Cesta z města a Cesta do lesa. V dlouho očekávaném posledním díle se konečně uzavírají osudy rodin Papošových a Marákových.

I přes to, že jde o zmíněné pokračování, však Cesta domů poměrně dobře funguje jako samostatný snímek, k jehož pochopení a užití není potřeba k vidění prvních dvou dílů. Vorel totiž představuje vyprávění, kterým pro věrné fanoušky završuje příběh známých a oblíbených postav, ale uspokojí i nováčky, kteří si Cestu domů mohou užít jako příjemnou sólovku. A to především díky tomu, že Vorel se nezatěžuje nějakou přehnanou návazností či narážkami na předchozí filmy, čímž by činil svoje nejnovější dílo nedostupné ostatním divákům. Ne, naopak, z podívané lze mít kvalitní zážitek i bez znalosti předchozího děje.

Samotný příběh je pak kompaktní, i když místy trochu rozvleklý. Najdeme tu mnoho scén zabírajících přírodu a malebné okolí lesa. Tyto záběry jsou sice příjemné až melancholické a kvalitně odvedené, ale k celkové váze děje nijak zvlášť nepřispívají. Nehledě pak na to, že samotné vyprávění tak trochu postrádá hlubší zápletku, nebo aspoň zápletku, která by měla vyšší váhu či dopad. I když příběh má jakýsi centrální konflikt točící se kolem prodeje oné chaloupky na samotě u lesa, tak se nikdy nezdá, že by šlo o něco výrazně zásadnějšího.

Vorel představuje většinu svého vyprávění s jakýmsi melancholickým nádechem.Vorel totiž představuje většinu svého vyprávění s jakýmsi melancholickým nádechem jako takový epizodický sled událostí, které na sebe občas ani moc nenavazují. A ono to kupodivu funguje. Snímek i přes svou občasnou vleklost a místy zdánlivě nesouvisející děj, baví a dostatečně zaujme.

Celou podívanou pak nadzvedávají o úroveň výš silné herecké výkony, především ty předáků jako jsou Hanák, Polívka nebo Holubová. Většina herců podává kvalitní a přesvědčivé výkony, kterým nelze mnoho vytýkat. Za zmínku pak stojí především Boleslav Polívka v roli starého Papoše. Jeho ztvárnění osoby, která pomalu ale jistě ztrácí paměť, je velmi silné a osobité a zanechá v divákovi obrovský dojem. Skvělou oporou mu je i Eva Holubová, jejíž přednes patří k jedněm z výraznějších. Do třetice by se pak neměl opomenout ani Tomáš Hanák, jako jeden z hlavních hrdinů celé této série. Hanák odvádí skvělou práci a v jeho výkonu se najde plno emocionálních momentů, nejvíce pak zazáří v jedné opravdu silné scéně při konci filmu.

Hercům pak také znatelně pomáhá prostředí lesa jeho okolí, kde se vše odehrává. To dodává příběhu zajímavý a neobvyklý nádech. Příroda a malebná česká krajina přidává podívané jakousi melancholii a oddychovou atmosféru. Nehledě pak na to, že tvůrci se záběry na prostředí nešetří. Příroda je zkrátka v této trilogii charakterem sama o sobě. I díky tomu jde o jedinečné snímky s unikátním námětem. Přeci jen, kdo jiný se ve filmu věnuje českému lesnictví?

S tím pak souvisí i docela výrazné ekologické téma, na které Vorlovo dílo celkem výrazně naráží. A to především prostřednictvím postavy Anyny. Občas toto přehnané tlačení na ekologičnost až trochu irituje a Anyna je díky tomu chvílemi až nesympatická, ale zdá se, že to byl záměr. Tvůrci tím zjevně chtěli probudit v divácích diskuse a výrazné pocity, což se jim podařilo.

V závěru je Cesta domů milá a sympatická podívaná, která má své klady i zápory. Nejde o perfektní dílo, ale zároveň jde o to lepší, co dokáže současná česká kinematografie nabídnout. Vorel v závěrečném díle své epické trilogie přináší záživný příběh, který nenudí, i když je chvílemi trochu rozvleklý. Minusem je akorát jeho občasná přílišná epizodičnost a zdánlivá nesourodost, která se však nakonec slije v uspokojivý závěr. Skrze své postavy a jejich představitele pak Vorel nabízí divákům značnou dávku emocí, ale i odlehčených momentů, které jsou tak nějak ze života. Ty umocňuje i prostředí lesa, kde se vše odehrává. Cesta domů tak zkrátka určitě neurazí a najde si své fanoušky, a plusem jí budiž i to, že obstojí jako samostatný film, který lze sledovat bez znalosti předchozích dvou.

Honza a jeho věrná klisna se za den hodně nadřou.

 Drink s dědou vždycky chutná nejlíp.

 Ochutnávka vlastní úrody musí být.

70%

Cesta domů

V závěru je Cesta domů milá a sympatická podívaná, která má své klady i zápory. Nejde o perfektní dílo, ale zároveň jde o to lepší, co dokáže současná česká kinematografie nabídnout. Vorel v závěrečném díle své epické trilogie přináší záživný příběh, který nenudí, i když je chvílemi trochu rozvleklý. Minusem je akorát jeho občasná přílišná epizodičnost a zdánlivá nesourodost, která se však nakonec slije v uspokojivý závěr. Skrze své postavy a jejich představitele pak Vorel nabízí divákům značnou dávku emocí, ale i odlehčených momentů, které jsou tak nějak ze života. Ty umocňuje i prostředí lesa, kde se vše odehrává. Cesta domů tak zkrátka určitě neurazí a najde si své fanoušky, a plusem jí budiž i to, že obstojí jako samostatný film, který lze sledovat bez znalosti předchozích dvou.

• Hodnocení