Recenze Paralelní matky: Almodóvarova novinka nabízí silný příběh s trochou klišé, ale úderným závěrem

Jak spojit mateřství a hledání hromadného hrobu z 2. světové války?

Tato dvě zdánlivě nespojitelná témata se snažil skloubit dohromady režisér Pedro Almodóvar ve svém nejnovějším díle. A povedlo se mu tak, jak jen to on umí. Almodóvar v Paralelních matkách v jádru představuje hluboký a emocionální příběh dvou matek prvorodiček, Janis a Any, které se potkají a skamarádí v porodnici. Po porodu se však jejich osudy začínají nečekaně víc a víc nerozlučně proplétat. Do toho všeho pak Janis řeší vykopání údajného hromadného hrobu v její rodné vesnici, kde měl být pohřben její dědeček spolu s dalšími muži ze vsi při okupaci za druhé světové války.

A ač jsou tyto dvě témata na první pohled neslučitelná, tak režisérovi a scénáristovi (Almodóvar) se je daří v poetickém závěru ladně sjednotit v krásně uzavřený příběh o mateřství a rodině. Samotný děj, pak má poměrně dobrý spád a divák se u snímku ani na chvilku nenudí. A to i přes to, že se zde najde spousta zdánlivě všedních scén týkajících se nejen obstarávání miminka, ale i těch z pracovního života a podobně. Almodóvar je však podává s jakousi sobě vlastní jemností a ze všedního činí nevšední, čímž upoutá divákovu pozornost.

Na druhou stranu však příběh obsahuje i poměrně dost klišé. Tím hlavním je vlastně ten hlavní zvrat (z důvodu spoilerů je na tomto místě lepší neuvádět, o co konkrétně jde) celého vyprávění, který divák vidí přicházet na míle daleko. Ale ono to nevadí. Tahle předvídatelnost už k Almodóvarovi tak nějak patří. Nesnaží se svůj děj zastírat něčím nečekaným a unikátním, spíš divákovi nabídne přesně to, co by od takového příběhu očekával. Nepřekvapí, ale také neurazí.

Primární totiž je, že v závěru nabídne ucelenou a údernou pointu, ke které vedou všechny rozvětvené a zdánlivě nesouvisející dějové linky. Almodóvar je však dokáže na konci spojit, a to velmi nenuceně a přirozeně. Vyprávění tak do sebe v závěru zapadne a, i přes veškerá klišé, předvídatelnost a občasné nedostatky, tak Almodóvar představí silnou pointu, a ještě výraznější příběh.

Hlavní hvězdou je Penélope Cruz v roli Janis, která podává velmi výrazný a emocemi nabitý výkon.Ten však beze sporu nejvíce vyzdvihává herecké obsazení. Hlavní hvězdou je Penélope Cruz v roli Janis, která podává velmi výrazný a emocemi nabitý výkon. Cruz zkrátka na plátně předvádí herecký koncert plný jemností a komplexních detailů, které tvoří jádro celé podívané. Skvělou oporou je jí pak i Milena Smit v roli Any. Ta odvádí taktéž solidní práci a dobře se doplňuje s Cruz, se kterou tvoří sehraný tým, jenž má na plátně nespornou chemii. Ve vedlejších, ale za to výrazných rolích, se zde pak také objevují Rossy de Palma a Aitana Sánchez-Gijón, které taktéž podávají kvalitní a nápadné přednesy.

Vše pak také nápaditě doplňuje hudební doprovod z pera Alberta Iglesiase. Ten vytvořil pro snímek působivý soundtrack, jenž dotváří jeho celkovou atmosféru. V jednotlivých skladbách se odráží nálada postav i těžkopádnost příběhu.

Dohromady jsou Paralelní matky povedeným a filmařsky kvalitně zpracovaným dílem, které potěší fanoušky Almodóvara. Ten se zde sice dopouští pár klišé a jeho děj je v některých ohledech trochu předvídatelný a téma okoukané, Almodóvarovi se to však daří podat originálně. Jeho vyprávění nenudí a v příběhu nabízí silnou myšlenku, kterou dotahuje i výrazným zakončením, kdy do sebe vše pěkně zapadá. Hlavní tahákem je pak beze sporu Penélope Cruz, která podává jeden ze svých nejlepších výkonů za dlouhou dobu, spolupráce s Almodóvarem jí zkrátka, jako vždy, svědčí. A už jen kvůli ní stojí za to Paralelní matky vidět.

  Kromě životních lekcí nabídne Janis Aně i lekci vaření.

Paralelní matky
(Foto: Pathé)

Anina matka není s osudem své dcery dvakrát spokojená, ale nezbývá jí než se s tím smířit.

Paralelní matky
(Foto: Pathé)

 A otec Janisiny nemanželské dcery se také hlásí o slovo.

Paralelní matky
(Foto: Pathé)

75%

Paralelní matky / Madres paralelas

Dohromady jsou Paralelní matky povedeným a filmařsky kvalitně zpracovaným dílem, které potěší fanoušky Almodóvara. Ten se zde sice dopouští pár klišé a jeho děj je v některých ohledech trochu předvídatelný a téma okoukané, Almodóvarovi se to však daří podat originálně. Jeho vyprávění nenudí a v příběhu nabízí silnou myšlenku, kterou dotahuje i výrazným zakončením, kdy do sebe vše pěkně zapadá. Hlavní tahákem je pak beze sporu Penélope Cruz, která podává jeden ze svých nejlepších výkonů za dlouhou dobu, spolupráce s Almodóvarem jí zkrátka, jako vždy, svědčí. A už jen kvůli ní stojí za to Paralelní matky vidět.

  • Hodnocení

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací