Recenze Přes hranici: Cesta dvou dětí za svobodou citlivě poukazuje na každodenní hrůzy aktérů migračních krizí

„Zase je uvidíme. Určitě.“

Migrace. Téma, které s lidstvem souvisí prakticky neustále, od velkého stěhování národů přes biblická putování a osidlování Ameriky až po současné uprchlické krize ze zemí zmítaných válkami, humanitárními krizemi či klimatickými katastrofami. Právě současných vln migrace si světová kinematografie ráda všímá. S vděčným tématem v zádech většina převážně nezávislých či nízkorozpočtových snímků ale překračuje hranice uvěřitelnosti příběhů odosobňující heroizací hlavních postav či nadužívání výpravných i příběhových klišé, typických pro zachycení východoasijské kultury. Právě těmto stereotypům se celovečerní animovaný debut francouzské režisérky Florence Miailhe v koprodukci s Českou televizí, Přes hranici, poměrně úspěšně vyhýbá.

Nelze říct, že by režisérka, která má na kontě již několik oceněných krátkometrážních animáků, podala výrazně originální téma. Příběh Kyony, puberťačky z fiktivní vesnice Nova Varna, sleduje ji a jejího bratra Adriela po vyhnání z jejich příbytků vojáky. Rodičům se ztratí při rutinní pasové kontrole ve vlaku, kterým se snaží dostat z válkou zmítané země. Doufajíc, že rodiče někdy znovu spatří, se Kyona s bratrem vydávají na dlouhou cestu, zahrnující zkušenosti s obchodníky s lidmi, kočovníky i detenčními tábory.

Chybějící originalitu příběhu nahrazuje citlivost, se kterou režisérka podává zobrazované situace.Chybějící originalitu příběhu nahrazuje citlivost, se kterou režisérka podává zobrazované situace. Dospívající dívku s mladším bratrem do nich hází bez přípravy. Do očí bijící styl malby na skle, na kterém stojí animace celého filmu, tak společně s citem bezproblémově vtahuje diváky do představ, kdy se jako náctileté děti ocitnou v centru jedné z nejpalčivějších politických i humanitárních krizí tohoto století.

Režisérka a tvůrci mají viditelně blízko k blízkovýchodní kultuře. To dokazují i představováním paralel fiktivních umístění s reálnými lokacemi. Divák se tak spolu s utlačovanými Jelzídy (komunita Jezídů byla před několika lety terčem vyvražďování Islámským státem) snaží dostat k hranicím „svobody“ (pravděpodobně Řecko) i přes město Arkata (turecká Ankara). Situace na plátně často mrazí, jsou podávány drsně, syrově, hrdinové jsou odkázáni sami na sebe, a na důvěru v druhé, která ale zdaleka není tak samozřejmá, jak by se zdálo. Velkým plusem pro tvůrce je již zmíněná téměř úplná absence hrdinských prvků pro hlavní postavy, které jsou přeci jenom stále děti, a každý pokrok v jejich cestě tak stojí převážně na štěstí i náhodách.

Z vizuální stránky je film opravdovou raritou, dle slov tvůrkyň (režisérka má ve svém týmu pouze ženy) je prvním celovečerním snímkem natočeným výše zmíněnou technikou malby na skle. Intenzita scén přitom často stojí na detailech, v jedné konkrétní pouhé zamračení postavy dodá divákovi pocit trýzně a zoufalství. Barvy sice občas poblednou v místě a situaci, kdy by neměly a naopak, po většinu osmdesátiminutové stopáže však vytváří hru popředí, pozadí a skvěle vykreslují temné lokace válkou zdevastované země. Hudba poměrně neznámého skladatele Philippa E. Kümpela přidává atmosféře na tísni, ale převážně, díky častému opakování jednoduchých klavírních motivů, na intimitě.

I když se režisérka konkretizaci vyhýbá, paralela autoritářství a svobody, kterou zde několikrát znázorní straka zlodějka, se dostaví prakticky okamžitě. Ze snímku Přes hranici tak tvoří unikátní, emotivní cestu za volností a bezpečím, která je v mnoha případech vykoupena tou nejvyšší cenou. Migrační krize se ve světě děje dnes a denně, mnohdy v několikanásobně horší a strastiplnější podobě, než režisérka ukazuje. Stále při cestách za lepšími zítřky umírá několik lidí denně. Lidé často volí před začátkem cesty mezi jistou smrtí a cestou, která může znamenat smrt. A na to západní společnost ráda zapomíná.

Dcera není synonymem podřízenosti!

Přes hranici
(Foto: Balance Film)

Pestrobarevnost je velkým scénografickým plusem

Přes hranici
(Foto: Balance Film)

Ztvárnění bezpečnostních složek stylem připomíná komiksové dílo Maus

Přes hranici
(Foto: Balance Film)

85%

Přes hranici / La traversée

I když se režisérka konkretizaci vyhýbá, paralela autoritářství a svobody, kterou zde několikrát znázorní straka zlodějka, se dostaví prakticky okamžitě. Ze snímku Přes hranici tak tvoří unikátní, emotivní cestu za volností a bezpečím, která je v mnoha případech vykoupena tou nejvyšší cenou. Migrační krize se ve světě děje dnes a denně, mnohdy v několikanásobně horší a strastiplnější podobě, než režisérka ukazuje. Stále při cestách za lepšími zítřky umírá několik lidí denně. Lidé často volí před začátkem cesty mezi jistou smrtí a cestou, která může znamenat smrt. A na to západní společnost ráda zapomíná.

  • Hodnocení

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací