Recenze Thor: Láska jako hrom: Severská mytologie ještě nikdy nebyla zábavnější, ale vypravování tím ztrácí na vážnosti
(Foto: Marvel Studios)
Když superhrdina zoufale hledá svůj smysl existence.
Severský bůh hromu se zatím jako jediný z vesmíru Marvel dočkal čtvrtého pokračování. Stejně jako v případě předchozího dílu se ho ujal novozélandský režisér Taika Waititi, který dostal hodně svobody. Problémem dalších částí je, že dobré náměty jsou už často vyčerpané a musí se tak trochu vařit z vody. Když se to ovšem správně uchopí, nemusí to skončit zase tak špatně.
Thor už nespočetněkrát zachránil nějaký svět a čelil těm největším padouchům. Čeká ho ale ještě mnohem náročnější cesta – musí najít svůj životní smysl a vnitřní klid. Jeho hledání však překazí galaktický zabiják Gorr, který si dal za cíl zlikvidovat veškeré božstvo. Když unese asgardské děti, Thor se společně s Valkýrou, Korgem a svou bývalou přítelkyní Jane Foster vydává na jejich záchranu. Vědkyni se totiž podařilo ovládnout kladivo Mjolnir a má Thorovy schopnosti.
V první řadě je potřeba vyzdvihnout hvězdné herecké obsazení. Tolik držitelů Oscara pohromadě se jen tak nevidí. Chris Hemsworth opět předvádí nejen své dokonale vypracované tělo, ale také svůj talent pro akci a komedii. Jen těžko by se hledal někdo, kdo by do této role seděl víc. Natalie Portman neboli Jane dostala tentokrát nelehký úděl, ale poprala se s ním úctyhodně. Chemie mezi těmito dvěma navíc funguje na jedničku, takže jejich společné scény mají potřebný elektrizující náboj.
Christian Bale sice začínal jako Batman, ale do světa superhrdinů se vrací coby záporák, ze kterého jde po dlouhé době skutečně strach. Jeho děsivý vzhled a rádoby rozpustilý smích nemůže nechat nikoho chladným. I když je jeho zrod zbytečně rychlý, dokážeme pochopit jeho vnitřní pohnutky k jednání. Není zlý jen kvůli tomu, že je prostě zlý odjakživa. Menší postavu zapáleného divadelníka ztvární i Matt Damon, zatímco Russell Crowe jako Zeus naznačuje, co by se mohlo dít v pátém pokračování.
Tvůrci Marvelu vědí, že aby fantasy film o mimozemských postavách zaujal masy, musí v něm být zkrátka něco navíc.Tvůrci Marvelu vědí, že aby fantasy film o mimozemských postavách zaujal masy, musí v něm být zkrátka něco navíc. Zvláště když se jedná o snímek, který vychází ze severské mytologie. Aby to nepůsobilo příliš povýšeně, nudně a archaicky, opět se ve velké míře vsází na humor. A ono to vlastně dost funguje. Thor se dostává do mnoha netradičních, ale zároveň tak nějak mile lidských situací, čímž si snadno získá přízeň diváka. Vypravování chrlí jeden vtip za druhým, takže se téměř nejde nesmát.
Nicméně stinnou stránkou je potom skutečnost, že i vážné věci ztrácejí váhu. Jakmile se najede na vlnu bláznivosti, těžko se najednou můžete hroutit kvůli závažnějším tématům. V důsledku toho se také z jednotlivých postav stávají pouhé karikatury, což je škoda. Ona opravdová velkolepost Thora z prvního dílu se už asi nikdy nevrátí.
Nezapomíná se ale ani na akci, která se nápadně podobá té z 80. let. Když se Thor sám rozběhne proti armádě nepřátel a do toho začne hrát píseň od Guns N‘ Roses, nejedno srdce diváka zaplesá čistou radostí. I když člověk pochopitelně ví, jak moc je to absurdní, v tu chvíli jde logika stranou. Dalo by se to připodobnit k situaci, kdy starší dítě už přestává věřit na Ježíška. Ačkoliv tuší, že něco nesedí, ještě nějakou dobu si chce udržet ten pocit tajemna a vyšší moci.
Thor: Láska jako hrom pokračuje v odlehčeném duchu předchozí části, což s sebou nese pozitiva i negativa. Když divák přistoupí na tuhle ztřeštěnou jízdu, pravděpodobně si ji skutečně užije. Severská mytologie ještě nikdy nebyla tak zábavná, třebaže je dost vykostěná. Na druhou stranu některé vtipy balancují těsně na hranici trapnosti a vypravování i postavy ztrácí veškerou vážnost. Když pak tvůrci občas naťuknou temnější námět, nevyzní to úplně tak, jak by mělo. V hlavních i vedlejších rolích se předvádějí osvědčení herci, kterým nejde v rámci scénáře nic vytknout. Člověka příjemně překvapí, jak moc si v komické poloze libují. Navíc se diváci po tolika letech konečně dozvědí, co se stalo mezi Thorem a Jane a jak jejich milostný příběh skončí. Na své si přijdou i příznivci nerealistické akce a velkolepých efektů. Pokud jste fanouškem tohoto stylu a Marvelu, tak snímek rozhodně musíte vidět. Ostatním ho nikdo nenutí, takže si tato skupina může ušetřit případné lamentování tím, že ho zkrátka vynechá.
A tak severský bůh znovu propadl lásce k americké vědkyni.
Hledat vnitřní mír a životní smysl je pořádná makačka!
Zase jedno klasické Thorovo dobrodružství!
Thor: Láska jako hrom / Thor: Love and Thunder
Thor: Láska jako hrom pokračuje v odlehčeném duchu předchozí části, což s sebou nese pozitiva i negativa. Když divák přistoupí na tuhle ztřeštěnou jízdu, pravděpodobně si ji skutečně užije. Severská mytologie ještě nikdy nebyla tak zábavná, třebaže je dost vykostěná. Na druhou stranu některé vtipy balancují těsně na hranici trapnosti a vypravování i postavy ztrácí veškerou vážnost. Když pak tvůrci občas naťuknou temnější námět, nevyzní to úplně tak, jak by mělo. V hlavních i vedlejších rolích se předvádějí osvědčení herci, kterým nejde v rámci scénáře nic vytknout. Člověka příjemně překvapí, jak moc si v komické poloze libují. Navíc se diváci po tolika letech konečně dozvědí, co se stalo mezi Thorem a Jane a jak jejich milostný příběh skončí. Na své si přijdou i příznivci nerealistické akce a velkolepých efektů. Pokud jste fanouškem tohoto stylu a Marvelu, tak snímek rozhodně musíte vidět. Ostatním ho nikdo nenutí, takže si tato skupina může ušetřit případné lamentování tím, že ho zkrátka vynechá.
- Hodnocení