Recenze Men: Krásně natočený a chabě promyšlený horor nabízí extrémně nepříjemnou podívanou

Proměnlivý film, který nás zmate a znechutí, a to vše nejspíš bezdůvodně.

Hlavní hrdinka Harper (Jessie Buckley) utíká před toxickým vztahem s manželem, který skončil dost extrémně. Film nám bude postupně poodkrývat, co se stalo, možná lehce i proč. Idylické místo na venkově, určené k zahojení její duše a znovuzrození její psychické pohody, se stává čím dál víc děsivějším. Před traumatem a pocity viny nejspíš Harper neuteče. Ať už se děje cokoliv, mužské postavy se ji snaží přesvědčit, že (si) to zavinila ona sama. Kéž by ale tohle bylo všechno, co nám Men nabídnou, klidně by to totiž stačilo. Zvláště s talentem scénáristy a režiséra Alexe Garlanda. Od jeho předchozích snímků (Annihilation, Ex Machina) je ale Men vzdálený na sto honů. Někomu by spíše mohlo provedení a téma připomenout Slunovrat nebo matka!

Tato svérázná podívaná v nás zanechá mnohem víc otázek než odpovědí, protože v ponoukání lidské představivosti a zmatení diváka se Garland vyžívá.Tato svérázná podívaná v nás zanechá mnohem víc otázek než odpovědí, protože v ponoukání lidské představivosti a zmatení diváka se Garland vyžívá. Koupe nás v metaforách a navzdory tomu nám někdy do cesty přihraje sdělení až moc doslovná. Otvírá tolik témat, aniž by se dokázal jednomu věnovat pořádně: naráží na mentální zdraví, truchlení, vinu, genderovou rovnost, kontrolu, lítost, šovinismus… To vše mezi poletujícími semínky pampelišky, tlejícím tělem srnky a náboženskými symboly. 

Tohle není čistokrevný horor, kde hrdinka utíká před monstrem, protože monstra jsou polovina lidské populace. Zde mají navíc všichni muži stejnou tvář (Rory Kinnear), což přispívá k prohloubení tísnivé atmosféry. Je to proto, že pro Harper jsou všichni chlapi stejní? Muži se tu předvedou v různých, ale výhradně nepříjemných podobách: jako stalkeři, ignoranti, úchylové, vlezlí otravové, požadující, soudící. Oba hlavní herci jsou fantastičtí, jen škoda, jak je s nimi naloženo. Popravdě krom vystavování hrdinky strašlivým událostem toho Garland nedal Buckley moc na práci.

V první třetině ještě vidíme celkem normální snímek, z krásných a uklidňujících, harmonicky vycentrovaných záběrů se ale přehoupneme do arény plné symbolů, kde už musí divákova mysl pracovat na plné obrátky a interpretovat si vše po svém. Narážky na pohanská božstva a nekonečný koloběh života se mění v halucinogenní přehlídku šílenství, která je strašidelná i strašná, ocitáme se ve zvráceném chaosu, a postrádáme smysl toho všeho. Pokus o hledání pointy je přehlušen nechutným, extrémním vizuálním zážitkem v poslední části filmu.

Buď můžeme v Men vidět hromadu významů a myšlenek, nebo jen jednu jedinou: muži jsou špatní, projevuje se to v každém jejich činu, i u těch nejběžnějších a nejnicotnějších činností, a jsou ochotni protáhnout ženu jakýmikoli hrůzami jen proto, aby dosáhli svého.

Tento snímek není pro každého. Možná není pro nikoho. Vlastně nevíme, o co jde, a nevíme, zda to vůbec někdo ví. Nejjasnější Garlandův záměr je asi to, že se máme cítit nepříjemně, až znechuceně. S ubíhajícími minutami se v nás ale spíše, než zájem o hrdinku, probudí vnitřní monolog, zda stojí za to strávit ještě nějakou další minutu našeho života podívanou na tohle. Bylo to šokující a originální, ale bylo to nutné?

„Neee, nechci se holit!“

Světlo na konci tunelu není vždy symbolem naděje.

Láska k přírodě je pěkná věc, ale nic se nemá přehánět…