Recenze Julie, co by bylo kdyby…: Romantické drama se neobyčejným vypravováním o životě dotkne srdcí všech diváků

Určuje náš život osud, náhoda nebo lidé, kteří do něj vstoupí?

Francouzské filmy mají často velmi zvláštní kouzlo, že se jim podaří proniknout do samotného nitra diváka. V tom nezklame ani tento snímek, který k tomu navíc přidává ještě okouzlení hudbou. Po scenáristické i režisérské stránce za ním stojí filmař Olivier Treiner.

Při příležitosti osmdesátých narozenin Julie vzpomíná na to, jaký prožila život. Kolikrát stačilo málo a mohl vypadat úplně jinak. Od jejích sedmnácti ji potkalo mnoho malých, ale zásadních náhod. Co by se stalo, kdyby se nejela podívat k pádu Berlínské zdi? Neseznámila se v knihkupectví se svým budoucím manželem? Nebo kdyby ten osudný večer řídila skútr ona? Julie má pocit, jako by v sobě nosila všechny tyto verze sama sebe.

Hlavní hrdinku ztvárňuje francouzská herečka Lou de Laâge, která se jako Julie objeví ve všech možných fázích života – od dospívající dívky až po osmdesátiletou stařenku. I když vás může napadnout, že na rozpustilou puberťačku má přece jenom už trochu víc vrásek, výsledný dojem to nijak nekazí. Jejího manžela hraje Raphaël Personnaz, jehož postava si vás sice okamžitě získá, ale zase ji poměrně brzy začnete nesnášet.

Život sám o sobě lidi nepřestává fascinovat.Život sám o sobě lidi nepřestává fascinovat. Často v něm hledáme nějaký hlubší smysl a přemýšlíme, co by se stalo, kdyby… Některé věci v něm můžeme ovlivnit svými rozhodnutími, z nichž to hlavní je to, že ať už nás potká cokoliv, tak to s ním nikdy nevzdáme. Protože se v něm mohou stát i věci, které sice nějak ovlivníme, ale ani ve snu by nás nenapadlo, jaké to může mít fatální důsledky.

Právě v tomto tak trochu filozofickém duchu se nese celý film. Nepřináší sice univerzální odpověď na to, jak správně žít, ale realisticky ukazuje, že každý s nás je někdy nahoře a jindy zase dole. Děje se tak prostřednictvím různých linií ústřední postavy – sledujeme totiž hned několik verzí jejího života. V každé je trochu jiná podle toho, jaké okolnosti ji zrovna formovaly. To může zpočátku působit trochu zmatečně. Ale tvůrci zvlášť ze začátku nepřeskakují hned z jedné na druhou, takže má divák dostatek času sžít se se všemi alternativami.

Nicméně působí dost depresivně, když sledujeme, jak se člověk s přibývajícím věkem a starostmi mění. Radostný úvod postupně vystřídá drsná realita každodenního života. Původně rozpustilá dívka musí později řešit psychické potíže po dopravní nehodě, konflikty s manželem, únavu z péče o domácnost a děti, neplodnost či deprese z nepovedené kariéry. Kdo ví, co Julie provedla tvůrcům, ale rozhodně ji teda vůbec nešetřili.

Podstatou roli má v příběhu také hudba. Julie už od útlého věku hraje na klavír, protože s tímto hudebním nástrojem přicházela pravidelně do kontaktu v dílně svého otce, který je vyrábí. Hudba zní téměř neustále a skvěle dotváří celkový dojem. Jemné i drsnější tóny klavíru vás zkrátka zasáhnou, a to nemusíte být ani žádný velký znalec hudby.

Celou dobu jde v podstatě o skromné vyprávění o životě jednoho člověka. Škoda, že se tvůrci snažili udělat závěr tak velkolepý, že tento koncept porušili. Najednou totiž dojde ke zvláštně patetickému shledání všech lidí, kterým Julie ovlivnila život a oni zase jí. Spíš to vypadá jako konec nějakého amerického filmu, který se snaží za každou cenu z diváka ještě vyždímat nějaké emoce. To v tomto případě opravdu není potřeba, protože se s největší pravděpodobností rozbrečí už někde uprostřed.

Snímek Julie, co by bylo kdyby… je citlivé romantické drama, které se snaží zachytit různé varianty života jednoho člověka. Každého z nás totiž ovlivňují všemožné okolnosti, které nás potom utváří. Zobrazit něco takového na filmovém plátně není jednoduchý úkol, ale tvůrci ho zvládli bravurně. Jen je toho trápení někdy až moc najednou. Protože se jim podařilo docílit toho, že to divák všechno přímo prožívá s hlavní postavou, je to o to depresivnější. K napojení se na příběh pomáhá velkou měrou také dobře zvolená hudba. Ani poněkud přehnaný závěr nemůže zkazit velmi dobrý zážitek z filmu, který se diváka dotkne až u srdce.

Odteď už bude život jenom samá zábava! Ale tak to ve skutečnosti nikdy není…

Julie, co by bylo kdyby…
(Foto: Mars Films)

„Všechno nejlepší, Julie!“

Julie, co by bylo kdyby…
(Foto: Mars Films)

Člověk zvlášť ke stáří přemýšlí, jakou stopu vlastně zanechal na světě.

Julie, co by bylo kdyby…
(Foto: Mars Films)
90%

Julie, co by bylo kdyby… / Le Tourbillon de la vie

Snímek Julie, co by bylo kdyby… je citlivé romantické drama, které se snaží zachytit různé varianty života jednoho člověka. Každého z nás totiž ovlivňují všemožné okolnosti, které nás potom utváří. Zobrazit něco takového na filmovém plátně není jednoduchý úkol, ale tvůrci ho zvládli bravurně. Jen je toho trápení někdy až moc najednou. Protože se jim podařilo docílit toho, že to divák všechno přímo prožívá s hlavní postavou, je to o to depresivnější. K napojení se na příběh pomáhá velkou měrou také dobře zvolená hudba. Ani poněkud přehnaný závěr nemůže zkazit velmi dobrý zážitek z filmu, který se diváka dotkne až u srdce.

  • Hodnocení

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací