Recenze: Nikdy neříkej nikdy je vesměs sympatické romantické drama plné patosu

Aneb jak rozvedení lidé nepřicházejí o iluze.

Tak nějak by se dalo shrnout československé melodrama s prvky komedie Nikdy neříkej nikdy. V něm sledujeme čerstvě rozvedenou Naďu a Petra, kteří k sobě po neúspěšných manželstvích postupně nacházejí cestu a zjišťují, že všechno zlé je skutečně k něčemu dobré. Na druhé straně Petrova, nyní již bývalá manželka, řeší životní dilema na lékařské misi v Africe a Nadin ex-manžel zase krizi s milenkami.

Vyprávění je sice občas trochu nepřehledné a rozvleklé, ale v jádru nabízí sympatickou zápletku se srdcem.Celovečerní debut slovenského režiséra a scenáristy Braňo Mišíka, který se předtím podílel pouze na televizní tvorbě, je z příběhově hlediska poměrně povedený. Vyprávění je sice, díky třem souběžně se odehrávajícím dějovým liniím, občas trochu nepřehledné a rozvleklé, ale v jádru nabízí sympatickou zápletku se srdcem. Příběh skutečně není nijak hloupý a plytký, má i jistou dávku hloubky a nabízí spoustu hřejivých momentů.

Braňo a spol. se však v tomto ohledu neubránili ani opravdu značné dávce patosu. Najdeme zde opravdu mnoho zbytečně rozvleklých a entusiastických scén, které mají zobrazovat, jak skvěle se postavám v daný okamžik vede. Zpomalené záběry s několikaminutovým objímáním, plácáním se po zádech a zapálenými úsměvy našich hrdinů jsou opravdu občas přehnané a šlo by v nich trochu ubrat na patosu a křiklavosti.

Na druhou stranu se však tvůrci opravdu silně snaží navodit i feel good pocit z filmu. Celé vyprávění je pohodové a plné pozitivní nálady, takže se divák zkrátka neubrání úsměvu při pohledu na nadšené postavy. Nadto je celá zápletka velmi lidská, není přehnaně zkonstruovaná, dává smysl a je prostě taková ze života. I humor je jemný, na úrovni, příliš netlačí, není přihlouplý (jako většinou) a vesměs baví. Postavy zase jednají jako rozumní lidé. a ne fiktivní karikatury a hrdinové jsou polidštěni i zmíněnou dávkou emocí.

Kvalitně napsaný scénář a postavy se odráží i na výkonech herců, kteří mají s čím pracovat (což není vždy případ u česko-slovenských produkcí). Tereza Kostková a Tomáš Maštalír podávají silné výkony a mají společně dobrou chemii, takže jim jejich chování věříme. Dobře je doplňují i představitelé jejich dětí. Výrazná je i Lenka Krobotová, jejíž vedlejší dějová linie doktorky v Africe toužící po ucelené rodině, má jistou hloubku. V menších rolích pak pobaví Ondřej Sokol, Hana Holišová, Erika Stárková, Petr Vondráček nebo Pavla Tomicová a další.

V neposlední řadě stojí za zmínku i hudební doprovod. Zvlášť výrazná je ústřední píseň, kterou pro film složil Pavol Habera. Kromě toho hravý soundtrack, za kterým stojí Matúš Široký (Invalida) mile doplňuje atmosféru celého filmu.

Nikdy neříkej nikdy je v závěru sympatické romantické melodrama plné patosu a klišé. U téhle oddechovky to ale zase tak nevadí. Ano, občas jsou entuziastické momenty až příliš křečovité a dramatický závěr je až trochu přehnaně rozvleklý, ale snímku to promineme. Nakonec totiž stejně na tváři zanechá úsměv díky své srdečnosti, upřímnosti a lidskosti. Příjemným plusem je i trojrozměrnost postav, které jednají jako skuteční lidé a můžeme se s nimi do jisté míry ztotožnit. Nikdy neříkej nikdy je zkrátka příběh ze života, který má sice mouchy, ale rozhodně patří k tomu lepšímu, co může současná česko-slovenská kinematografie nabídnout.

Pískej konec!

Skoro jako na Vltavě!

Vyzkoušíš se mnou jednu jógovou pozici?