[singlepic id=3568 w=200 h=200 float=left]S pátráním pomohlo 11 zájemců.
Všichni „mocnáři“ skončí v historických análech, ale tučně budou vždy vyznačeni ti, jejichž vláda byla spojena s nějakou státnickou premiérou. U nás to tak byl například první kníže, který se křtem připojil ke křesťanské civilizaci, první král, jenž svou korunu mohl natrvalo odkázat potomkům nebo první představitel habsburské císařské moci. Takové milníky můžeme po zvukové i obrazové stránce zachycovat pochopitelně teprve krátce. Přímá volba prezidenta byla, idealisticky řečeno, jednou takovou revoluční změnou, alespoň pokud jde o vztah lidu a hlavy státu. Tomáš Kudrna možná svým dokumentem připravil pěknou výplň pro budoucího učitele dějepisu, když si bude chtít dát dvacet (nebo spíš pětačtyřicet). Možná i takovému pedagogovi v půli snímku dojde, že obraz potřebuje taky nějaký komentář.
Začínáme měsíce před volbami, kdy se ještě může (a na veřejnosti vlastně i musí) usmívat kompletní sestava kandidátů. Uchazeči o jedinečné místo na Pražském hradě vyrážejí mezi lidi, zodpovídají jejich dotazy, dávají dohromady své volební týmy a jako při každých volbách se postupně snaží diskreditovat protivníka tak, aby najevo zároveň nevycházely vzájemné podobnosti. Jejich bohorovnost je spíš zdrojem zábavy a diskuze v televizi dávají vynikat jen několika osobnostem a brzy se média (i Kudrnův dokument) soustředí jen na ty podle průzkumů nejsilnější jedince, případně na ty nejkontroverznější.
Hledá se prezident promarnil nejednu příležitost. Nepřítomnost jakéhokoliv názoru lidí z vnějška ubírá historickým událostem na souvislostech a výběr událostí občas zarazí svou nepochopitelností. Nepopiratelným zpestřením první přímé volby bylo určitě vyřazení Tomia Okamury, Vladimíra Dlouhého a zprvu i Jany Bobošíkové, ale Kudrna a jeho spolupracovníci se nakonec rozhodli tuto pasáž úplně vypustit navzdory možným náznakům a důsledkům. Přiblížení jednotlivých volebních štábů předkládá stejný svět, na jaký jsme si zvykli v demokratických volbách všeobecně. Soubor máme sice pestrý, ale přeskakováním mezi jeho členy se ještě víc zdůrazňuje jejich konečná nevýraznost a snímek zapomíná na možnost ať už v dobrém, nebo špatném, připomenout minulost každého z nich. Scénky z pozadí volebních štábů dodávají kolorit, i když, ruku na srdce, představu o osobnosti potenciálních prezidentů jsme si dokázali udělat i bez toho.
Nejzajímavější část zákulisních spekulací a sporů se objevuje po prvním kole, kdy neúspěšní přicházejí s doporučeními, lidé z jejich týmu to zhodnocují a souboj mezi dvěma vítězi se vyostřuje. Ano, pak už dochází na „pikantnosti“ vrcholící obklíčením Miroslava Šloufa v den vítězství Miloše Zemana.
Spojení zpravodajství, diskusních pořadů a záběrů na soukromější události se dá dobře použít jakožto suma užitečných archiválií. Na opravdové svědectví musíme ještě vyčkat… Jen by bylo dobré kout železo, dokud je žhavé.
Zvykejte si. Už neodejde.
[singlepic id=3567 w=400 h=300 float=center]
„Slovům ´Haag´ a ´Beneš´ se budu do smrti vyhýbat.´“
[singlepic id=3566 w=400 h=300 float=center]
„Byl jsem obětí mediální dezinformace, že druhé místo mám v kapse.“
[singlepic id=3564 w=400 h=300 float=center]
Čtyřka je přece pořád „dostatečná“.
[singlepic id=3563 w=400 h=300 float=center]
Spojení zpravodajství, diskusních pořadů a záběrů na soukromější události se dá dobře použít jakožto suma užitečných archiválií. Na opravdové svědectví musíme ještě vyčkat... Jen by bylo dobré kout železo, dokud je žhavé.
