Recenze: Pět ďáblů je působivé mysteriózní drama s prvky sci-fi a fantasy, které dobře funguje na malé škále
(Foto: F Comme Film)
Historie jednoho vztahu.
Do toho zabředává malá Vicky. Respektive do vztahu svých rodičů. Vicky má už odjakživa zvláštní nadpřirozený dar – její super vyvinutý čich jí umožňuje poznat detailní složky vůně věcí i osob, či podle pachu kohokoliv a cokoliv vystopovat. Když pak jednoho dne přijíždí na návštěvu její odcizená teta Julia, vše se mění. Vicky se záhadným způsobem vydává na cestu do minulosti, kde odkrývá historii vztahu svých rodičů, co mohlo být, proč to nebylo, co nakonec bylo a jak se málem nenarodila.
Tak se prezentuje snímek Pět ďáblů, na kterém se režijně i scenáristicky podílela Léa Mysius. Její vyprávění je roztodivné. Samotný příběh má zajímavou mysteriózní zápletku a po většinu času baví. Zaujme především svou neotřelostí a unikátním pojetím, kdy je z většiny vyprávěn z pohledu malé osmileté hrdinky, jejímaž očima sledujeme komplikované vztahové drama, jež se odvíjí na plátně. Jedinečná dětská hrdinka pak zaujme svou neotřelostí a dobře na sobě nese celý příběh. Skladnému vyprávění pomáhá i to, že děj se nevleče a má spád. Najde se zde pak také notná dávka LGBTQ+ tématiky, které se tvůrci rozhodně nestranní a je pro snímek centrální – netlačí však na ní příliš a naštěstí působí velice organicky.
Na druhou stranu je však scénář z mnoha úhlů poněkud podivný a spousta věcí je nedovysvětlených.Na druhou stranu je však scénář z mnoha úhlů poněkud podivný a spousta věcí je nedovysvětlených (např. jak a proč je vůbec hlavní hrdinka schopna cestovat v čase). Celkové rozuzlení zápletky je vlastně trochu neúplné a konec působí trochu nedořečeně – Mysisu a spol. tak nechává na divákovi a jeho fantazii, aby si zbytek domysleli, což vlastně není tak špatné.
Velmi silnou stránkou je zde pak herecké obsazení. Zvláště pak mladičká Sally Dramé jako hlavní hrdinka Vicky. Dramé se ve svém velkém debutu představuje jako nadějná mladá herečka a odvádí skutečně velký kus práce. Její výkon je velice výrazný a hravě se vyrovná svým dospělým kolegům. Z těch vyčnívá především Adèle Exarchopoulos jako její maminka Joan. Exarchopoulos podává velmi silný a výrazný výkon plný emocí a vášně, které jsou nejvíce znát především v závěru filmu.
Nedílnou součástí celé podívané je pak její i vizuální stránka. Vyprávění se totiž odehrává ve francouzském alpském městečku, které poskytuje působivou scenérii a úchvatné záběry na okolní přírodu, hory a malebné maloměsto. Zkrátka lokace, u které je znát, že tvůrci natáčeli skutečně na místě a nepoužívali green screen (jak bývá v současnosti více než časté), hraje v příběhu důležitou roli a je v něm, vedle herců, postavou sama o sobě.
Snímek má také v neposlední řadě výrazný soundtrack už od samého začátku, kdy do příběhu vtáhne píseň Me and the Devil. Později pak překvapí remasterované verze chytlavých hitů jako je například Total Eclipse of the Heart. Kromě toho zaznívá po celou dobu také působivý hudební doprovod z pera skladatelky Florencie Di Concillo.
V závěru je Pět ďáblů zajímavou podívanou, která rozhodně neurazí. Zaujme už od začátku svou neotřelostí a jedinečnou hlavní hrdinkou v podání mladé Dramé. Ta spolu se svou filmovou maminkou v podání Exarchopoulos podává velmi silný a výrazný výkon. Samotný příběh má zajímavé pojetí a svým námětem rozhodně nenudí, i když chvílemi je trochu matoucí a nedovysvětlený. Zaujme pak i vizuální stránka, především záběry na malebnou krajinu, a výrazný hudební doprovod, který prostě baví. Dohromady tak sice nejde o žádné přelomové dílo, ale Pět ďáblů má své silné stránky, díky kterým ho určitě stojí za to vidět.
Myslíte, že bych takhle mohla zapadnout do Jackson 5?
Úsměv a mávat. Hlavně úsměv a mávat.
A teď si dáme Non Stop od Michala Davida!
Pět ďáblů / Les cinq diables
V závěru je Pět ďáblů zajímavou podívanou, která rozhodně neurazí. Zaujme už od začátku svou neotřelostí a jedinečnou hlavní hrdinkou v podání mladé Dramé. Ta spolu se svou filmovou maminkou v podání Exarchopoulos podává velmi silný a výrazný výkon. Samotný příběh má zajímavé pojetí a svým námětem rozhodně nenudí, i když chvílemi je trochu matoucí a nedovysvětlený. Zaujme pak i vizuální stránka, především záběry na malebnou krajinu, a výrazný hudební doprovod, který prostě baví. Dohromady tak sice nejde o žádné přelomové dílo, ale Pět ďáblů má své silné stránky, díky kterým ho určitě stojí za to vidět.
- Hodnocení