Recenze: Zápisník alkoholičky otevírá nepříjemné téma nepřikrášlenou formou

Každý se někdy napije. Ale jak moc?

Snímek režiséra Dana Svátka upozorňuje na smutné téma závislosti na alkoholu, a to poměrně nezvykle u žen, a to především žen na mateřské. Přitom statisticky to není žádná anomálie. Ostatně čemu se divit? Novopečené matky náhle nemají kariéru a každodenní kontakt s lidmi, postupně přijdou o kamarádky, které zůstaly u zcela jiného životního stylu, a na krku jim visí naprosto závislý, bezbranný malý človíček. K tomu nedostatek spánku a nikdy nezastavující kolotoč praní, úklidu a vaření. V takových situacích se stane snadným a rychlým řešením lahev, zvláště ve společnosti, kde je divné nepít, nedat si “ani jednu skleničku”.

Lahev je kamarád, rozveselí, uvolní, pomůže usnout. Ale velmi brzo se stává obrovským nepřítelem, kterého se těžko zbavuje, zvlášť pokud si nechceme přiznat, že kontroluje on nás a ne naopak. Pak páchá na našem těle a mezilidských vztazích rány, které se někdy už nezahojí a jsou neodpustitelné.

Film staví na skutečném životním příběhu Michaely Duffkové, která při své léčbě začala psát blog, který se později stal oceňovanou knihou. Film je zacyklen v podobných každodenních situacích, pro diváka možná ne zcela závažných. Zároveň tak ale zobrazuje tvrdou realitu, závislý hledá únik z monotónnosti a ztrácí nad sebou kontrolu. Okolí ho buď odsuzuje, nebo si problém nepřipouští, protože doufá v zázračnou nápravu. Za tou se ale vždy skrývá tvrdá práce a obrovské odhodlání, a často je k nim nutný i pád na úplné dno.

Pro zdravého člověka je normální projít na cestě domů kolem večerky, zato závislého láká obchod s otevřenou náručí plnou regálů snadno dostupného moku, který mu na chvíli dá zapomenout na stud a bolest, kterou si v sobě třeba nese už od dětství. Jak řešit, když si okolí všímá, že dost pijeme? Alkohol dávat do hrníčku, přelévat do jiných lahví a ty pečlivě schovávat, včas se zbavit důkazů v kontejneru na sklo a dívat se do země, když na nás už i prodavačka v obchodě hází zkoumavé pohledy. Když na nás uhodí někdo z těch pár blízkých, co nám ještě zbyli, je třeba se s hranou bezstarostností zasmát a prohlásit: Jsem v pohodě!

Tahle podívaná často není příjemná. A ani nemá být.Tahle podívaná často není příjemná. A ani nemá být. Problémem snímku ale je, že nevidíme hrdince do hlavy a její pocity či motivace si musíme domýšlet. To půjde určitě lépe člověku, který má se závislostí vlastní zkušenost, ten se v mnoha situacích jistě pozná. Běžnému divákovi ale film nejspíš víc pochopení problému nepřinese, přestože musí obdivovat neuvěřitelnou Terezu Rambu v hlavní roli, které nám bude někdy líto a jindy se nám bude hnusit.

Film zdařile zachycuje typické momenty ze života alkoholika, ale prokládá je tu dramatickými vizemi z lesa, jindy lákavě naservírovaným šampaňským s jahodami. Přitom bylo potřeba se lépe podívat do nitra hrdinky, přesně tam, kam se nechce většinu snímku (a života) podívat ani ona sama.

ANO, dám si skleničku!