Příběh o holce, kterou nedostali.
Po úspěšné divadelní inscenaci přichází příběh Amerikánky také na filmová plátna. Stejně jako v případě divadla za ní stojí režisér Viktor Tauš. Ten se inspiroval skutečným příběhem ženy, která mu o něm vyprávěla před téměř 25 lety v době, kdy byli oba bez domova.
Hlavní postavou je Ema Černá, která nemá v socialistickém Československu vůbec jednoduché dospívání. Dostane se do dětského domova, potom do pěstounské rodiny a nějaký čas stráví také v nápravném zařízení. Nepomůže jí ani sametová revoluce, protože si neví rady s nově nabytou svobodou. V touze dostat se za otcem do Ameriky je ochotna udělat cokoliv.
Jednotlivé události jsou ukázány tak, jak je vnímala ústřední postava.Pro vyprávění zvolili tvůrci velmi uměleckou formu zpracování. Jednotlivé události jsou ukázány tak, jak je vnímala ústřední postava. A jak je známo, vzpomínky bývají často dost subjektivní, a to obzvlášť v dětství. Člověku třeba uvízne v paměti pouze barva nebo jeden zdánlivě nepodstatný detail.
Této perspektivě je podřízeno úplně všechno. Například matka Emy byla barevná, dětský domov fialový a pěstouni růžoví. Sametovou revoluci zase představuje zástup skákajících dětí ve stejných dresech s barevnými balonky. Mění se také vnímání některých míst, do kterých se hrdinka vrací až po letech.
Dospělou verzi Emy hraje Pavla Beretová, dospívající Julie Šoucová a nejmladší Klára Kitto. I když podávají všechny vynikající výkony, nejvíce rozhodně zaujme tehdy teprve devítiletá Klára Kitto. Nějakým záhadným způsobem se jí podařilo zahrát zároveň jak drsnou bojovnici, tak vyplašenou holčičku bez rodičů. Zatímco při sledování scén s Pavlou Beretovou se budete hlavně modlit, aby už konečně sundala ten strašlivě vrzající červený kostým.
Její matku ztvárňuje Lucie Žáčková, staršího bratra Tomas Sean Pšenička, přísnou vychovatelku Klára Melíšková a pěstounského otce Vladimír Javorský. Ačkoliv mají někteří herci ve snímku pouze menší role, vždy dodají jejich postavy do příběhu přesně to, co mají a posunou Emu nějakým způsobem vpřed.
Nutno přiznat, že tvůrci mají vyloženě smysl pro detail. Kolikrát stačí jen maličkost, aby divák pochopil, jak si má danou situaci vyložit. Nicméně si musíme hodně naznačených souvislostí domýšlet a nemáme všechno naservírované na zlatém podnose, jak je tomu v mnoha českých filmech zvykem. Něco takového není v českém prostředí vůbec obvyklé. Významnou roli hraje také výběr hudby, který se skládá především z klasickým amerických hitů.
Drama Amerikánka vypráví uměleckou formou těžký životní příběh, který se inspiruje skutečností. Tvůrci zvolili velmi neobyčejný styl vypravování. Události jsou zobrazovány tak, jak je vnímá hlavní postava. Velký důraz je kladen především na barvy nebo zdánlivě nepodstatné detaily. Rozhodně nějakou dobu trvá, než si na tenhle styl vypravování zvykneme. Každopádně vyžaduje, abychom mu věnovali velkou pozornost. Divák tedy buď na tuhle hru s tvůrci postupně přistoupí, nebo snímek odsoudí s tím, že je příliš nesrozumitelný.
„Jsem skála! Jsem útes! Jsem síla, kterou nedokážete zlomit!“
Ani život v tomhle domečku nebude procházka růžovou zahradou.
O tomto červeném kostýmu se vám budou pravděpodobně zdát noční můry.
Amerikánka
Drama Amerikánka vypráví uměleckou formou těžký životní příběh, který se inspiruje skutečností. Tvůrci zvolili velmi neobyčejný styl vypravování. Události jsou zobrazovány tak, jak je vnímá hlavní postava. Velký důraz je kladen především na barvy nebo zdánlivě nepodstatné detaily. Rozhodně nějakou dobu trvá, než si na tenhle styl vypravování zvykneme. Každopádně vyžaduje, abychom mu věnovali velkou pozornost. Divák tedy buď na tuhle hru s tvůrci postupně přistoupí, nebo snímek odsoudí s tím, že je příliš nesrozumitelný.
- Hodnocení
