Jiřík se po 52 letech konečně vrátil!
Do kin přichází nová verze klasické pohádky od Karla Jaromíra Erbena. Nemá to vůbec jednoduché, protože se nevyhne srovnání se stejnojmenným dílem z roku 1973, který se řadí mezi tradiční pohádky. Tento film se však od toho původního odklání nejen příběhem, ale i postavami a celkovým zpracováním.
Královský panoš Jiřík ochutná navzdory zákazu sousto z hada, kterého si nechal připravit král. Díky tomu začne rozumět řeči zvířat. Jiřík i jeho kamarád Štěpán dostanou na vybranou – buď je čeká smrt, nebo králi přivedou Zlatovlásku. Cestou si Jiřík udělá mnoho přátel ze zvířecí říše, které se mu budou hodit při plnění úkolů od Zlatovlásky. Ta se má provdat za mocného a krutého císaře z Orientu, takže se Jiřík bude muset pořádně snažit.
Scenáristka Lucie Konášová udělala dobře, že se držela původní knižní předlohy. Příběh se vyvíjí trochu jinak, takže film nepůsobí pouze jako kopie pohádky z roku 1973. V některých momentech může dokonce divák přemýšlet, jakým směrem se bude děj ubírat. I když se na základě žánru dá snadno určit, jak to skončí. Navíc není nouze ani o dramatické momenty – třeba když Jiřík a Štěpán soutěží o účast na královské hostině nebo ujíždí z království s pronásledovateli v zádech.
Hlavní postavy Jiříka a Zlatovlásky ztvárňují začínající herci Tomáš Weber a Jasmína Houf. Podávají solidní výkony, ale nejsou zase tak výrazní. Zvlášť když je vedle nich neustále Marek Lambora, který se vyloženě vyřádil v roli pochybného kamaráda Štěpána. Pozornost na sebe taky upoutá původní Jiřík alias Petr Štěpánek. Jen škoda, že hraje přísného krále, který nutí Zlatovlásku do svatby. Ve vedlejších rolích se objeví řada dalších známých herců – Ján Jackuliak, Tomáš Matonoha nebo Jan Budař.
Dobrou zprávou je, že se nesnaží být kopií pohádky z roku 1973 a příběh se odvíjí tak trochu jinak.V čem tato verze předčila tu původní, pak je to vizuální stránka. Stačí si užívat rozmanitost jednotlivých lokací, protože se natáčelo v Česku, na Slovensku a na Sicílii. Poměrně přirozeně působí také vystupující zvířata, která mají v této pohádce výraznou roli. Důležitou součástí filmu jsou také koně. S nimi bylo natočeno dost nelehkých scén. Na realističnosti přidávají také digitálně upravené záběry.
O něco hůře na tom je zvuková stránka snímku. V některých scénách sice postavy mluví, ale nesouhlasí to tak úplně s obrazem. To poměrně zbytečně škodí celkovému dojmu. Velká pochvala ovšem putuje Martinu Písaříkovi, který předvedl profesionální výkon při dabování psa Štístka. Byl to fakt bleší nářez!
Doprovodná hudba sice není špatná, ale divák se s ní příliš nesžije. Když se při scéně na moři ozvou tóny písně Nes mě, loďko z původní Zlatovlásky, vyvolá to okamžitě úplně jinou reakci. Jak je všeobecně známo, součástí těch nejlepších pohádek bývají také chytlavé písničky, kterých se pak nemůžeme zbavit. Jenže v tomto případě se nic takového nestane.
Nová Zlatovláska rozhodně neudělá žádnou ostudu. Dobrou zprávou je, že se nesnaží být kopií pohádky z roku 1973 a příběh se odvíjí tak trochu jinak. Dává tím jasně najevo, že je svébytným dílem a nechce jen potěšit staromilce. Z herců na sebe největší pozornost strhne Marek Lambora, který svým humorně ztvárněným přechodem na temnou stranu zastiňuje ústřední duo. Moc pěkně se kouká na různorodé prostředí, ve kterých se film odehrává – ať už jsou to zasněžené lesy, nebo exotické pláže. Jestli něco tak trochu pokulhává, tak to je ne vždy úplně dobře synchronizovaný obraz se zvukem při mluvení postav. To, že se hrdinové chovají nelogicky, by se dalo vytknout taky, ale na druhou stranu to bývá v pohádkách dost obvyklé. Alespoň někde zvítězí charakter a čest nad vlastním prospěchem. Snímku by prospěla kratší stopáž, protože závěr působí už poněkud zdlouhavě. Nicméně pokud chcete vidět novou pohádku, která se ponese v duchu tradičních příběhů a nebude příliš kýčovitá, Zlatovláska určitě stojí za zhlédnutí.
Při plnění druhého úkolu nastane nepříjemný trapas.
Ve filmu hraje také původní Jiřík alias Petr Štěpánek.
Vybere Jiřík správně? A kdo mu pomůže? Budete se divit.
Zlatovláska
Nová Zlatovláska rozhodně neudělá žádnou ostudu. Dobrou zprávou je, že se nesnaží být kopií pohádky z roku 1973 a příběh se odvíjí tak trochu jinak. Dává tím jasně najevo, že je svébytným dílem a nechce jen potěšit staromilce. Z herců na sebe největší pozornost strhne Marek Lambora, který svým humorně ztvárněným přechodem na temnou stranu zastiňuje ústřední duo. Moc pěkně se kouká na různorodé prostředí, ve kterých se film odehrává – ať už jsou to zasněžené lesy, nebo exotické pláže. Jestli něco tak trochu pokulhává, tak to je ne vždy úplně dobře synchronizovaný obraz se zvukem při mluvení postav. To, že se hrdinové chovají nelogicky, by se dalo vytknout taky, ale na druhou stranu to bývá v pohádkách dost obvyklé. Alespoň někde zvítězí charakter a čest nad vlastním prospěchem. Snímku by prospěla kratší stopáž, protože závěr působí už poněkud zdlouhavě. Nicméně pokud chcete vidět novou pohádku, která se ponese v duchu tradičních příběhů a nebude příliš kýčovitá, Zlatovláska určitě stojí za zhlédnutí.
- Hodnocení
