Recenze Star Trek: Section 31 je k smíchu, bohužel tak snímek nebyl míněn

Tvařme se prosím, že tento Star Trek film nikdy neexistoval!

Hollywood konečně odpověděl na otázku, kterou nikdo nikdy nepoložil: „Co kdyby se Star Trek bral tak vážně, že by zapomněl být Star Trekem?“ Připoutejte se na filmovou výpravu, která se odvážně vydává tam, kam už se vydal nespočet nudných špionážních thrillerů, tenhle má jen  více faserů a méně charismatu.

Nový Star Trek chce být něco jako Mission: Impossible a Strážci Galaxie, ale nakonec vypadá jako Doctor Who, a to za předpokladu, že Doktora velmi urazíme.Michelle Yeoh coby císařovna Philippa Georgiou má za úkol zabránit katastrofě, jež by mohla zničit galaxii. Nechybí plížení chodbami, šeptání o zradě a dramatické sundávání slunečních brýlí (i když jsou ve vesmíru). Nový Star Trek chce být něco jako Mission: Impossible a Strážci Galaxie, ale nakonec vypadá jako Doctor Who, a to za předpokladu, že Doktora velmi urazíme. Příběh, pokud se tomu tak dá říkat, je spletitá změť špionážních klišé. Tajné schůzky. Dvojití agenti. Trojití agenti. Co se to děje, je tohle čtyřnásobný agent? Každých pět minut někdo zavrčí o „osudu Federace“, ale hrozby nikdy nepůsobí reálně. Vše je zahaleno do tísnivého pocitu vlastní důležitosti, jako by si scenárista Craig Sweeny myslel, že vytváří Star Trek ekvivalent Temného rytíře, ale místo toho jde o epizodu Věřte nevěřte. Postavy a jejich představitelé by stejně tak mohly být kartonové makety v životní velikosti a měli bychom k nim stejný vztah. Každá postava je definována svým jediným emocionálním nastavením: vážná, naštvaná nebo zmatená.

A co hůř, je to předvídatelné. Mnohem více než zvraty je šokující fakt, že tenhle snímek to dotáhl před zraky diváků. Každá postava, která se zdá být nedůvěryhodná, je nedůvěryhodná a každá dramatická zrada se kolem nás mihne jako výhled z okýnka při nudné jízdě vlakem. Pozitiva – nebojte, výčet bude krátký – jsou 1) snímek má Michelle Yeoh a 2) Michelle Yeoh je úžasná profesionálka a snaží se. Opravdu se snaží. Kope, zírá a mračí se, ale ani držitelka Oscara nedokáže pozvednout scénář, který nikdy neměl pořádný nápad. 3) některé speciální efekty jsou pěkné. Lodě dělají šum, výbuchy dělají bum. To je asi tak všechno.

Film si plete „temnotu“ se zajímavostí. Každá scéna je zahalena do stínů, jako by někdo zapomněl zaplatit účet za elektřinu. Tempo je jako cesta ze sjezdovky k autu v přeskáčích; scény se vlečou věčně, a když přijde závěrečné vyvrcholení, už ztrácíte chuť žít. Neustálý příval zádumčivých hlášek a bolestivých pokusů o vtip nám taky nepřidá. „Federace se nikdy nesmí dozvědět, co jsme udělali.“ Ale ne, jak originální. Tohle jsme ještě neslyšeli… v každém špionážním filmu. 

Jedná se o nejméně zábavný Star Trek v dějinách filmu. Tady není žádná radost, žádný humor, žádný smysl pro dobrodružství, jen nekonečné ponuré pohledy a šeptané výhrůžky. Hrozby působí směšně. Někdo by měl tvůrcům připomenout, že Star Trek má být inspirativní a zábavný, ne testem odolnosti diváka. Pokud jste zarytými fanoušky, pravděpodobně se na něj podíváte jen z povinnosti. A okamžitě toho budete litovat.

„Dejte mi předvolat scenáristu!“

Tohle má být Star Trek nebo Star Dance?

„Kolik toho musíme vypít, aby tohle byla zábava?“