Z některých projektů sálá, že do nich autoři dali “srdíčko”. A tohle je přesný opak.
Některé filmy jsou špatné, protože jsou hloupé, jiné protože se berou příliš vážně. Některé jsou špatné, protože kopírují lepší filmy, aniž by přidaly něco nového. A pak je tu Pasáž coby žhavá novinka představující zcela novou příchuť špatnosti – takovou, u níž se zdá, že nikomu ze zúčastněných na snímku nezáleží. Nejde jen o to, že provedení Pasáže je bez nápadu, jde o to, že všichni, od herců až po režiséry, vypadají/odvádí svou práci, jako by byli raději někde jinde. Herci působí, že stojí před kamerou jen proto, že podepsali smlouvu, scénář budí dojem, jakoby se u něj střídali jeho autoři zatímco jeden má kocovinu a druhý střevní chřipku, a hudba zní, jako by se snažila vyklouznout z večírku zadními dveřmi, než si jí někdo všimne. Kdyby byla apatie uměleckou formou, tento film by byl její Monou Lisou.
Z projektu, který na papíře překypuje nadějí díky uznávané předloze, astronomickému rozpočtu a hvězdnému obsazení, se vyklube další případ filmové taxidermie. Bratři Russoovi přinesli Netflixu extravagantní avšak neoriginální, neradostnou slátaninu, která dokazuje, že za peníze si duši nekoupíš. Pro koho je tedy Pasáž určena? Milovníkům sci-fi? Ne. Fanouškům akce? Ne. Lidem, kteří mají rádi přesvědčivé postavy? Rozhodně ne. Ale pokud rádi zíráte na obrazovku, zatímco vám před očima blikají drahé pixely, gratulujeme vám, právě jste našli svůj nový oblíbený film.
Pasáž se odehrává v alternativní verzi devadesátých let a vypráví příběh Michelle (Millie Bobby Brown), dospívající dívky, která se vydává na cestu umírající Amerikou a hledá svého ztraceného bratra Christophera (Woody Norman). Doprovází ji Cosmo, robot připomínající maskota, a později spojí síly s Keatsem (Chris Pratt), pašerákem, jehož hlavní kvalifikací se zdá být to, že ho hraje Chris Pratt. Jejich cesta vede krajinou posetou pozůstatky neúspěšné války mezi lidmi a vnímajícími roboty, světem, který vypadá skvěle v portfoliu konceptuálního umělce, ale na plátně působí naprosto neživě. Cestou potkávají přehlídku významných herců, kteří jsou tragicky nevyužití – Stanley Tucci jako technologický magnát, Giancarlo Esposito jako generický padouch, který září zpoza CGI obrazovky, a Anthony Mackie jako moudrý robotický pomocník, kterého by bylo možné nahradit kouzelnou koulí, aniž by se změnil děj.
Skutečným zločinem je naprostý nedostatek energie.Největším hříchem filmu není jeho přímočarost – ta by se dala téměř odpustit. Ne, skutečným zločinem je naprostý nedostatek energie. Pasáž má tolik napětí jako blikající pouliční lampa na opuštěném parkovišti. Tempo je zároveň pomalé a přeplácané, cpe do sebe nekonečné expozice o vzpouře umělé inteligence, korporátních vládcích a dystopické pustině, ale zapomíná na skutečné emocionální vazby. Je to jako sledovat někoho, kdo při společenské hře musí lovit v paměti děj Blade Runnera.
Millie Bobby Brown, herečka, která dokázala, že dokáže utáhnout celou sérii, zůstává na holičkách kvůli scénáři, ale zdá se, že se nesnažila svou roli zachránit vlastním charismatem. Spíše naopak. Její Michelle střídá údiv s očima dokořán a mrtvolnou pubertální úzkost, ale film nás nikdy nepustí do její hlavy. Chris Pratt je – no, Chris Pratt. Předvádí stejný lehce chytrý a rošťácký výkon, jaký předvádí už od Strážců Galaxie, ale tady je spíš otravný než milý. Vedlejší herecké obsazení, plné silných herců, se omezuje na glorifikované hláškování nebo camea, která nemají žádný skutečný účel, kromě toho, aby rozšířila stránku filmu na IMDb.
V některých momentech retro-futuristická estetika zafunguje a nabízí záblesky světa, který mohl být úchvatný. Ale na každý působivý obraz připadá deset dalších jako vyřazený koncept z Ready Player One – směsice popkulturních odkazů a polovičaté nostalgie, která nedokáže vytvořit soudržnou atmosféru. Hudba Alana Silvestriho se pokouší vnést do děje trochu úžasu, ale místo toho zdůrazňuje, jak emocionálně prázdné vše působí, jako symfonie hraná v prázdném nákupním centru.
Kdyby roboti ve filmu Pasáž chtěli lidstvu skutečně pomoci, začali by tím, že by tento film vymazali z naší kolektivní paměti. Ale protože to nepřipadá v úvahu, to nejlepší, co můžeme udělat, je varovat ostatní. Pro koho je tedy Pasáž určena? Určitě ne pro fanoušky inteligentní sci-fi, kteří jeho plytké budování světa prohlédnou během několika minut. Ani pro diváky, kteří hledají čirou zábavu, protože děj je přehlcený a plytký zároveň. A rozhodně ne pro ty, kteří hledají nedejbože chytrý humor, protože navzdory pokusům o vtipné dialogy je Pasáž zábavná asi tolik, jako nefunkční Roomba narážející stále dokola do konferenčního stolku. Pokud jste zarytými fanoušky Millie Bobby Brown nebo si jen potřebujete pustit něco na pozadí při projíždění telefonu, možná má tento film smysl. V opačném případě je Pasáž důkazem toho, že když hodíte na plátno více než 300 milionů dolarů, neznamená to, že za to dostanete film.
Tucci už se jistě těší na natáčení Ďábel nosí Pradu 2, kde to bude hýřit barvami a nápady.
Nejnudnější variace na retro devadesátky, jakou jsme kdy viděli!
Na vlasové stylisty se v rozpočtu už peníze nenašly.
Pasáž / The Electric State
Kdyby roboti ve filmu Pasáž chtěli lidstvu skutečně pomoci, začali by tím, že by tento film vymazali z naší kolektivní paměti. Ale protože to nepřipadá v úvahu, to nejlepší, co můžeme udělat, je varovat ostatní. Pro koho je tedy Pasáž určena? Určitě ne pro fanoušky inteligentní sci-fi, kteří jeho plytké budování světa prohlédnou během několika minut. Ani pro diváky, kteří hledají čirou zábavu, protože děj je přehlcený a plytký zároveň. A rozhodně ne pro ty, kteří hledají nedejbože chytrý humor, protože navzdory pokusům o vtipné dialogy je Pasáž zábavná asi tolik, jako nefunkční Roomba narážející stále dokola do konferenčního stolku. Pokud jste zarytými fanoušky Millie Bobby Brown nebo si jen potřebujete pustit něco na pozadí při projíždění telefonu, možná má tento film smysl. V opačném případě je Pasáž důkazem toho, že když hodíte na plátno více než 300 milionů dolarů, neznamená to, že za to dostanete film.
- Hodnocení
