Recenze Mission: Impossible – Poslední zúčtování s naší trpělivostí a shovívavostí

Je to příšerný film? Ne. Měli tvůrci na mnohem, mnohem víc? Ano. A proto budeme naštvaní.

Tohle měl být královský klenot, grande finale, labutí píseň nesmrtelného hrdiny v sérii, která byla založena na nefiltrovaném adrenalinu Toma Cruise a náboženském kultu diváků, kteří souhlasili s předstíráním, že šedesátiletý muž dokáže vzdorovat gravitaci, fyzice a konceptu stárnutí najednou. Ethan Hunt tentokrát čelí umělé inteligenci, která chce ovládnout svět, manipulovat realitou a možná mu i ukrást heslo na Netflix. Všichni se tváří, že jde o život, ale my už víme, že Ethan to zase přežije, zatímco běží, skáče z útesu, padá z letadla, válí sudy v ponorce a zachraňuje svět s výrazem, který je i v těch nejadrenalinovějších situacích tak maximálně “lehce soustředěný”. Název filmu naznačuje, že všechno skončí. Jen nikdo neví kdy. Možná nikdy. Možná už to vlastně skončilo, ale agenti se tak dlouho skrývali, že si toho nikdo nevšiml.

Začněme žánrem. Je to akční špionážní thriller, pokud pod pojmem „thriller“ míníte vlastní vnitřní výkřiky „Co se to zase děje?“ a pod pojmem „špionážní“ rozumíte kombinaci jaderné hrozby a umělé inteligence, která ale vypadá, jako když se vám do sebe zamotají kabely. Je to typ filmu, kde všichni hodně běhají, ještě víc vysvětlují a zdá se, že v následující scéně začnou vysvětlovat, proč zase něco vysvětlují. Je to jakoby vám někdo začal vysvětlovat vtip, který jste právě sami řekli.

Ale to nevadí, protože Tom běží.Scénář má tolik slepých uliček, že by z něj šlo postavit labyrint. Když už se má něco stát, kamera uhne, nebo přijde střih, nebo se to dozvíme o scénu později, až nás to přestane zajímat. Co zápletka? O zápletkách si ve studiu myslí, že je to otravná věc, která kdysi poháněla filmy kupředu, ale dnes ji nikdo nepotřebuje. A tak příběh létá sem a tam jako opilý holub. Hunt, ten úplně nejvíc nejlepší člověk ze všech lidí, bojuje hned proti dvěma nepřátelům. Jedním je lidský záporák se známou tváří, který působí asi tak strašidelně, jako by právě vyšel z dramatického kroužku na ZUŠ. Jeho motivací je pomsta, i když nám film zapomene říct, za co přesně. Ale to nevadí, protože Tom běží. No a pak je tu umělá inteligence zvaná Entita, co nám připadá spíš jako hodně arogantní aktualizace Windows. Entita se ve své božské digitální všemohoucnosti přirozeně chystá zmocnit všech jaderných zbraní světa, pokud ji Ethan a jeho tým nezastaví pomocí flashbacků, potápění pod vodou a zdlouhavých rozhovorů, na které se asi inspirovali u náborových přednášek pro scientology. 

Nezapomínejme na režii (a nebo raději zapomeňme?). Nutně se nám do mysli vkrádá představa režiséra Christophera McQuarrieho, který se zavázanýma očima řeší Rubikovu kostku namočenou v oleji a křičí: „Věřte mi, ve dvanáctém dějství to všechno začne dávat smysl!“. Střih je spíš teleportace než přechod. Stačí mrknout a jsme v Káhiře. Kýchnete a najednou sněží na dvouplošníku. Ani legendární Cruisovy kaskadérské kousky, kdysi kyslíkové masky pro tuto sérii, nedokážou pacienta oživit. Cruise sice opět dokazuje, že lidské tělo může vydržet víc než Nokia 3210. Jeho akční scény jsou poctivé, tak jak jsou na to fanoušci zvyklí, žádná hadrová figurína vyhozená z vlaku, ale skutečný Cruise, který si nejspíš do svého těla implantoval motor z Bugatti. Přesto některým scénám chybí spád, což je u snímku o 169 minutách opravdu problém, a jiné scény jsou zase tak přehnané, že z nich máme asi stejné dojmy jako z Teletubbies na LSD.  A pak je tu Grace. Chudák Hayley Atwell. A chudáci my. Grace je zajímavá asi jako instruktážní video v letadle. Většinu filmu stráví lapáním po dechu, taky lapáním po dechu, nebo kladením otázek. Což ale dává smysl, protože by nás všechny zajímalo, co se to tu sakra děje! 

Mission: Impossible 7,5 (protože to ani není pořádná osmička) je film, který sice má akci, ale postrádá duši. Není to krásný závěr života jedné série, je to příšerná menopauza. Všechno je tu pro efekt, ale chybí srdce, smysl a občas i logika. Ethan Hunt pořád běží, jen už možná ani sám neví, proč a kam. V tom, co mělo být závěrečnou fenomenální misí, je pohřební průvod našich nadějí a sympatií k této sérii. Není tu žádná jiskra ani radost. A co týmová práce, vtip, vzrušení, čili duše série? No, tentokrát asi neprošla castingem. Pokud jste někdy chtěli prožít klinickou smrt, u tohoto snímku vás nejspíš čeká, protože ze samé nudy a chaosu vaše duše opustí tělo. Ale co, některým divákům to určitě postačí, alespoň je to lepší než sedět doma a čelit vlastním emocím.

„Nechte mě tu prosím umřít, do dalšího dílu už nechci!“

Troška zábavy pro fandy Top Gunu!

„To vy jste napsali ten scénář? A VEN!“