Jak tvořil Maurice Ravel?
Na to se ptá biografický snímek Bolero, který nahlíží pod pokličku tvorby slavného španělsko-francouzského skladatele. Maurice Ravel složil spoustu dalších skladeb, proslavilo ho však Bolero, které on sám, dost ironicky, nemohl vystát.
Film sleduje Ravela v období, kdy ho Ida Rubinstein poprosí, aby složil centrální skladbu k jejímu poslednímu baletu. A tak vznikne ikonické Bolero. Cesta k němu je však dosti strnitá a prosetá spoustou flashbacků, které nejsou vždy úplně potřebné. Centrální příběh se odehrává ve 20. letech 20. století a prolíná se se scénami Ravelova mládí a působení v 2. světové válce.
A ne všechny tyto flashbacky tu musely být. Dvouhodinový snímek je už tak poměrně unylý a tyto přidané vhledy do umělcovy minulosti mu moc nepřidávají na dynamičnosti. Některé scény, například s Ravelovou matkou, jsou klíčové pro pochopení jeho tvůrčího procesu a osobnosti vůbec, bez jiných (především těch z válečné fronty) bychom se v klidu obešli. V závěru se pak posuneme o pár let později, když už je Ravel v chátrajícím zdravotním stavu.
Tato zmatečná chronologie a přecházení z jedné časové periody do druhé je chaotické. A nepomáhá ani fakt, že Raphaël Personnaz, který ztvárňuje Ravela, vypadá neustále stejně. Ano, maskéři mu sem tam přidají vrásku a šediny, aby poukázali, že zestárl, ale moc poznat to není. A to, že mu má být v hlavní dějové lince kolem 60 let, to už mu neuvěří nikdo.
Personnaz podává neskutečně silný a procítění výkon. Jeho Ravel je charismatický a šarmantní zároveň.Naopak mu však uvěříme jeho emoce. Personnaz podává neskutečně silný a procítění výkon. Jeho Ravel je charismatický a šarmantní zároveň. Francouzský herec skutečně vede celý film, který by bez jeho přednesu jen tak nefungoval. Skvělou oporou mu je i Doria Tillier jako Misia Sert, Ravelova platonická láska. Jejich vzájemná chemie je hmatatelná a herci si na plátně neskutečně rozumí.
Kromě herců má však ve filmu svojí roli i hudba, což není vůbec překvapivé. Hudba a zvuk jsou zde postavami samy o sobě a jsou přítomny ve všem okolo, od klapání přístrojů v továrně přes cvrlikání ptáčků až po tikání budíku. Skrze tyto detaily zaměřené na audio, nám tvůrci zprostředkovávají Ravelovo vnímání světa, kdy slyšel potenciální hudbu absolutně ve všem. Tyto zvuky pak doplňují skutečné skladby, ať už Ravelovy či jeho jiných kolegů. Centrálním motivem však zůstává titulní Bolero v několika provedeních – jeho mnohé podoby jsou nám ostatně nastíněny už v úvodní montáži.
Bolero režisérky a scenáristky Anne Fontaine je v závěru zajímavá podívaná, která však mohla být tak o půl hodiny kratší. Příběh je mírně zdlouhavý a trochu nepřehledný díky neustálému přeskakování mezi dějovými a hlavně časovými linkami. Avšak hlavním tahounem je Raphaël Personnaz jako Maurice Ravel, který podává silný a výrazný výkon. Velkou roli zde pak hraje zvuk a hudba, díky kterým jde o poměrně unikátní audiovizuální zážitek. Dohromady tak Bolero určitě není pro všechny, ale své publikum si zcela jistě najde.
Skákal pes přes oves, přes zelenou louku…
A teď vám ukážu, jak se tančí na Bolero!
Prosím, netleskejte už…, chce se mi strašně čůrat!
Bolero
Bolero režisérky a scenáristky Anne Fontaine je v závěru zajímavá podívaná, která však mohla být tak o půl hodiny kratší. Příběh je mírně zdlouhavý a trochu nepřehledný díky neustálému přeskakování mezi dějovými a hlavně časovými linkami. Avšak hlavním tahounem je Raphaël Personnaz jako Maurice Ravel, který podává silný a výrazný výkon. Velkou roli zde pak hraje zvuk a hudba, díky kterým jde o poměrně unikátní audiovizuální zážitek. Dohromady tak Bolero určitě není pro všechny, ale své publikum si zcela jistě najde.
- Hodnocení
