Recenze: Čtvrteční klub amatérských detektivů řeší vraždu - především zábavy

Jak zabít nudu? Na to Netflix úplně nepřišel, zato nadějnou předlohu dočista zmasakroval.

Vítejte v Cooper’s Chase, luxusním domově pro seniory, kde i závěsy stojí víc než průměrná česká chalupa. Právě tady se čtyři penzisté rozhodli, že šachy a sudoku jsou pro amatéry, takže začali řešit vraždy. Jejich představiteli jsou Helen Mirren, Pierce Brosnan, Ben Kingsley a Celia Imrie. Přátelé se jednou týdně scházejí ve společenské místnosti, aby procházeli policejní spisy nevyřešených zločinů. Když se jeden z developerů rozhodne přeměnit jejich klidný domov na luxusní byty a následně skončí mrtvý, klub začne řešit čerstvý případ. Policii navzdory. Zní to skoro jako recept na hřejivý, chytrý detektivní film, vždyť stáří rozhodně není důvod přestat řešit záhady! Jenže film v režii Chrise Columbuse dokazuje, že i nejlepší herecký ansámbl může uvíznout v detektivce, kde jedinou záhadou je, proč to celé působí mrtvě už od první scény. Je to osvěžující šálek britského čaje? Ne, je to ten čaj, který jste si připravili ráno, ale našli ho až večer, vystydlý a s tmavými okraji na hrnku.

Adaptace bestselleru Richarda Osmana slibovala chytrou záhadu, špetku britského humoru a předložení řady důkazů, že věk je jen číslo. Mirren hraje elegantní bývalou špionku, která se u případů rozptyluje od skutečnosti, že čas jí postupně bere ty, které miluje. Brosnan se baví parodií na sebe samého, Kingsley je charismatický, ovšem jeho postava nedopečená, Imrie jako čerstvý přírůstek do party vnáší trošku naivity, chaosu i překvapení. Všichni herci mají v očích jiskru, ale jejich postavy jsou jen stínem něčeho, čím mohly být. Někdo fandí West Hamu, jiný peče koláče, a hotovo.

Zápletka se tváří, že nám zamotá hlavu, ale místo labyrintu je to rovná chodba důchoďáku, která vede od hlavního vchodu přímo k závěrečným titulkům.Zápletka se tváří, že nám zamotá hlavu, ale místo labyrintu je to rovná chodba důchoďáku, která vede od hlavního vchodu přímo k závěrečným titulkům. Není tu žádné skutečné napětí, žádný mráz po zádech, ale ani žádné opravdu humorné a absurdní scény, které by provětraly tento nejčerstvější přírůstek na Netflixu, maximálně jemný průvan. Děj se skládá z náhod tak okatých, že byste se víc bavili i u náhodného časopisu v čekárně u doktora.

Místo aby snímek ukázal, že životem protřelé postavy mají díky vysokému věku opravdový potenciál, film je neustále znemožňuje “vtipy” o tom, že se bojí rychle řídit, neumí si poradit s telefonem a podobně. Nám je samozřejmě spíše líto, že jsou takové herecké legendy vystaveny situacím, kdy předstírají demenci před policií, nebo křepčí radostí nad tím, že umí otevřít “pédéefko”. Kamera zůstává bezpečně daleko, jako by se bála, že by divák zahlédl, jak bez duše tahle luxusní kulisa vlastně je. Témata stáří, samoty a ztrát se jen letmo zmíní nebo se mihnou ve smutné tváří Mirren, pak se rychle vrátíme k lehkým vtípkům o tom, jak se senioři pletou do policejního vyšetřování.

Čtvrteční klub amatérských detektivů není katastrofa, hvězdné obsazení jej drží nad hladinou jako záchranný kruh. Ale je to promarněná příležitost, vše je zkratkovité a jen lehce nastíněné, takže si neužijeme napětí a nevytvoříme si k postavám vztah. Tedy když už, tak jen zásluhou známých představitelů. Tato látka si rozhodně zasloužila být minisérií, protože do jednoho snímku se úspěšná předloha nacpat nepodařila. Místo svižné, zábavné záhady opepřené britským humorem se ocitáme na třítýdenním lázeňském pobytu, kde nám už všechny dny splývají, a ani návštěva Davida Tennanta to nezachrání.

Bez červené nitě nikdy nic nevyřešíte.