Recenze Srnky: Film, kde se humor vytratí a zbyde jen nahé tělo Robina Ferra

Surrealistická jízda, která vás nechá stát na zastávce.

Při lovu srnek se můžete snadno ocitnout v brněnském paneláku, kde se realita potkává s dadaistickým snem, lidé se mění v karikatury a na konci vás zachrání kouzelné bytosti. Tomáš Svoboda si zjevně řekl, že klasické filmové vyprávění je pro sraby, a rozhodl se natočit příběh, který se rozpadá rychleji než vaše víra v českou komedii po sledování Indiána. Stvořil film, který je tak jiný, až se mu podaří být úplně mimo. Srnky jsou surrealistická tragikomedie, která nám chce nadhodit pár zajímavých nápadů, ale místo toho nás s nimi trefí do hlavy a omráčí. Spíš než film připomíná podivný sen po pár panácích slivovice a hodně těžké večeři, nad kterým ráno zmateně mávneme rukou a snažíme se na něj rychle zapomenout.

Hrdina Petr (Štěpán Kozub) následkem nehody přijde o víčka a dostane protézy, které při každém mrknutí klapnou tak hlasitě, že by se za nimi otočil celý brněnský nádražní podchod. K tomu se připojuje mykolog v permanentním podřepu (Vladimír Polák), nahý ubrečený úředník (Robin Ferro) a herec, který si dělá selfie s vlastními plakáty (Albert Čuba). Zní to jako základ pro šílenou komedii, ale většinu času sledujeme, jak postavy bloudí bytem, vyprávějí si své úchylky a čekají, až se něco stane. A my s nimi.

Problém je, že se toho moc nestane. Film je sice plný podivných scén a teatrálních výstupů, ale místo aby vás strhl, nechá vás pozorovat je z bezpečné vzdálenosti, jako kdyby vám někdo promítal cizí rodinné video a u toho vysvětloval, proč je hrozně zajímavé. Ano, Kozub je charismatický a kvarteto herců má evidentně radost, že může hrát něco odvážného, co jde v některých případech až na tělo, bohužel ne metaforicky. Jenže bez pevného příběhu a s pointami, které často vyzní naprázdno, se divák spíš nudí, než baví. A když už se objeví nějaká zábava, má pachuť soucitu. Svoboda střídá divadelní a filmový jazyk, jenže spíš než stylová hra to působí jako nejistota. Humor je místy natolik absurdní, že přestává být vtipný, a nahota už po pár minutách jen unavuje.

Režisér Svoboda si vyloženě libuje ve vyvracení diváckých očekávání, nenechá nás ani na chvíli zapomenout, že tohle není skutečnost.Režisér Svoboda si vyloženě libuje ve vyvracení diváckých očekávání, nenechá nás ani na chvíli zapomenout, že tohle není skutečnost. A pokud byste se náhodou chtěli do někoho vcítit, přijde další absurdní historka, která vám to rychle vymlátí z hlavy. Z technického hlediska je tu pár světlých momentů, kamera si občas pohraje s prostorem a kompozicí tak, že máte pocit, že sedíte v hledišti divadla, jindy se přepne do čistě filmové řeči. Jenže právě tahle nejednotnost působí trochu schizofrenně. Střih jednou drží scénu tak dlouho, že máte čas přemýšlet o smyslu života, jindy ji ucvakne dřív, než stihnete mrknout. Největší síla filmu je v jeho drzosti a ochotě vybočit z českého komediálního průměru. Málokterý tvůrce by měl odvahu nechat postavy řešit sexuální frustrace přímo před kamerou nebo servírovat scény, které jsou stejně znepokojivé, jako jsou směšné. Ano, Srnky jsou vtipně zlomyslné a sem tam vás rozesmějí, ale jejich vnitřní prázdnota a rozháranost vyústí v celkové neuspokojení, které tolik hledali naši hrdinové.

A přesto, pokud máte rádi cokoliv co dělají Tři tygři a nevadí vám, že vás film vodí od jedné absurdity ke druhé, možná si tenhle surreální kabaret užijete. Můžete v něm najít i kousek sebe: tu sebelítost, tu krátkozraký kariérismus, tu znepokojivé fantazie, které se bojíte vyslovit nahlas. Možná je to nakonec film o tom, že jsme všichni trochu blbečci a občas potřebujeme, aby nám magická srnka nastavila zrcadlo.

Film chce být chytrý, provokativní a hravý, občas i je, ale většinou se zasekne někde na půli cesty. Ano, oceníte snahu dělat českou komedii jinak, oceníte pár momentů, kdy se opravdu zasmějete, ale celkově z kina odcházíte s pocitem, že to bylo spíš umělecké cvičení. Pokud hledáte surrealistickou hru se smyslem života, pravděpodobně vás víc zasáhne i noční repríza Majora Zemana. Srnky sice klapnou, ale klapnou naprázdno, a vy budete ještě dlouho po titulcích přemýšlet, jestli ten čas nešlo strávit líp.

Všichni hrdinové jsou svým způsobem na lovu.