Recenze: Boží úlet místo kritiky společnosti nabízí pohádku o tom, že „peníze nejsou všechno“

Ani andělé nejsou ušetřeni ambicí.

Herec a komik Aziz Ansari se rozhodl, že se stane i režisérem a scenáristou. Jeho film se snaží být satirou o nerovnosti, zázraku a andělské spravedlnosti, příběh je variací na známou zápletku o výměně životů. Ansari ale není dost odvážný ani chytrý, aby dokázal svým filmem někoho naštvat a opravdu se vysmát systému. Z Božího úletu je spíše cítit strach, že by mohl někoho jemně rozladit, a tak raději chce každého obejmout – a na ekonomickou nerovnost jemně poukázat kývnutím brady a významným pohledem.

Arj (sám Ansari) je unavený třicátník, žije v autě, jeho sny by se vešly do krabice od pizzy, kterou rozváží, a o jeho životní cestě rozhodují aplikace s další pracovní zakázkou. I když pracuje skoro nonstop, přesto si nemůže dovolit ani pořádný záchvat deprese, protože na psychiatra by taky neměl. Když ho vyhodí sebestředný boháč Jeff (Seth Rogen), přebírá kontrolu anděl Gabriel, Keanu Reeves v roli o to vtipnější, že jeho postava má mozek o velikosti kuřecí nugety. Ani andělé nejsou ušetřeni ambicí, a tak si Gabriel, jinak určený k hlídání lidí, co textují za volantem, chce zahrát na anděla strážného. Rozhodne se Arjovi pomoci a prohodí mu život s Jeffem.

Jenže Ansariho verze místo kritiky nabízí spíš feel-good pohádku o tom, že „peníze nejsou všechno“, i když ve filmu trefně dělají přesně to, co mají: všechno.Jenže ani nadpozemské síly nedokážou vyřešit problém amerického pracovního trhu. Záměna chudáka a boháče by mohla být výbušným komentářem k době, v níž si jeden člověk kupuje lístek na vesmírnou loď a druhý nemá peníze na návštěvu u doktora. Jenže Ansariho verze místo kritiky nabízí spíš feel-good pohádku o tom, že „peníze nejsou všechno“, i když ve filmu trefně dělají přesně to, co mají: všechno. Arj po výměně životů nezjišťuje nic o prázdnotě luxusu, nýbrž jen to, že se mu konečně dobře spí a může skutečně žít.

Ansari ovšem kazí vlastní film. Arj má být zoufalý a naštvaný, ale místo toho působí, jako by se smířil s tím, že život je série nezaplacených účtů. A tak se díváme na příběh, kde se lidé i andělé snaží pochopit svět, který už dávno nefunguje, a přitom se tváří, že to celé je jenom úlet. Jenže když se celou dobu vyhýbáte ostrým tématům, těžko můžete na konci moralizovat o spravedlnosti. Všechno to končí v oblaku hesel o „společném úsilí“ a „dobrotě“, které působí prázdně a vágně.

Tempo je příjemné, ale bez napětí. Hudba jemná, ale nezapamatovatelná. Na film se dívá dobře, protože nikdy nejde proti divákovi. Ale právě to je jeho slabina. Boží úlet je film, který se bojí být ošklivý, i když mluví o světě, kde ošklivost je každodenní měna. Problém je, že nechce jít do hloubky. Kdyby se opravdu pustil do sociální satiry, mohl by se víc strefovat třeba do služeb, které očekáváme za mizivý peníz, a pak se divíme, že jejich poskytovatelé přichází o důstojnost. Místo toho se Boží úlet spokojí s pár hezkými momenty a závěrečným monologem o spravedlivých mzdách. Chce mluvit o problémech, ale jen tak, aby se nikdo necítil nepříjemně.

Reeves ale zachraňuje, co se dá. Jeho Gabriel je jako E.T. mimozemšťan v další vývojové fázi: s jemným srdcem a nulovým ponětím o tom, jak funguje lidstvo. Jeho scény jsou absurdně vtipné a je osvěžující vidět ho beze zbraní a výrazem jako po lobotomii. Seth Rogen se pohybuje v poloze, kterou známe, směs dobráctví a ignorance, jenže tentokrát jeho postava není k smíchu, spíš k politování. Na druhou stranu objekt Arjova zájmu v podání Keke Palmer? Ta jediná hraje opravdového člověka. Její Elena je postava z masa a kostí, která ukazuje, že můžete sotva držet hlavu nad vodou, ale i tak věřit v lepší zítřky. A třeba k nim vést ostatní.

Bohužel pro českého diváka je tenhle film zhruba tak realistický, jako kdyby Američan sledoval seriál Most. I když tu máme své ekonomické trable, většina lidí nepotřebuje tři práce, aby přežila. A náš sociální systém, jakkoli děravý, pořád funguje lépe než americký každodenní boj o přežití. Divák z Česka se tak těžko sžije s hrdinou, který spí v autě, protože u nás by už bydlel na ubytovně, bral podporu a chodil na rekvalifikační kurz. Ta absurdita, kterou film líčí, je v Americe běžná, ale tady působí spíš jako sci-fi z dystopické verze Kalifornie.

Nakonec zůstane pocit, že se tu promarnil nápad, který mohl být sžíravý, aktuální a nebezpečně pravdivý. Místo toho dostáváme pohled na anděla, který chce napravit svět, ale nejdřív si musí dát pauzu na hambáč. Boží úlet je roztomilý, občas i dojemný, ale na nebeskou komedii příliš pozemský a na pozemskou satiru příliš slušný. A i když má pár momentů, kdy se zasmějete a možná i trochu dojmete, anděl strážný tohoto snímku by jen pokrčil rameny: „Snaha byla.“

Anděl se nestačí divit, jak to mají smrtelníci těžké.