Recenze Neporazitelní: Když život udeří, hokej pomůže… a humor zachrání

Para hokej zde funguje jako kulisa příběhu o odvaze, vytrvalosti a… o čemkoliv, co si v něm chcete najít.

Neporazitelní vypráví o týmu para hokejistů a lidech kolem nich, ale nejsou ani psychologickým dramatem, ani tradičním sportovním filmem. Jsou poctivou filmovou řemeslnou záležitostí, kde se střetává humor s emocemi a realistické životní překážky s inspirativními triumfy. Ukazují, že i když život vystřelí ránu, někdy ji chytíte, ale někdy vás taky trefí do hlavy, jindy do ega, ale vždycky můžete vstát a jít dál. S nadhledem, s úsměvem, nebo prostě jen proto, že moc chcete. A o tom je. Mimo jiné.

Stát se hrdinou nevyžaduje jen odvahu, ale i pořádnou dávku bolesti a potu. A hrdina nemusíte být pro celý svět, klidně třeba jen sami pro sebe. To si Neporazitelní uvědomují hned od prvního záběru. Ačkoli příběh nemusí šokovat svou nečekanou zápletkou (už po prvních minutách tušíme, kam směřuje), zábava spočívá v něčem jiném: v cestě, kterou musí každý z hrdinů absolvovat, a v lekcích, které dostávají. Je to rozhodně příjemné osvěžení, když v mnoha jiných českých filmech sledujeme nesnesitelné postavy, jak dělají idiotské věci, aby nám nakonec jen potvrdily, že je už nikdy nechceme vidět. U Neporazitelných je to výrazně lepší.

I když hrdinové čelí nelehkým situacím, tvůrci nepodléhají sentimentu a nesnaží se z nás ždímat slzy na povel.Sebejistý majitel reklamní agentury (Hynek Čermák) má rád vše pod kontrolou, ale náhle se ocitá v situaci, kdy ani peníze, ani charisma nemohou zachránit jeho rodinu. Trenér Bob (Ivan Trojan) je vyhořelý nejen neúspěchy týmu, ale i ignorancí veřejnosti, a mladý talent Radim (Tomáš Havlínek) se smiřuje s novým životem, ve kterém sport už nemá místo. Nebo že by…? I když hrdinové čelí nelehkým situacím, tvůrci nepodléhají sentimentu a nesnaží se z nás ždímat slzy na povel. Místo toho přichází s humorem, který je někdy černější než puk.

Režie Dana Pánka pracuje s prostorem i dynamikou zdařile, kamera a střih nám umí zrychlit tep při zápasech, humor a drobné emoční nuance zas dokážou překvapit. Napětí stoupá a vy si uvědomujete, že i malé triumfy mohou znamenat tolik… Scénář je místy trochu kostrbatý a neprůbojný, nebo se moc drží v obraně a bojí se útočit. Ale to je jen drobný škrábanec na ledě, herci to dokážou vyvážit s grácií, kterou bychom čekali běžně spíše od hollywoodských profesionálů. Skoro všichni jsou nesmírně autentičtí a normální, postavy jsou lidské, žádné karikatury, takže se nemusíme ošívat při každém dialogu nad šustěním scénáře. A právě proto asi snímek funguje, protože Neporazitelní jsou v jádru o lidech, jejich snech, nezdolné vůli a schopnosti překonávat překážky, které by mnohému „zdravému“ člověku zlomily, ehm, páteř. Para hokej zde funguje jako katalyzátor, kulisa, která umožňuje vyprávět příběh o odvaze, vytrvalosti a… o čemkoliv, co si v něm chcete najít.

Tři muži, tři osudy na ledové ploše i kolem ní a hraje se o všechno. Sice hned tušíme, že konec bude “happy”, ale kdo by se ohlížel na předvídatelnost, když cesta tak příjemně ubíhá? Je to česká podívaná, která si dovolí být sebevědomá, poctivá a lidsky osvěžující. Není zásadní, není výjimečná ve smyslu kinematografického převratného zážitku, ale je natolik dobře zpracovaná, že se jí nedá odolat, a v dnešní domácí produkci je to dar, který by měl každý ocenit. Ideální pro diváky, kteří chtějí vidět, že i outsider si může připadat jako mistr světa, pokud má odvahu a trochu toho štěstí na správný tým.

Tenhle muž se umí poprat se vším. Až na to, když po něm syn chce, aby byl citlivým tátou.