Filmové finské šílenství pokračuje.
Svět se někdy může zdát složitý a nepřehledný, ale pak přijde nekompromisní film jako Sisu: Odplata a připomene vám, že některé věci jsou vlastně dost jednoduché: nestavte se do cesty finskému veteránovi, který přišel o všechno. A pokud to zkusíte, brzy budete bez končetin, rozválcovaní na placku a v plamenech. Aatami Korpi (Jorma Tommila) vám to vysvětlí způsobem, který si budete pamatovat do konce života, nebo, realisticky, do konce svého krátkého zbytku života.
Základní premisa je stejně neochotná ztrácet čas jako Aatami s vysvětlováním čehokoliv: rok 1946, Finsko, hranice čerstvé jako otevřená rána. Muž, který by svou bolest nejraději přibil na dveře a šel dál, se vrací k troskám domova, který už nepatří jemu, ale historii. Rozebírá svůj dům s úctou ke každému prknu, jako by to byla mrtvá těla jeho rodiny. Ticho, skoro poetická scéna… než samozřejmě dorazí Rusové. A nejde o náhodné vojáky, ale muže s tváří Stephena Langa, brutální, koncentrované zlo.
Tommila dostává ještě víc prostoru, aby dokázal, že hrát mlčenlivý vraždící stroj je jeho mistrovská disciplína. Umí zahrát tři věci najednou: bolest, rezignaci a tu specifickou finskou ochotu nakopat někomu zadek během dvaceti sekund. A tím vším prochází i jeho pes, který přežívá s ním každou šílenou bitku. Místo hrdinských proslovů tu slyšíme… skoro nic. Protože tenhle hrdina mluví stejně často jako Fin na prvním rande.
Zatímco první Sisu byl jako pečlivě nabroušený nůž, pokračování je jako sto motorových pil, které někdo zapnul najednou a sebralo je tornádo.Scenárista a režisér Jalmari Helander se v akci posouvá dál. Zatímco první Sisu byl jako pečlivě nabroušený nůž, pokračování je jako sto motorových pil, které někdo zapnul najednou a sebralo je tornádo. Scény jsou geniálně načasované, sestavené z nápadů, které baví a zároveň nutí zavírat oči a zatínat čelisti. Honičky tu připomínají drsnou finskou verzi Šíleného Maxe. Kameraman Mika Orasmaa mění původní westernový nádech prvního dílu v cosi mnohem dravějšího. Poválečná krajina za železnou oponou se stává Aatamiho arénou, kde fyzikální zákony jsou jen orientační doporučení.
A přesto je tu něco překvapivě lidského: pod tou přepálenou zábavou se skrývá bolestivá, uvěřitelná reflexe. Helander dokáže do středu chaosu vkládat malé okamžiky lidskosti. Aatami nepůsobí směšně, ani jako superhrdina, ale jako muž, který ztratil příliš mnoho a zoufale se drží toho mála, co mu zbývá. Je to reflexe, která říká, že násilí nic neřeší, ale někdy je bohužel to jediné, co zbývá, když se život rozhodne být svině.
Sisu: Odplata je brutální, směšný, extrémní, krvavě poetický a přitom hlubší než většina akčních blockbusterů. Finové prostě vědí, jak udělat film, který vás rozesměje i znepokojí, humor je tu tak černý, že by ho chtěl zkoumat i Stephen Hawking. Pro diváky, kteří milují jednoduché příběhy, absurdní nápady a hrdiny, kteří mluví jen tehdy, když je to opravdu nezbytné, je tohle film, který musíte vidět. A ještě ke všemu vás nakonec dojme, ani nevíte jak.
Sice si s ním nepokecáte, ale je na co se dívat!
Tenhle pes si jistě říká, jestli není chyba mít za nejlepšího přítele člověka.
K čemu zbraně, když dokáže zabít i pohledem?
Sisu: Odplata / Sisu: Road to Revenge
Sisu: Odplata je brutální, směšný, extrémní, krvavě poetický a přitom hlubší než většina akčních blockbusterů. Finové prostě vědí, jak udělat film, který vás rozesměje i znepokojí, humor je tu tak černý, že by ho chtěl zkoumat i Stephen Hawking. Pro diváky, kteří milují jednoduché příběhy, absurdní nápady a hrdiny, kteří mluví jen tehdy, když je to opravdu nezbytné, je tohle film, který musíte vidět. A ještě ke všemu vás nakonec dojme, ani nevíte jak.
- Hodnocení
