Recenze: Keeper je pro trpělivé hororové diváky a masochisty, kteří si libují v čekání…

… na něco, co (spoiler: ne)přijde.

Představte si skvělou atmosféru, nápaditou vizuální stránku, temný les, hezkou chatu, vztah, který od první minuty něčím smrdí… A pak si představte, že s tím film neudělá vůbec nic. A to je Keeper. Liz (Tatiana Maslany) odjíždí se svým přítelem na první výročí na jeho rodinnou chatu. Malcolm (Rossif Sutherland) rád říká „Ty nejsi jako ostatní holky“, čímž dává jasně najevo, že je přesně jako všichni chlapi, kteří to říkají. A film se ani nesnaží nás napínat, zda o něm nepochybujeme neprávem. Že Malcolm něco skrývá, že tahle chata už něco viděla, že za těmi bývalými přítelkyněmi nebude jen nostalgie, v tom má divák jasno dřív, než Liz stihne vybalit kartáček. A pak přijdou sny, přízraky, dlouhorucí humanoidi, podivné záblesky minulosti, mysteriózní přívěsek ve studeném potoce a skelety čehosi, co by dělalo parádu v lepším strašidelném domě. Jenže Keeper jako by odmítal akceptovat, co nám naservíroval. Místo aby pracoval s tím, co je zjevné (jeho vlastní vinou!), vrhne se do výstavy podivností, které nic neodhalují, nic neposouvají a nakonec neslouží ani jako metafory. Jsou to jen výjevy: efektní, ale prázdné.

Problém je, že Keeper má svůj význam napsaný na čele, ale zároveň dělá všechno proto, aby se tvářil, že k němu vede složitá cesta.Problém není v tom, že by film nedával smysl. Problém není ani v tom, že by byl příliš abstraktní, experimentální, nebo že by se snažil být chytřejší, než je. Problém je, že Keeper má svůj význam napsaný na čele, ale zároveň dělá všechno proto, aby se tvářil, že k němu vede složitá cesta. Místo stop dostáváme samoúčelné výjevy. Místo napětí vizuální hříčky. Místo budování pointy jen kolotoč obrazů, které se točí, točí… ale dokola, nejedou do cílové destinace. A brilantní kamera a podmanivá hudba to nezachrání. Paradoxem je, že Keeper je zároveň matoucí i příliš předvídatelný. Zatímco buduje temnou atmosféru, brání se nám dát jedinou stopu, kterou bychom mohli sledovat. Místo vodítek dostáváme „weird shit“: krásné obrazy, bizarní tvory, náhodné sny a symboly, které nevysvětlují vůbec nic. A když konečně přijde finále? Malcolm si stoupne a doslova nám to celé vysvětlí. Mansplaining jako vyvrcholení hororu! Po dvou hodinách (ne, snímek není tak dlouhý, ale pocitově to byly dvě hodiny) tápání přijde minuta, která vám sdělí přesně to, co jste tušili už v úvodu, alespoň do míry, do které to šlo.

Tatiana Maslany odvádí maximum. MAXIMUM. Naplňuje Liz životem, strachem, nervozitou, zmatením… a vším, co jí scénář odmítl dodat v jakékoli skutečné podobě. Snaží se zformovat postavu ze vzduchu, protože scénář jí nedal nic kromě zmatení. Maslany je jako ten jeden jediný dělník, kterého vidíte pracovat na osmikilometrové uzavírce pruhu dálnice.

Pokud milujete atmosférické horory, u kterých vám stačí, že se něco děje za oknem, možná vás Keeper neurazí. Snad oceníte jeho estetiku, zvukový design, pár výborných nápadů, které jako komety proletí kolem a nikdy se nevrátí. A jestli hledáte film na rande, tak tohle ani náhodou – už tak je dost těžké věřit mužům. Tenhle film vám s tím nepomůže.

Keeper moc nefunguje jako horor, protože není děsivý. Není to psychothriller, protože postavy jsou prázdné a tajemství filmu zjevné, nejde o metaforu, protože je do puntíku vysvětlena, a tudíž ani experiment, protože nedává prostor interpretaci. Funguje jen jako kolekce obrazů, které jednotlivě mají sílu, ale dohromady tvoří něco, co připomíná spíš filmový moodboard než skutečný příběh. A to je tragédie, protože v základu byl dobrý námět. Takový, který mohl vyrůst do skutečně hutného, dusivého, mrazivého hororu.

„Já si takhle kreslím normálně…“