Recenze Tichá noc, krvavá noc: Je libo veselé vánoční krveprolití? Tady je!

Pokoj lidem dobré vůle. Ostatním sekera.

Štědrý den, chudý počet přeživších. Vánoce jsou (údajně) časem klidu, pohody, cukroví a rodinných traumat, která se nikdy úplně nezahojí. Ne tak v malém americkém městečku, kam pár dnů před Vánoci dorazil mladý tulák Billy i se svým kostýmem Santy a speciálním adventním kalendářem, který mu ovšem neslouží jako pravidelná dávka čokolády, ale k odpočítávání obětí. Náš hlavní hrdina má už nabroušenou sekeru, jste připraveni sledovat jeho temně zábavný příběh, který vás rozhodně příjemně rozptýlí od nekonečné smyčky koled a přežírání? Tedy za předpokladu, že si umíte vychutnat povedený krvák. 

Příběh začíná zdánlivě nevinně, jako každá dobrá noční můra. Malý Billy s rodiči navštíví dědečka v domově seniorů, ale cítíme, že tu něco nehraje. Film se v téhle části chová jako trpělivý predátor: nikam nespěchá, nechává nás nadechnout a teprve pak udeří. A když přeskočíme do současnosti, stojí před námi dospělý Billy, muž, který se naučil přežívat tak, že nikde nezůstává dlouho a jeho jediným společníkem jsou jeho choré myšlenky. V jeho počínání je ovšem jistý systém, který postupně odkrýváme. 

Je o atmosféře maloměsta, kde se pod vánočními světýlky a jmelím ukrývají lidé horší než hlavní hrdina se sekerou.Rohan Campbell v hlavní roli nepůsobí příliš děsivě, spíše zranitelně a ztraceně. Není to prvoplánový šílenec. Vlastně to vypadá, že je jeden z nejnormálnějších lidí v okolí, když postupně poznáváme obyvatele městečka. Třeba Pam v podání Ruby Modine není křehká dívka v nesnázích, ale tikající bomba. Chemie mezi ní a Billym funguje právě proto, že oba v sobě mají cosi temného. Režisér a scenárista Mike P. Nelson míchá žánry s jistotou prvotřídního barmana. Horor tu není jen o krvi, i když té je víc než dost. Je o atmosféře maloměsta, kde se pod vánočními světýlky a jmelím ukrývají lidé horší než hlavní hrdina se sekerou. Film má zvláštní dar neustále posouvat hranici „normálnosti“. A to je jeden z jeho nejchytřejších triků.

Tempo je příjemně odsýpající, devadesát sedm minut uteče jako sváteční návštěva, kterou jste si vlastně užili víc, než jste čekali. Střih drží film v pohybu, aniž by z něj udělal chaotický klip. Kamera si vychutnává kontrast barevných dekorací a temných činů. Speciální efekty potěší fanoušky poctivého gore, ale zároveň to přežijí i diváci, kteří se tolik nevyžívají ve vnitřnostech létajících na všechny strany. Hudba a zvuk pracují nenápadně, ale účinně. Žádné laciné lekačky každých pět minut, spíš pomalé utahování smyčky kolem našeho krku. Některé nápady snímku možná působí až příliš ambiciózně a ne všechny vedlejší postavy dokážou obhájit svou existenci. Závěr není velkolepý, ale stále osvěžující a film jako takový drží pohromadě překvapivě pevně.

Ježíšek nosí dárky. Santa tresty. Výsledkem je vánoční krvák, který baví, pocáká nás krví a občas zahřeje způsobem, který by u filmu o vraždícím Santovi nikdo nečekal. Humor je černý jako uhlí a tak se smějeme a zároveň se za to trošku stydíme. Jako temná alternativa k pohádkovým maratonům tahle podívaná funguje výborně.

„Nemůžu se na sebe dívat… bez plnovousu a čepice!“

„Firemní vánoční večírky prostě nesnáším.“

Nedovedeme si ani představit, kolik Billy potřebuje odstraňovače skvrn.