Na paralympiádu se jede za každou cenu!
Po filmech Zakázané uvolnění, Padesátka, Přes prsty nebo Kouzlo derby, přichází scenárista Petr Kolečko s další sportovně laděnou komedií. Tentokrát trochu jinou, protože jeho basketbalový tým se skládá z mentálně postižených hráčů. Jenže někteří to pouze předstírají.
Tahle na dnešní poměry dost odvážná premisa je totiž základem jeho nového snímku Dream Team. Je tedy dopředu jasné, že tvůrce se bude pohybovat po velmi tenkém ledě mezi humorem a necitlivostí. Překvapivě se mu to víceméně daří, i když vždy záleží samozřejmě na úhlu pohledu.
Hlavní postava Marek zasvětil život trénování basketu. Když se mu nepodaří dostat tým do druhé národní ligy, nejraději by s tím skončil. Slíbil ale svému mentálně postiženému synovi Šimonovi, že si zahraje za národní tým na paralympiádě. Nedaří se mu ovšem sestavit tým. V tu chvíli do toho vstoupí jeho soused Daniel, který je divadelním režisérem. Rozhodnou se dát dohromady tým ze zdravých basketbalistů, kteří budou postižení předstírat.
Poněkud kontroverzně může působit hlavní námět. Paradoxně se inspiruje skutečným skandálem, ke kterému došlo na letních paralympijských hrách v Sydney v roce 2000. Španělský basketbalový tým tehdy vyhrál zlato, ale později se ukázalo, že ze dvanácti hráčů měli mentální postižení pouze dva.
Tvůrci se velmi snažili, aby to bylo vtipné, ale zároveň to úplně nepřekračovalo hranice etiky.Už jen to, že se někdo pustí do zpracování takhle náročného tématu, vyžaduje odvahu. Navíc to chce mnohem více přemýšlení, než když děláte povrchní komedii bez hlubší myšlenky. Tvůrci se velmi snažili, aby to bylo vtipné, ale zároveň to úplně nepřekračovalo hranice etiky. Díky tomu se jim také daří dotknout se srdcí diváků.
Kromě scénáře a režie Jonáše Karáska stojí film především na mimořádných hereckých výkonech. Svérázného trenéra Marka hraje Martin Hofmann. Jakub Prachař se zase vyřádil v roli psychicky labilního souseda Daniela, ve které je sice dost teatrální, ale divák se směje skoro u každé jeho scény. Dále stojí za vyzdvihnutí také výkony Martina Polišenského jako syna Šimona, Miroslava Krobota jako šéfa českého paralympijského výboru nebo Petra Komínka jako člena týmu, který předstírá mentální znevýhodnění.
Další věcí, která se ve filmech Petra Kolečka obvykle povede, je způsob vypravování sportovních částí. Konkrétně jsou vždy natočené a střižené tak, že umí nadchnout i člověka, kterému je sportovní fandění na hony vzdálené. Navzdory tomu dokáže často i v něm vyvolat nadšení ze sportu (ať už je jakýkoliv) a touhu po výhře. K tomu nepochybně pomáhá také dobře zvolená hudba.
Snímek Dream Team ukazuje, že i zdánlivě problematické téma lze zpracovat s citem a nadhledem. Tvůrci se vědomě vyhýbají prvoplánové zábavě a místo toho nabízejí příběh, který stojí na tenké hraně mezi humorem a necitlivostí. Přesto se jim většinu času daří tuto rovnováhu udržet a vytvořit film, který nejen pobaví, ale zároveň upozorňuje na důležitost empatie a respektu k druhým. Velkou měrou k tomu přispívají i mimořádné herecké výkony všech hlavních postav.
Tahle narychlo poskládaná skupinka vyrazí na paralympiádu do Ria.
Martin Polišenský hraje Šimona, který se ve filmu zamiluje.
Komedie stojí ve velké míře na výkonech Jakuba Prachaře a Martina Hofmanna.
Dream Team
Snímek Dream Team ukazuje, že i zdánlivě problematické téma lze zpracovat s citem a nadhledem. Tvůrci se vědomě vyhýbají prvoplánové zábavě a místo toho nabízejí příběh, který stojí na tenké hraně mezi humorem a necitlivostí. Přesto se jim většinu času daří tuto rovnováhu udržet a vytvořit film, který nejen pobaví, ale zároveň upozorňuje na důležitost empatie a respektu k druhým. Velkou měrou k tomu přispívají i mimořádné herecké výkony všech hlavních postav.
- Hodnocení
