Příběh Vincenta je v podstatě jednou velkou metaforou pro hledání vlastního hlasu.
Do kin připlouvá Velrybí píseň, česko-německo-kanadský animovaný výlet do hlubin oceánu, který se pokouší vylovit poklad v podobě dětské odvahy, zatímco se kolem vznáší síť klimatické úzkosti a klasických dospívajících „trapasů“. Hlavním hrdinou je mladý keporkak Vincent, který bojuje s tím, že se od něj očekávají velké věci, zatímco on ještě neví, co si se sebou počít. V jeho světě není velrybí píseň jen něco, co si broukáte ve sprše. Je to magický klíč, zbraň a lék v jednom. Jeho otec, legendární velrybí bard, dokázal svým zpěvem uzdravovat korálové útesy a držet v šachu Leviatana – prastarou potvoru, která je v podstatě ztělesněním všeho, co se v oceánu může pokazit. Jenže táta je pryč a Vincent zůstává na vše sám se svou nejistotou a jednou velmi ukecanou “chůvou” Walterem. Ten má pěkně prořízlou pusu, a tak je přílivem humoru pro nás diváky.
Film je vizuálně zajímavý, nebojí se vytáhnout z rukávu fluorescenční medúzy a scenérie, ve kterých bychom mohli hledat i Nema a Dory. Je to svět, kde se sice mluví o tradicích a osudu, ale zároveň tam potkáte nebinárního mořského koníka, což dává filmu moderní šmrnc (pokud o něj stojíte). Příběh Vincenta je v podstatě jednou velkou metaforou pro hledání vlastního hlasu. Každý rodič, který kdy sledoval své dítě, jak se stydí promluvit před třídou nebo jak bojuje s trémou před výkonem na besídce či ve sportu, ve Vincentovi uvidí kousek své ratolesti.
Co rodiče s dětmi po odchodu z kina rozhodně proberou (a co jim možná i trochu zamotá hlavu), je stav Vincentova domova. Zapomeňte na idylicky modré nekonečno. Tenhle oceán je také moderní: plný odpadků, umírajících korálů, rybářských sítí… Potkáte tu krále, který vládne na nafukovacím hradu uprostřed plastových ostrovů, které se vznáší na hladině jako skály v Avatarovi, a jeho tučňáčí armádu, která se zdobí lidským haraburdím. Je to trefná, i když občas trochu doslovná facka naší spotřební kultuře. Je to skvělý odrazový můstek pro debatu o tom, proč brčka v limonádě nejsou tak skvělý nápad, jak se zdá.
Neukazuje nám jen to, že se moře otepluje a tají ledovce, ale učí nás, že i když se cítíme malí jako Walter, můžeme mít dopad jako velryba.Nicméně, i v tomto třpytivém oceánu občas narazíme na mělčinu. Pro teenagery je příběh už hodně dětský, přímočaře nalinkovaný a ne zrovna cool. Postavy občas trpí jednorozměrností: Vincent se prostě trápí, Walter prostě vtipkuje a Darya je drsná proti své vůli, protože je to to jediné, co jí pomáhá přežít. Scénář se někdy zamotává do ezoterických proudů, kdy se řeší duchové předků, což může být pro menší diváky trochu abstraktní hlubina, ale také snímku dodává jistou poetiku. Přes všechny drobné křeče v ploutvích je Velrybí píseň filmem s obrovským srdcem. Neukazuje nám jen to, že se moře otepluje a tají ledovce (díky čemuž se zlý Leviatan probudí), ale učí nás, že i když se cítíme malí jako Walter, můžeme mít dopad jako velryba. A Vincentovo zvolání „Přestaňte ve mě věřit!“ je upřímným výkřikem každého, na koho je kladeno příliš mnoho nároků.
Je to ideální film pro rodinné odpoledne, po kterém si můžete s dětmi sednout a probrat, jestli je důležitější být tím, kým vás chce mít okolí, nebo sám sebou. A možná u toho i trochu zauvažovat, jak našemu světu vrátit jeho vlastní píseň, než ho úplně umlčíme igelitovými sáčky. Vincent nás možná na konci nepřekvapí, ale doplave tam, kam má: k vlastnímu sebevědomí.
Král Jelimán nám asi trošku přibral?
Nebinární koník coby duchovní guru.
Pohádka realitu nepřikrášluje.
Velrybí píseň / The Last Whale Singer
Je to ideální film pro rodinné odpoledne, po kterém si můžete s dětmi sednout a probrat, jestli je důležitější být tím, kým vás chce mít okolí, nebo sám sebou. A možná u toho i trochu zauvažovat, jak našemu světu vrátit jeho vlastní píseň, než ho úplně umlčíme igelitovými sáčky. Vincent nás možná na konci nepřekvapí, ale doplave tam, kam má: k vlastnímu sebevědomí.
- Hodnocení
