Recenze: Drama si střílí z naivní představy, že láska vše překoná - i temná tajemství

Láska jako časovaná bomba.

Kristoffer Borgli nás ve svém novém snímku nejdřív ukonejší pocitem, že koukáme na fajn vztahovku, a používá k tomu šablonu romantických komedií o svatebních přípravách. Emma a Charlie, které hrají Zendaya a Robert Pattinson, ladí detaily svého velkého dne. Zbožňují se, obdivují se, na všem se shodnou. Až jednou večer sedí s kamarády u vína a rozhodnou se hrát hru na pravdu, kde ze sebe mají vysypat tu nejhorší věc, jakou kdy v životě udělali. To, co vypustí z pusy Emma, není žádné roztomilé faux pas, ale naprostá atomovka. Je to něco tak mrazivého, že to okamžitě vymaže veškerou barvu z tváří přítomných. Kamarádka s ní na místě přetrhá pouta a z Charlieho se stane hromádka nervů. Tajemství je venku a základy jejich lásky, postavené na notné dávce naivity, se začínají bortit. A do svatby zbývá jen pár dnů.

Celá ta legrace stojí na banální myšlence: můžete vůbec někdy doopravdy poznat člověka, se kterým sdílíte život? A je vůbec o co stát? Je jedno, jak dlouho spolu jste, vždycky u vás ve skříni může sedět kostlivec, o kterém nemáte ani tušení. Borgli v tomhle ohledu hraje geniální hru s divákem. Využívá klišé romantických filmů, jako jsou vzpomínkové fragmenty na první rande, ale stříhá je tak agresivně, že působí spíše jako záblesky z místa činu. Nenabízí snadné odpovědi ani morální soudy. Místo toho nás nutí sledovat, jak se Charlie pokouší kontrolovat narativ, který mu protéká mezi prsty, a jak Emma s jakousi vzdorovitou hrdostí odmítá prosit o odpuštění způsobem, který by společnost uspokojil. Občas nám do toho normálního svatebního stresu Borgli hodí Charlieho šílené vnitřní představy a fantazie, tyhle záblesky mají blíž k regulérnímu hororu než ke komedii. Celý ten chaos a trapnost ještě podtrhuje dokonalá scénografie: jejich vymazlený byt, návštěva květinářství, sál, kde nacvičují první tanec… A Charlieho chuť od toho všeho utéct.

Chemie mezi nimi drží tenhle hitchcockovský rom-com pevně pohromadě.Robert Pattinson je jako protipól Hugha Granta z devadesátek. Neustále je ve stresu, zmateně těká očima a vyloženě vidíme, jak se mu v hlavě hroutí jeho dokonalý svět. Zendaya je zase skvěle nečitelná. Její postava se se svým tajemstvím naučila žít a především, chápe ho v kontextu svého života. Zendaya ji tak hraje s obrovským klidem a sarkasmem, dokud nepřijde grandiózní finále. Chemie mezi nimi drží tenhle hitchcockovský rom-com pevně pohromadě.

Snímek je v pár ohledech kontroverzní, ten, který můžeme prozradit, je opakované zvracení na všechny strany, což diváky může šokovat či znechutit, ale ději to nutně neprospěje. Navíc sebevědomí a jistota, kterými film překypuje, se v závěru nějak vytratí a vlastně zůstaneme zaražení, jestli tohle je opravdu závěr, ke kterému jsme celou dobu spěli. Ty desítky minut cynické dekonstrukce mladé lásky vážně jen vyšuměly do ztracena?

A pak je tu ta největší nevýhoda: Drama je naprosto fantastický zážitek na první dobrou. Právě proto, že netušíme, s čím Emma vyrukuje a kam až ta paranoia Charlieho dožene, sedíme v kině napjatí, bavíme se, divíme se, dumáme nad vlastními tajemstvími a vztahy. Jenže u těch nejlepších filmů všech dob chceme repete. Chceme je vidět znovu a znovu. A tady to bohužel nefunguje. Jakmile už víme, o co jde, ta magie nejistoty a šoku vyprchá, víckrát už to prostě taková zábava nebude.

Inteligentní, provokativní a nádherně zlomyslný pohled na moderní partnerství. Jestli se rádi smějete věcem, kterým by se člověk smát neměl, necháte se s potěšením vyvést z míry, a toužíte po nečekaném, pak je Drama právě pro vás. Bohužel především na jedno zhlédnutí, neboť hlavně to nevědomí, kam se tahle šílená spirála stočí, dělá z filmu tak intenzivní záležitost.

„Miluju tě takovou, jaká jsi… jen mi o sobě neříkej nic ošklivého.“