Kdo by si nechtěl přečíst o jedné z největších hereckých hvězd svojí doby?
V květnu letošního roku uplynulo už čtyřiatřicet roků od momentu, kdy odešla jedna z nejvlivnějších osobností první poloviny 20. století. Dožila se devadesáti. Poslední narozeniny, které oslavila její dcera Maria Riva, byly ty sté. Sto prvních se minulý rok nedožila o měsíc a půl. I o ní bude samozřejmě v této knize řeč. Autor Heinrich Thies je nepochybně velký fanoušek Marlene Dietrich (aka Leni). Její příběh podává poutavě, takže fakt není snadné se odtrhnout od čtení. Jak název napovídá, prostor dává také její málo známé starší sestře Elisabeth (aka Liesel). Na jedné z úvodních stránek nabídne jejich společnou fotku. Pořízena byla v roce 1905, kdy jedné bylo pět a druhé čtyři roky. Kdo by si přál další fotky, například z hereččiných filmů, z premiér nebo z jejího záslužného evropského počínání během druhé světové války, ten by mohl být zklamaný. Ovšem jenom za předpokladu, že by samotný text nebyl tak líbivý!
Celkem pětatřicet kapitol (z nichž některé jsou velmi, velmi krátké) je uspořádaných chronologicky. S výjimkou té první, která nás zavede do koncentračního tábora Bergen-Belsen v pátém měsíci roku 1945. Marlene tam přijela za svoji sestrou, jejíž manžel Georg Hugo Will neměl námitek proti nacistické ideologii a pro vojáky a dozorce provozoval kino, kde promítal podle všeho především filmy společnosti UFA. Probráni budou taky další členové rodiny, včetně Marlenina synovce Hans-Georga, jenž za druhé světové války vstoupil do Hitlerjugend. Opomenuta pochopitelně nebude ani matka obou sester, která za války ukrývala židy. A jelikož bydlela v Berlíně, došlo na nevídanou situaci, kdy její slavná dcera pomáhala vybírat peníze na bomby, které měly být shozeny právě na hlavní město Třetí říše.
Ve 20. letech 20. století existovala Výmarská republika, jejíž metropole byla liberální, progresivní a nabízela řadu možnosti jak v profesním, tak osobním životě obyvatel. Leni i Liesel se vdaly, přičemž první jmenovaná si vzala Rudolfa Siebera, rodáka z Ústí nad Labem, se kterým zůstala až do jeho konce, třebaže se propíraly její četné aférky s veřejně známými osobnostmi, jakými byli spisovatel Erich Maria Remarque, herec Jean Gabin či prezident John Fitzgerald Kennedy. Nutno dodat, že výše uvedená spojitost s naší zemí nebyla jednou, protože podle knihy zavítala víckrát do Prahy. Jedním z důvodů byla premiéra Maroka – jejího prvního hollywoodského filmu. Režisérem byl Josef von Sternberg, se kterým v rozmezí pěti roků natočila sedm projektů, z nichž dodnes zůstává nejslavnějším ten úplně první. Modrý anděl oba proslavil a není divu, že si podobnou úlohu tanečnice á la Lola-Lola v kariéře víckrát zopakovala.
Po posledním společném filmu se s režisérem, který z ní pomohl udělat hvězdu, rozkmotřila. Údajně proto, že už dosáhla dostatečně hvězdného statusu na to, aby jej mohla přestat potřebovat. Nicméně to není tolik důležité jako skutečnost, že se autor knihy Marlene Dietrichová a její utajovaná sestra její filmové dráze nevěnuje nijak dopodrobna. Často to knihám z oblasti kinematografie vytýkám. A této by bývalo fakt slušelo, kdyby zvláště filmům Anděl (režie Ernst Lubitsch), Destry Rides Again (spoluhráčem byl James Stewart), Pittsburgh (spoluhráčem byl John Wayne), Zahraniční aféra (režie Billy Wilder), Ranč zločinců (režie Fritz Lang), Svědek obžaloby (režíroval Billy Wilder podle předlohy Agathy Christie), ale i Paříž, když to hoří (byť tam má jen milé cameo) bylo věnováno o hodně více řádků. Ještě víc, než jak to Thies učiní v případě dramatu Norimberský proces, protože tomu skutečnému byla Leni po válce na chvíli osobně přítomná.
Marlene Dietrichová a její utajovaná sestra je jinak skvělá kniha, jejíž autor se pevně držel faktů. A když už si musel něco vymyslet, nikdy to nepůsobí nevěrohodně. Zároveň platí, že tím, že jedna ze dvou hlavních protagonistek měla díky své popularitě prakticky všechny dveře otevřené a že se dožila tak vysokého věku, zároveň do určité míry v podstatě ukazuje v kostce dějiny 20. století. Vedle popisu událostí z jejího osobního i profesního života a ze života její ségry Elisabeth se dozvíme řadu dalších pozoruhodných informací, takže kniha pěkně funguje taky z čistě edukativního úhlu pohledu. Nutno připomenout, že Marlene byla jak úspěšná herečka, tak vysoce uznávaná zpěvačka, o jejíž vystoupení byl velký zájem. Někdy čelila nepříjemnostem (tak jako většina dětí narozených na začátku minulého století a tak jako snad všechny slavné osobnosti), ale rozhodně si uměla užívat a uměla se bavit. A číst o jejím bohatém životě v této knize, ze které jsme tady zmínili prakticky jen zlomek všeho poutavého, je rozhodně taky zábava.
