Na premiéře svého celkově dvanáctého celovečeráku si s námi držitel Oscara na několik minut sednul k jednomu stolu.
Původně jste uvažoval o tom, že by se film jmenoval Starci a moře nebo Poslední mejdan. Nakonec váš syn František, který stál za kamerou a se kterým jste i stříhal, přišel s názvem Pět švestek, který je ale pro zahraniční diváky nesrozumitelný. Přitom téma je určitě mezinárodní. Takže jak se film bude jmenovat v angličtině?
Od začátku jsme věděli, že to bude What a Way to Go. I díky tomu dvojsmyslu jsme s tímhle názvem spokojení. („Go“ v tomto případě může znamenat „jet“, případně „odejít“ ve smyslu zemřít. Doslova tedy: „To je způsob, jak jet. / To je způsob, jak odejít. – pozn. aut.“)
Obvykle se zahraniční zájem o film řeší až po premiéře, ale například před uvedením Třech bratrů jste říkal, že zájem byl z Německa, dokud se nedozvěděli, že se v téhle vaší pohádce i zpívá. Projevila už nějaká země zájem o Pět švestek?
Máme dva anglické koproducenty (Jack Sidey a Eric Abraham – pozn. aut.), se kterými jsme scénář od začátku konzultovali a měli k němu docela zásadní připomínky. A nakonec vymysleli i ten anglický název. Už dostali screener s titulky, takže se snad film podaří do zahraničí dostat. Proto jsem je vzal do Prahy na velkou premiéru, aby viděli, jak se ten film lidem líbí.
Tím, že název Pět švestek vyplynul až později, se nabízí otázka, jestli jste předtím, než jste začal psát scénář, přemýšlel o tom, že by těch nejdůležitějších postav nebylo pět, ale sedm? To je takové filmovější číslo, s ohledem třeba na Sedm statečných, Sedm samurajů …
Ne, nikdy. Nepřemýšlel jsem nad tím, kolik jich bude. Při psaní mně z toho zkrátka vyšly tyhle charaktery.
Tím, že se natáčelo přímo na moři, nebylo možné mít věci stoprocentně pod kontrolou. Snažil jste se striktně držet scénáře, anebo jste počítal s tím, že herci budou mít prostor pro improvizaci?
Co se týče dialogů, drželi jsme se striktně scénáře. Ale například nastupování do člunů jsem nechal na nich. Když jsem třeba viděl, že někdo podklouzává, říkal jsem: „Nebraň se tomu, jdi do toho.“ Jinak je ale dobré mít v takhle punkových podmínkách něco, čeho se můžete chytit. A to byl ten scénář. Takže jsme ho natočili, ale z každého scénáře se samozřejmě po natočení něco vyhodí. Tady to bylo asi dvacet minut dialogů, které byly možná zajímavé, ale ten film to zastavilo. Daná scéna byla pak třeba deset minut dlouhá a to je chyba. Takže jsme hodně krátili. Je mi to líto, protože některé postavy měly větší historii. Ale pro ten film je to dobře.
Už minulý rok jste mně říkal, že jste vašeho tatínka Zdeňka Svěráka neobsadil, protože se točilo v září, kdy už probíhala další sezona v divadle Járy Cimrmana …
Jo, ale on by se tam ani nehodil. Umí hrát postavy, které jsou mu blízké naturelem. A žádná z těch postav není on.
Přesto se zkusím zeptat. Kdybyste ho z nějakého důvodu prostě obsadit musel, například kvůli sponzorům, kterou roli byste mu dal?
Tak bych to netočil. Na obsazení strašně záleží. Tatínek by nebyl věrohodný a bylo by to zbytečné trápení jeho i mě … Ani Lenku Termerovou by nemohl hrát. (smích)
(smích) To dává smysl. Ale vy sám hrajete na divadle, takže sobě jste si cameo napsal?
Dělám dabla za Petra Kostku ve scéně, kdy ho přenáší přes lávku na loď. Petr Kostka má přes 90 kilo a já mám o nějakých 12 kilo míň, takže jsem si vzal jeho hadry a přenášeli mě. (úsměv)
Víc divácky oblíbených filmů, které jste natočil, má v roce 2026 kulaté nebo půlkulaté výročí od premiéry. Od Obecné školy uplynulo 35 roků, od Kolji 30, od Tmavomodrého světa 25. Chápu, že je to složitější otázka, na druhou stranu jsem přesvědčený o tom, že vy na ni určitě budete mít výbornou odpověď. Takže zkusíte si odhadnout, jak bude film Pět švestek vnímaný třeba za čtvrt století, kdy vy sám v podstatě shodou okolností budete ve věku Petra Kostky?
Já se nechci rouhat, ale vzhledem k tomu, jak ten film teď vnímám a vidím první reakce diváků, tak si myslím, že má v sobě kus autenticity, jako měla Jízda. Není to prefabrikát a takový film má duši. To znamená, že nemůže zemřít. Takže si myslím, že za pětadvacet let si Pět švestek ještě někdo rád pustí. Tomu věřím!
Vyšly knihy Příběh filmu Kolja, Příběh filmu Kuky se vrací, Příběh filmu Tři bratři, Příběh filmu Po strništi bos a minulý rok také Příběh filmu Tmavomodrý svět. Plánujete nebo dovedete si představit, že vyjde i kniha Příběh filmu Pět švestek?
Z toho natáčení mám spoustu historek, které jsem si jenom jako takové opěrné body zapsal do deníčku, abych na ně nezapomněl. Říkal jsem si, že bych knihu o Pěti švestkách mohl napsat, ale vlastně se mně chce dělat něco nového. Nechci dělat archiváře-historika a psát o tom, co už bylo. Hledám nějaký nový nápad, který by mě zase posunul dál.
