Film, ve kterém se pestrým způsobem znova přesvědčíme o tom, že hudba je zcela univerzální jazyk.
Režisér John Carney měl před kamerou Markétu Irglovou a Glena Hansarda, Keiru Knightley, Marka Ruffala či Paula Rudda, ale nejdůležitější roli v jeho filmech vždycky hraje hudba! V podstatě jde o trademark, který jej dvacet roků odlišuje od naprosté většiny ostatních režisérů a který dělá jeho tvorbu snadno rozpoznatelnou. Mezinárodní publikum poprvé zaujal díky Once a pokračoval tituly Love Song, Sing Street, Flora a syn a Srdcovka. V každém nahlíží na hudbu z trochu jiného úhlu pohledu a pokaždé ji taky kombinuje s jinými pozoruhodnými tématy. Tentokrát prozkoumává i stinnou stránku hudebního průmyslu, v jehož rámci může – stejně jako v tom filmovém nebo literárním (viz drama The Words či thriller Tajemné okno) – dojít na situaci, kdy někdo někomu ukradne výjimečnou práci a vydává ji za svoji.
Se slušností a poctivostí v současnosti na úspěch nedosáhneme. Zato zloději, podvodníci a lháři se můžou těšit na to, že se jim budou klanět lidé pomalu na celé planetě. Zjistí to i Rick Power – talentovaný hudebník z Kansas City, který měl kdysi cestu do Irska, kde potkal Rachel (Marcella Plunkett). Usadil se a narodila se jim dcera Aja (Beth Fallon), která je aktuálně v teenagerovském věku. Na nablýskaná pódia nedosáhnul. Místo toho hraje v hudební skupině, která performuje výhradně na svatbách, kde nabízí převzaté písně. Někdy je účast celkem hojná, jindy je poslouchá jen hrstka hostů. Na jedné svatbě se objeví Danny Wilson, kterému se mimořádně dařilo, dokud byl součástí populárního boy bandu. Teď se pokouší rozjet sólovou dráhu a věří, že prorazí jako kdysi například Robbie Williams. Z duetu s Rickem přítomní jásají a později se oba ještě jednou potkají. Přehrávají si svoje písně, z nichž jedna, ta Rickova, nese název How to Write a Song (Without You) / Jak napsat píseň (bez tebe). Navzájem se pochválí, Danny věnuje kolegovi jak drahou kytaru, tak vizitku hudebního vydavatelství, které jej zastupuje.
Za půl roku jde Rick do obchodního centra, kterým zní jeho písnička – jedna z těch, co zpíval Dannymu. Ten se tehdy ptal, jestli je může použít. Trochu si ji upravil a zrodila se srdcovka, kterou po něm budou chtít zahrát už na každém koncertě. Jenže jak v takovém případě dokázat původní autorství, když neexistuje přesvědčivý důkaz a když se už víckrát stalo, že i když důkazy existovaly, nebyly uznány jako dostačující. Sice se podařilo kontaktovat majitele vydavatelství (Jack Reynor), který si chtěl celou záležitost ověřit (což by se v realitě patrně ani nestalo), ale v tomto případě je i pro něj výhodnější vydávat lež za novou pravdu. Jedna věc je uznání autorit. Avšak hlavnímu hrdinovi nevěří ani rodina, ani členové skupiny, ve které působí a se kterými se pod tlakem nefér okolností pohádá. S jedním z nich nakonec odcestuje z potemnělého Dublinu do nasvíceného Los Angeles, aby se pokusil konfrontovat toho, kdo na jeho úkor vydělává miliony.
Zároveň však na více místech natrefíme na drobné narážky, které sice s hlavní zápletkou nesouvisí, ale ve vteřině prozradí zajímavou detailní informaci o vedlejších postavách.A dojde na neuvěřitelné náhody, které jsou možné fakticky jenom ve filmu. Zároveň však na více místech natrefíme na drobné narážky, které sice s hlavní zápletkou nesouvisí, ale ve vteřině prozradí zajímavou detailní informaci o vedlejších postavách. Ty nejdůležitější tedy ztvárňují Nick Jonas ze skupiny Jonas Brothers, a Paul Rudd, kterému role v těchto menších projektech svědčí ještě o něco víc, než ty v superhrdinských blockbusterech. Zároveň John Carney, který psal scénář s představitelem Rickova kámoše Sandyho (Peter McDonald), sem tam přidá do vyhrocené situace nějakou odlehčující hlášku, protože i když jsou nevděk a nespravedlnost nejubožejší věci, dostáváme radu, že také na ně je třeba se dívat s nadhledem.
Jak uvedeno, režisérovy projekty nejsou pouze o obraze, ale taky o soundtracku. Sing Street, Love Song a Once, ze kterého si Carney pro Srdcovku vtipně půjčil oscarovou skladbu Falling Slowly, nabízejí písničky natolik kvalitní, že stojí za samostatný poslech. Tahle novinka je hlavně o How to Write a Song (Without You), jejíž kvalitu možná mnozí ocení až ke konci filmu. Není totiž z těch, které by se už na první poslech výrazně odlišovaly. S tím vlastně souvisí, že i hudební průmysl je jedna velká džungle, ve které není jednoduché přijít s něčím originálním a hlavně je třeba mít ostré lokty. Ty Rick nemá, protože chce dělat hudbu čistě pro hudbu samotnou, zatímco pro Dannyho představuje hudba jen odrazový můstek na cestě za pokud možno věčnou slávou, která je pro něj důležitější než cokoli jiného. Takže zatímco první jmenovaný velké věci dokázat může, ten druhý je prostě dokázat musí i za cenu křiváren. Je to však o tom nenechat si šlapat na hlavu, třebaže půjde o dost nerovný souboj.
Srdcovka nejde obecně vzato tolik do hloubky jako výše zmíněné bijáky irského filmaře a k tomu nejednou spoléhá na nepravděpodobné náhody. Na druhou stranu se nedá tvrdit, že by za nimi co do kvality výrazně zaostávala. Za to do značné míry může úplně finální scéna, ve které vytahuje Carney svůj velký trumf. Povznese obecenstvo totiž tak, jak to dovede málokterý režisér. Kdo jeho tvorbu zná, ten bude prakticky po celou dobu věřit, že v tomto směru znovu nezklame. Kdo ještě neměl tu čest se s ní důkladněji seznámit, ten se s velkou pravděpodobností po zhlédnutí této novinky bude chtít na jeho předchozí projekty podívat. Letošní nabídka kin není taková, že by bylo nutné si dobře rozmyslet, na jakou podívanou ideálně vyrazit. Zvolit v současnosti Srdcovku by měla být sázka na jistotu. Taky proto, že do jisté míry připomíná moderní pohádku.
Hrát pro nižní desítky lidí místo desetitisícových davů má taky svoje kouzlo. Nebo ne?
Marcia (Havana Rose Liu) nemá mnoho prostoru, přesto vlastně významným způsobem zasáhne do příběhu.
Rick rozhodně není jediný, kdo by kvůli Rachel zůstal v Irsku.
Srdcovka / Power Ballad
Srdcovka nejde obecně vzato tolik do hloubky jako výše zmíněné bijáky irského filmaře a k tomu nejednou spoléhá na nepravděpodobné náhody. Na druhou stranu se nedá tvrdit, že by za nimi co do kvality výrazně zaostávala. Za to do značné míry může úplně finální scéna, ve které vytahuje Carney svůj velký trumf. Povznese obecenstvo totiž tak, jak to dovede málokterý režisér. Kdo jeho tvorbu zná, ten bude prakticky po celou dobu věřit, že v tomto směru znovu nezklame. Kdo ještě neměl tu čest se s ní důkladněji seznámit, ten se s velkou pravděpodobností po zhlédnutí této novinky bude chtít na jeho předchozí projekty podívat. Letošní nabídka kin není taková, že by bylo nutné si dobře rozmyslet, na jakou podívanou ideálně vyrazit. Zvolit v současnosti Srdcovku by měla být sázka na jistotu. Taky proto, že do jisté míry připomíná moderní pohádku.
- Hodnocení
