Recenze: Den odhalení připomíná Spielbergovu fascinaci mimozemským životem

Komerčně nejúspěšnější režisér všech dob se navrací k tématu, které mu je velmi blízké, takže není divu, že očekávání před zhlédnutím této jeho novinky byla pro mnohé diváky a divačky obrovská.

Hollywood si nepopiratelně prochází krizí. Pořád v něm ale naštěstí působí režiséři, kteří ji pomáhají snižovat, protože se všeobecně předpokládá, že pokaždé dodají filmovou Událost s velkým ‚U‘. K takovým se řadí James Cameron, Martin Scorsese, Andrew Niccol, Clint Eastwood, David Ayer a jen hrstička dalších. Pochopitelně do této sorty patří i Steven Spielberg, třebaže na rozdíl od prvního jmenovaného posílá do kin filmy o poznání častěji. Po snímcích Firelight, Blízká setkání třetího druhu, E. T. – Mimozemšťan a Válka světů opět řeší přítomnost mimozemských bytostí na planetě Zemi. Existují žánry a subžánry, ve kterých se mnoho nového už vymyslet nedá – např. katastrofický či slasher horror. Nicméně ve sci-fi s emzáky v našem světě (nemusí jít nutně o invazi) určitý prostor na inovace teoreticky pořád zůstává.

Margaret Fairchildová je rosnička na televizní stanici KCXE 4 v Kansas City, ale vypadá to, že občas zaskočí i ve zprávách, které se netýkají pouze počasí. Máme pádný důvod se domnívat, že pod tlakem společnosti, která očekává, že žena v jejím věku nebude single, raději chodí s Jacksonem (Wyatt Russell – syn Kurta Russella a Goldie Hawn, která hrála ve Spielbergově prvotině Sugarlandský expres), což je tak trochu nevěřící ňouma, který ji nijak nepodporuje. A na rozdíl od jmenovce Michaela určitě ani neumí zpívat. Jednoho dne se v jejich bytě objeví kardinál. Tenhle však nemá zájem obracet lidi na křesťanskou víru, protože se jedná o ptáčka z řádu pěvci. Margaret po tomto setkání začne mluvit cizími jazyky (nejen pozemskými), dokáže prohlédnout nevyřčené tajnosti lidí a taky jim umí nahlédnout do mysli, takže místo ní vidí někoho, ke komu mají silnou citovou vazbu, což je spolehlivě dovede rozhodit.

Mezitím, Noah Scanlon z agentury WARDEX musí udržovat před veřejností přísně střežená tajemství UFO (Unidentified Flying Objects) / UAP (Unidentified Anomalous Phenomena). Bude tudíž nutné dopadnout Kellnera. Nikoli samozřejmě Petra, nýbrž Daniela, který se spolu s kolegou Hugem Wakefieldem dozvěděl věci, které má právo vědět úplně každý. K tomu tady máme Danielovu přítelkyni Jane, která bývala jeptiškou a která vlastně touží po nějakém dobrodružství, což se jí ale může vymstít, jelikož existuje extraterestriální zařízení, které funguje na podobném principu jako Hestiino laso z Wonder Women – dotyčného přinutí, dokonce na dálku, říkat pravdu … a to nemusí být všechno. Jeho používání může být bolestivé jak pro toho, kdo ho používá, tak pro toho, proti komu je použito. Ledacos nasvědčuje tomu, že pouze Margaret a Daniel byli už dávno vybráni k tomu, aby sloužili jako prostředníci v komunikaci s jinou formou života, která pochází odkudsi z vnějšího vesmíru. Otázka zní, jestli je (ne)přátelská …

Zrovna od Spielberga se přitom čekalo, že alespoň takový moment jistojistě dodá.Výjimky by se sice v případě tvorby Steven Spielberga sice našly, nicméně většinově pro jeho projekty platí, že ten další nějak navazuje na předchozí. V případě Dne odhalení a Fabelmanových jde prakticky pouze o scénu s vlakem, kterou režisér kdysi jako kluk viděl ve filmu The Greatest Show on Earth. V letošním počinu vypadá opravdu dobře, ale nedá se napsat, že by byla úplně tou nejlepší. Ta nejlepší se totiž nehledá snadno, neboť vlastně za těch necelých 150 minut nedojde na jediný „wow“ moment. Slovo v uvozovkách použil astronom Jerry R. Ehman při práci na projektu SETI v 70. letech minulého století, když zachytil na krátkou dobu signál pocházející zpoza hranice naší sluneční soustavy. Zrovna od Spielberga se přitom čekalo, že alespoň takový moment jistojistě dodá.

V současnosti při tom množství (zhlédnutých) filmů není vůbec snadné takového docílit. Na druhou stranu, James Cameron v obou nejnovějších Avatarech dokazuje, že to pořád jde. A vlastně taky potvrzuje, že je před celým zbytkem Hollywoodu o hodně napřed. Problém bude patrně taky v tom, že držitel tří Oscarů za Titanic je zároveň scenárista, což jeho o osm roků starší kolega není. Počet pro velké plátno určených bijáků, které režíroval, se pomalu blíží čtyřicítce, avšak přímo scénář (spolu)napsal jenom ke čtyřem z nich. K rozvinutí svého námětu do podoby scénáře opět pobídnul Davida Koeppa, který je známý svým oldschoolovějším postupem. Když píše o Jurském světě, má usnadněnou situaci tím, že se věnuje franšíze, která má jasně daná pravidla. Tentokrát nejenže musel zařídit, aby se dodržovala, zároveň je musel taky představit a řádně vysvětlit, což se mu tak docela nepovedlo.

Potom není divu, že v „Továrně na sny“ nechtějí dávat prostor původním námětům. V případě Stvořitele od Garetha Edwardse nebylo překvapením, že šlo o dosti chaotický příběh, ale Steven Spielberg přece zpravidla nedělá projekty, které by byly kostrbatě odvyprávěné a ve kterých se postavy (občas) chovají nelogicky. Den odhalení určitě není na nizoučké úrovni Navždy či 1941, protože jej zachraňuje jednak kamera Janusze Kamińskiho, jednak hudba legendárního Johna Williamse, jenž na rozdíl od střihače Michaela Kahna zatím ještě nešel do důchodu. A pak nutno vyzdvihnout herecké výkony, především tedy Emily Blunt, Colina Firtha, Joshe O’Connora a Eve Hewson, kteří ony nelogičnosti a některé tuctové repliky činí snesitelnějšími.

Často také platí, že otevírací scéna Spielbergova bijáku bývá natolik velkolepá, že v podstatě sama o sobě připomíná film ve filmu. V tomhle případě tomu tak není, neboť se dostáváme na wrestlingový zápas, kde v jeden moment sledujeme vše z pohledu prohrávajícího, který zrovna dostává nakopáváno. S ohledem na ta pozdější hluchá místa a na to poněkud alibistické finále, které bychom čekali spíše u Asghara Farhadiho (Rozchod Nadera a Simin, Minulost, Klient) nebo u evropských tvůrců, je to trochu symbolické. Každopádně Den odhalení není – na rozdíl kupříkladu od Války světů – epický ani na úvod, ani po celou dobu sledování. Vzhledem k režisérovu vysoce prolidskému, humanistickému přístupu, se dá celkem odhadnout, o co půjde v momentě, kdy naskočí závěrečné titulky. Nicméně se současně nedá předpokládat, že by měla tahle podívaná být natolik úspěšná, že by se dočkala pokračování.

Den odhalení si chtěl vzít za vzor také sedmdesátkové konspirační thrillery typu Třech dnů kondora, ale naštěstí z nich čerpá jen málo, protože jeho oldschoolovost nesouvisí pouze s tímto subžánrem. Ve stejné dekádě vznikla Blízká setkání třetího druhu, neboli počin, který nabízí překvapivě poněkud mdlé herecké výkony a s nimi související dvě hodiny nudy, které ovšem napravuje vpravdě povedená a dnes v podstatě už ikonická závěrečná scéna. Na tuhle svou sci-fi Steven Spielberg naštěstí nechce navazovat tak, jako například M. Night Shyamalan navázal s filmy Rozpolcený a Skleněný na Vyvoleného, takže Den odhalení stojí zcela samostatně. Určitě má svoje kvality, nicméně se o něm nedá tvrdit, že by nabízel prvotřídní zábavu.

Extraterestriální zařízení můžou být fajn, ale jaksi mají svoje limity.