Recenze: Mimoni a monstra baví i dospělé - alespoň chvilku

Výsledek je rozkročený mezi genialitou a únavným průměrem.

Když se na plátnech kin poprvé objevili ti malí, žlutí, užvatlaní podivíni s neodolatelnou touhou sloužit těm největším padouchům planety, málokdo tušil, že se z nich stane absolutní popkulturní fenomén. Sedmý příspěvek do tohoto rozsáhlého univerza slibuje něco trochu jiného než jen další variaci na řádění s Gruem. A minimálně v první polovině se mu daří tento slib plnit s nečekanou grácií. Režisér Pierre Coffin se rozhodl otevřít filmový archiv a uhranout nejen děti, ale i jejich rodiče či prarodiče. Výsledek je však nakonec rozkročený mezi genialitou a únavným průměrem.

Celé to bláznivé dobrodružství začíná velmi slibně a stylově. Dozvídáme se, že Mimoni zásadním způsobem přepsali dějiny Hollywoodu, a film nás okamžitě vrhá do divokých dvacátých let minulého století. Sledujeme žlutou partu, jak se po sérii nehod ocitá na natáčení němého westernu. V domnění, že filmový vlakový lupič je skutečný a mocný padouch, se k němu okamžitě přidávají. Tím však nechtěně okouzlí majitele filmového studia a vizionářského režiséra, kteří v nich uvidí hvězdný potenciál. Mimoni se tak doslova přes noc stávají králi němých grotesek.

Tvůrci si navíc neodpustili celou řadu skrytých narážek pro filmové fajnšmekry, od kultovního Občana Kanea až po vtipné vysvětlení toho, jak vznikl slavný nápis Hollywood.Nad první třetinou, možná celou první polovinou filmu, zaplesá srdce každého s alespoň základním povědomím o filmové historii. Snímek funguje jako nádherné, nostalgické vyznání lásky zlaté éře Hollywoodu. Coffin zde s obrovskou chutí a vizuálním vtipem rekonstruuje ikonické kousky slavných komiků. Vidíme Mimoně, jak s precizním komediálním načasováním vzdávají hold kaskadérským kouskům Bustera Keatona, nebo se předvádějí ve stylu Charlieho Chaplina. Tvůrci si navíc neodpustili celou řadu skrytých narážek pro filmové fajnšmekry, od kultovního Občana Kanea až po vtipné vysvětlení toho, jak vznikl slavný nápis Hollywood. V těchto momentech je humor chytrý, dravý, inspirovaný klasickými animáky, na kterých jsme vyrostli. Divák se přistihne při tom, že se upřímně baví se svými ratolestmi.

Jenže jakmile přijde do módy zvukový film, pro Mimoně nastává krize a bohužel podobná krize potkává i samotný scénář. Žlutí hrdinové kvůli své nesrozumitelné hatmatilce a pisklavým hláskům přicházejí o smlouvy a rozhodnou se vzít osud do vlastních rukou. Pustí se do realizace vlastního životního díla. K tomu ovšem zneužijí ukradenou knihu kouzel a do našeho světa přivedou skutečné příšery…

V tomto momentě se film začíná lámat a pomalu ztrácet divákovu pozornost. To, co začalo jako svižná, elegantní a nápady nabitá satira na starý Hollywood, se najednou začne transformovat do naprosto typického a zaměnitelného animáku pro nejmenší dětičky. Chytré filmové narážky ustupují do pozadí a na jejich místo nastupuje chaos, neustálý křik, výbuchy a snaha o velkolepé finále. Digitální destrukce města a jeho záchrana partou hlavních hrdinů je zkrátka něco, co jsme viděli už mnohokrát a v mnohem lepším provedení.

Ve finále jsou Mimoni a monstra rozporuplným zážitkem. Začátek nás naplní nadšením, dětskou radostí a obdivem k filmařské historii, abychom následně dostali studenou sprchu a dokoukali jsme znuděně poměrně tuctový příběh. Stále jde o řemeslně profesionálně zvládnuté dobrodružství, které spolehlivě zabaví nejmenší publikum a dospělé neurazí. Zůstává však pachuť promarněné příležitosti, protože z tohoto námětu šlo vytěžit mnohem víc.

Mimoni rádi slouží zlu, ale bude zlo sloužit jim?