Recenze Na hraně smrti 2: Deadpoint je bezduchá skládačka ohraných triků

Zmatečný střih, vlažnější digitální triky a scenáristická křeč. 

Existuje lidská hloupost, existuje gravitace, a existuje žánr filmů, který tyhle dvě věci kombinuje a pokouší se z toho udělat zábavnou podívanou. Když v roce 2022 jednička překvapivě zafungovala na diváky jako jednoduchá, závratě vyvolávající infarktová podívaná na zrezivělém vysílači uprostřed pouště, filmoví producenti ucítili peníze a dostali spásný nápad. Sestra té holky, co v jedničce skončila na placku, by měla jít do něčeho podobného. Aby si něco dokázala, aby vzdala hold své sestře, prostě nějaká podobná pitomost. Tentokrát se podíváme do malebného Thajska na vymyšlenou horu Mount Kwan, kde se nachází takzvaná Stezka smrti. Čili pár shnilých prken a zrezivělých trubek připevněných ke kolmé skalní stěně ve výšce přes tisíc metrů, kde divákům ke štěstí chybí už jen pár hrdinů, kteří přecenili své síly, a zemětřesení. A hádáte správně, to zemětřesení samozřejmě přijde, protože kdyby nepřišlo, sledovali bychom devadesát minut dvě holky a jednoho divného průvodce, jak si dělají selfie.

Napsat dobrý survival thriller je tak trochu jako stavba lešení nad propastí, protože stačí pár uvolněných šroubů v logice a celá konstrukce se vám zřítí do hlubin nechtěné komedie.Napsat dobrý survival thriller je tak trochu jako stavba lešení nad propastí, protože stačí pár uvolněných šroubů v logice a celá konstrukce se vám zřítí do hlubin nechtěné komedie. První díl dokázal ze dvou telat uvězněných na zrezivělém stožáru uprostřed pouště vytěžit absolutní maximum. Pokračování se však rozhodlo, že namísto stísněné izolace vytáhne boj s lidským zármutkem, překonáváním vlastních hranic, nedůvěryhodnými přáteli, a ještě pár dalších témat, jenže všechna jsou jen povrchně zpracovaná. Neboli na začátku filmu má hrdinka strach, na konci už ne. Namísto toho, aby film přiznal svou béčkovou podstatu a opřel se do ní v čistém adrenalinovém šílenství, snaží se z nás dolovat hluboké emoce.

Ale vezmeme si to popořadě: Jax (Harriet Slater) stále truchlí nad sklonem své starší sestry Hunter. Zničehonic se zjeví kamarádka Luce s nápadem, že nejlepší formou terapie bude projít stezku, na kterou si ani samotná zesnulá netroufla. Jax nejdříve logicky řekne, že je to blbost, aby hned v následující scéně změnila názor a balila batoh. Na tohle si budeme muset u hlavní hrdinky zvyknout, protože změna názoru je asi to jediné, co její postavu definuje. Snímek se nám však snaží vnutit myšlenku, že tahle emocionální labilita je vlastně dojemným sesterským odkazem a symbolem odvahy.

Sama Stezka smrti není nic jiného než shnilá prkna, co tam byla instalovaná bez zábradlí, kdoví proč, kdoví kým, kdoví kdy. Vzhledem k tomu, že v jedničce nám tvůrci naservírovali poměrně solidní zvrat, každý divák v pokračování automaticky očekává nějakou scenáristickou kličku. A film vám tenhle pocit zkazí hned na začátku, místo toho, aby tohle překvapení chytře schovával na později. Zamrzí i absolutní odtrženost od reality, jako by si hollywoodští tvůrci mysleli, že jakákoliv snaha o smysluplný děj je pro milovníky napětí jen zbytečná přítěž. Zoufalost celého počinu podtrhuje i fakt, že film absolutně neumí pracovat s postavami. Výsledkem je, že obě dívky působí jako náhodné postavy z videohry, u kterých je vám úplně jedno, jestli udělají krok vedle do prázdna. Občasný záblesk vizuální úzkosti v podobě pohledu do propasti sice na sekundu vyvolá poctivé pocení dlaní, ale vzápětí ho utne zmatečný střih, vlažnější digitální triky nebo další absurdní scenáristická křeč.

Nějakým způsobem snímek stále dokáže udržet naši pozornost, jenže jakmile se přiblíží finále, padá do prázdna. Geniální tvůrčí sebevědomí, které z konce filmu přímo čiší, přitom křečovitě láká na už dříve naplánovaný třetí díl. Na hraně smrti 2: Deadpoint nefunguje jako plnohodnotný nástupce, ale spíše jako bezduchá skládačka ohraných triků, která své diváky podceňuje a nabízí jim pouhou iluzi strachu. 

Na hraně smrti 2: Deadpoint je typický produkt recyklování nápadů, sice celkem stravitelný, ale tvůrčí sebevědomí tu silně přerostlo reálné schopnosti. Scenáristé vaří z vody, zneužívají laciné triky typu falešných úmrtí, a křečovitě si připravují půdu pro pokračování. Snímek v nás zanechá hlavně jednu zásadní otázku: Jak proboha hodlají tvůrci obhájit existenci třetího dílu, aniž by hrdiny poslali lézt rovnou na oběžnou dráhu?

„Na Tripadvisoru to mělo deset hvězdiček!“

„Jeď na dovču do Thajska, říkali mi…“

Tohle mohlo být i napínavé, kdyby nás snímek přiměl oblíbit si hrdinky.