Recenze – John Wick: Kapitola 4 je opět plná šílených bojových scén a udržuje si nadále status jedné z nejlepších současných akčních sérií
(Foto: Lionsgate)
Je zpátky, naštvaný a připravený zabíjet.
Od doby, co mu ukradli auto a zabili psa, už uběhlo pár let a stovky zabitých. John Wick znesvětil všechna možná pravidla, kterými se podsvětí nájemných vrahů řídí a stal se nejhledanějším mužem planety se slibnou odměnou za jeho krk. Nyní se John Wick vydává na poslední etapu své poutě za pomstou a je připraven zneškodnit každého, kdo se mu postaví do cesty. Tentokráte to však nebude tak jednoduché (jako kdyby to někdy bylo jednouché, že), nebezpečný a vysoce postavený Markýz na něj totiž vyšle své nejlepší zabijáky s odhodláním zbavit se Wicka jednou provždy. Ve hře je všechno nebo nic. Jak tohle celé může dopadnout?
To odkrývá 169minutová dech-beroucí podívaná plná šílené akce, při jejíž realizaci se režisér Chad Stahelski a spol. opět nekrotili. Veškeré bojové scény jsou kreativní po vizuální, scenáristické i choreografické stránce. Za zmínku stojí střílečka v místnosti vyzdobené neony, nekončící bitka na schodech k Sacré-Coeur, honička kolem Vítězného oblouku nebo přestřelka v historické budově natáčená seshora silně připomínající počítačovou hru. V mnoha bitkách zde také figuruje postava slepého zabijáka Caina (Donnie Yen) a je nutno podotknout, že veškerá akce s ním je udělaná uvěřitelně a kreativně – je dobře využito to, že nevidí, což je ve veškerých přestřelkách zprostředkováno velmi realisticky (ne vždy se úplně trefí do svého cíle a jeho slepota je stále vnímána jako handicap, zkrátka z něj nedělají nového Daredevila).
Nepřetržitá surová akce, ze které nelze strhnout pohled, tak drží naši neustálou pozornost.Nepřetržitá surová akce, ze které nelze strhnout pohled, tak drží naši neustálou pozornost. Na naše vjemy však působí snímek již od samého začátku, kdy jsme podrobeni graficky i zvukově výrazným vytrvalým úderům krvavých pěstí do sloupu. Kromě toho tvůrci nabízí plno podmanivých vizuálů jako je třeba působivá honička na koních v poušti zalité narudlým pískem, která připomíná jakýsi alternativní western. Ostatně o tento žánr se Stahelski a spol. opírají ve čtvrtém Wickovi překvapivě dost silně – další moment jako z divokého západu přichází ve chvíli závěrečného duelu.
Ještě předtím jsme však podrobeni smršti pro oko příjemných záběrů, jako je třeba pohled na Paříž zalitou vycházejícím sluncem z Montmartru. Z vizuální stránky je zajímavé i využití světla. Ve spoustě scén nalézáme výrazné neony, zřetelné je také časté využití červené a modré barvy, které dává podívané určitý podkres.
S tím souvisí i využití lokací jako je New York, Osaka, Paříž nebo Berlín, které hrají v příběhu významnou roli z vizuálního i scenáristického hlediska. Spousta míst je autentická, ale je zde znát i občasná dávka CGI, jako třeba, když postavy smlouvají o podmínkách finálního duelu s impozantně vzhlížející, ale celkem zjevně počítačově generovanou, Eiffelovkou.
Novými lokacemi také Stahelski rozšiřuje již poměrně propracovaný svět Johna Wicka. Ten má už od počátku jasně daný řád, a je opětovně dokazováno, jak zde věci fungují. A i nyní je doplněn o nové pozadí, historii a hustě protkaná pravidla.
Kromě akce a vizuálů je pak výrazným prvkem také hudební doprovod, který podkresluje především zmíněné akční scény. Vedle nabušeného klasického soundtracku z pera skladatelského dua Tyler Bates a Joel J. Richard (kteří se podíleli i na všech předchozích dílech), zde zaznívají i hity Metallicy nebo Rolling Stones. Za jednu z nejvýraznějších scén lze považovat mlátičku v ulicích Paříže za zvuků francouzské verze Paint It Black.
Ve spojení s hudbou, ale i mimo ni, se tu najde i spoustu subtilního humoru. Film si občas dělá srandu sám ze sebe a postavy se zkrátka neberou vždy příliš vážně. To je znát například při některých očividně přehnaných akčních scénách a momentech (jako když např. John Wick bez přestání padá ze schodů), které jsou zcela zřejmě záměrné. Tvůrci to prostě berou jako zábavnou akci bez konsekvencí a s malou seriózností (tím však není myšleno, že by se tam nenašly skutečně dramatické momenty, které dodávají příběhu aspoň určitou dávku hloubky).
Na závěr je také nutno zmínit herecké obsazení. Nejsilnější výkony podávají Ian McShane, Laurence Fishburne, Donnie Yen a Bill Skarsgård. Zvlášť Skarsgård odvádí velký kus práce a jeho záporák je dostatečně děsivý, podlý a slizký. Avšak co u něj zarazí na první dobrou je jeho akcent – ten by měl být francouzský, ale to, co Skarsgård zvolil, je skutečně zvláštní volba, nehledě na to, že je poměrně nekonzistentní a jeho přízvuk se mění scéna od scény. A je to celé trochu škoda, neboť to vytrhává z celé podívané a do jisté míry zesměšňuje jinak solidního padoucha. Za zmínku stojí i Hiroyuki Sanada (47 róninů, Wolverine) v malé, ale výrazné roli. Stejně tak Scott Adkins podává velice působivý výkon, kterému pomáhá i nápaditá maska, pod níž je k nepoznání.
Na druhou stranu Keanu Reeves, ač je to hlavní hvězda celého snímku, tak je to především akční hvězda, což je zde silně znát. Reeves, stejně jako třeba Arnold Schwarzenegger, září v bojových scénách (nutno také podotknout, že spoustu kaskadérských kousků a bitek dělá Reeves sám, za což mu patří všechna čest), avšak herecky je na tom o něco hůře. Způsob, jakým přednáší své repliky je zkrátka podivný, úsporný a až trochu robotický s plno pauzami. Ono to ale nijak výrazně nevadí, protože jeho nesmrtelný a vražedný John Wick prostě baví.
V závěru je finální kapitola Johna Wicka více než uspokojivým zakončením oblíbené akční série. Stahelski stále drží laťku nastavenou už v prvním díle, a přináší napínavou podívanou plnou nepřetržité nadupané akce, která potěší po choreografické i vizuální stránce. Celý zážitek pak doplňuje hravý soundtrack a značná dávka sympatického humoru. Potěší i herecké obsazení v čele s nesmrtelným Reevesem. Zkrátka a dobře tenhle ačňák si prostě nechcete nechat ujít na velkém plátně.
Johnu Wickovi není nic svaté.
Jako vždy zde nesmí chybět psí parťák.
Nechme toho šaškování a pusťme se do toho!
John Wick: Kapitola 4 / John Wick: Chapter 4
V závěru je finální kapitola Johna Wicka více než uspokojivým zakončením oblíbené akční série. Stahelski stále drží laťku nastavenou už v prvním díle, a přináší napínavou podívanou plnou nepřetržité nadupané akce, která potěší po choreografické i vizuální stránce. Celý zážitek pak doplňuje hravý soundtrack a značná dávka sympatického humoru. Potěší i herecké obsazení v čele s nesmrtelným Reevesem. Zkrátka a dobře tenhle ačňák si prostě nechcete nechat ujít na velkém plátně.
- Hodnocení