Andělé všedního dne – recenze

andele_vsedniho_dne_plakatKteré dušičky opatrují?
 
 
 
Nekonečná zásoba knih Michala Viewegha pořád rozmnožuje  filmové tituly vyvolávající zájem. Andělé všedního dne přislibují nějaké ty tragikomické bolístky, abychom cítili lítost a aspoň tolik myšlenek, aby člověku mohlo připadat, že nesedí v kině nadarmo. Ostatně, mrhání poskytnutým časem našim andělům vadí.

Ve světě lidí neustále někdo předčasně umírá, to není nic nového. Přesto si čtveřice andělů nemůže zvyknout na sledování smrtelníků, kteří možná již nebudou mít příležitost urovnat si zbytečné spory a splnit si hluboké tužby. Karel (Bolek Polívka) a jeho manželka Marie (Zuzana Bydžovská) spolu prožívají vyhaslé manželství a navíc jim syn František (Ondřej Sokol) zničil přátelství s jejich starou známou (Zuzana Kronerová), jelikož přebral manželku jejímu synovi (Václav Neužil). Se smrtí má již velmi čerstvou zkušenost Ester (Klára Melíšková), na niž si myslí Karel…. Nadpřirozené bytosti jsou kupodivu skoro stejně zmatené jako smrtelníci a nevědí, jak mohou blížící se tragédii alespoň trochu “vylepšit”.

Řekněme si na rovinu, že nejsilnějšími aspekty nového snímku Alice Nellis jsou jednak herecké obsazení, jednak schopnost dělat si legraci i tváří tvář blízké smrti. Polívkovu Karlovi se nechce rezignovat na život, ale nějak se mu to nedaří. Kronerová se tragikomicky obrací na vyšší moc, která, jak se neustále potvrzuje, nemůže přímo zasáhnout. Melíšková nemá daleko k zhroucení.

Sokol a Neužil jsou oproti tomu možná až moc “všední”, i když ten druhý se skutečně stává maniakem, na něhož by si nikdo nepřál narazit. Uvolněněji si mohou dovolit hrát právě představitelé smrtelníkům skrytých andělů. Marián Labuda, Vojtěch Dyk, Vladimír Javorský a trochu i Eliška Křenková si vyměňují pohotové komentáře a líbivými zvláštními efekty nás seznamují se zauzlovanými spory.

Krabice naší bonboniéry je lákavá.Krabice naší bonboniéry je tedy lákavá. Co zjistíme, když ji trochu pootevřeme? Vieweghova tvorba se totiž potýká se stále stejnými výtkami. Řemeslně může být dobře zvládnutá (čtěte: zábavná), ovšem většinou je považována za neznalou skutečného života. To by v případě Andělů bylo přímo kardinálním nedostatkem. Nellis si je bohudík vědoma závažnosti této látky. Kdykoliv to jde, tak nezapomíná připomenout nevyhnutelné a především pocity Ester, jež jsou až moc věrné realitě. Kdybychom nevěděli, co se má stát, zbytek by působil skoro tuctově, jelikož adaptace krátké novely nezatají obsahovou strohost originálu. Každopádně film zajímavě zapojil  andělskou partu jako takovou. Často vnese do sledování ústředních osob poučení i lehký nadhled. Musí i sama improvizovat, chce-li zachránit životy přeživších, když jiným už pomoci nemůže.

Někdy to vypadá lacině, jindy zase bezcílně. Nová „vieweghovina“ není jako celek ani jedno z toho. Má totiž výjimečný obsah a dává patřičný důraz na formu, která onu proklamovanou každodennost vystihuje, ale také přesahuje. Dostatečně citlivým lidem se po zhlédnutí doopravdy může změnit přístup k blízkým.
 
 

Pojízdné rakve potřebují čtyřnásobek obvyklých andělů strážných.

andele_vsedniho_dne_foto_01
 
 

“Pane Bože, ať si už konečně řeknou, že se milujou…“

andele_vsedniho_dne_foto_22
 
 

Na rozveselení Ester třeba ani nebude nutné vyšší vnuknutí.

andele_vsedniho_dne_foto_14
 
 

70%

Andělé všedního dne

Někdy to vypadá lacině, jindy zase bezcílně. Nová „vieweghovina“ není jako celek ani jedno z toho. Má totiž výjimečný obsah a dává patřičný důraz na formu, která onu proklamovanou každodennost vystihuje, ale také přesahuje. Dostatečně citlivým lidem se po zhlédnutí doopravdy může změnit přístup k blízkým.

  • Hodnocení

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací