„Celý ten proces, všechno, co člověk zažívá, když mu film vzniká pod rukama, je hrozně naplňující.“
Letošní ročník MFF Karlovy Vary byl nejen protknut nostalgií a pohledy do historie, ale zaměřil se i na budoucnost a nové naděje. Premiérová filmová sekce První podání představila deset krátkých snímků deseti talentovaných mladých tvůrců z celé Evropy. Českou republiku zastupoval Ondřej Hudeček, jež nás prostřednictvím svého šestadvacet minut dlouhého díla seznamuje s mládím a dětstvím Ladislava Stroupežnického. Chcete-li vědět, proč se mladík, jež studoval režii a kameru na Trebas Institute v Montrealu a na FAMU v Praze, pustil do zpracování příběhu z 19. století a jak probíhalo samotné natáčení, začtěte se do krátkého rozhovoru.
Červený koberec: Váš krátkometrážní snímek Furiant nám přibližuje život dramatika a prozaika Ladislava Stroupežnického. Kdo nebo co Vás inspirovalo točit právě o něm a v tomto stylu?
Ondřej Hudeček: První impuls byl v roce 2012, kdy jsem musel do školy přinést námět na svůj bakalářský film a věděl jsem, že chci natáčet něco z 19. století. Měl jsem různé náměty, protože mě ta doba hrozně zajímala a přišla mi málo exponovaná v českých filmech. Takže jsem hledal příběhy lidí z té doby. Když jsem o tom mluvil se svou produkční Kamilou Dohnalovou, se kterou jsme natáčeli předchozí krátké filmy, tak mi řekla tento příběh, o kterém kdysi na gymnáziu dělala referát. Kdy jsem si ho vyslechl a dozvěděl se o Stroupežnickém více, než o čem se mluví v učebnicích, tak jsem byl sám překvapený, že to ještě nebylo nějakým způsobem zpracováno ve filmu nebo literatuře. Hned jsem věděl, že je to snímek, který chci natočit.
Červený koberec: Vzhledem k tomu, že Stroupežnický žil v druhé polovině 19. století, musel jste se potýkat s dobovými kostýmy a rekvizitami. Bylo těžké je sehnat?
Ondřej Hudeček: V tomto mám hrozně velkou výhodu, protože to byl školní film. To znamená, že my jako škola, jako FAMU máme možnost mít různé kostýmy a rekvizity z Fundusu na Barrandově. Takže většina kostýmů a rekvizit je právě z Barrandova. A další věc byla to, že jsme natáčeli na Jižní Moravě, což je kraj, odkud pocházím. Věci jako je komparz nebo koně a spousta dalších, které by se musely docela draze pronajímat a mít speciální cvičitele pro zvířata, se tam daly sehnat skrz známosti a kamarádství. Museli jsme do toho vtáhnout spoustu lidí, protože se chtěli podílet na natáčení filmu.
Červený koberec: Takže by se dalo říct, že jste natáčeli prakticky doma?
Ondřej Hudeček: Polovina natáčení byla doma a druhá polovina v Jižních Čechách. Chtěli jsme tam dostat co nejvíce jihočeské krajiny, která tam samozřejmě hraje velkou roli. Ale nebylo jednoduché najít tam ty potřebné exteriéry vzhledem k tomu, že tam byla spousta moderních překážek: silnice, elektrické sloupy… Takže tam nešlo natočit všechno. Natáčeli jsme i bydleli přímo na statku v Cerhonicích, kde Stroupežnický vyrůstal.
Červený koberec: Jak dlouho natáčení trvalo?
Ondřej Hudeček: V létě asi dvanáct natáčecích dní a pak asi dvě dotáčky na podzim.
Červený koberec: Co pro Vás bylo při natáčení nejtěžší?
Ondřej Hudeček: Nejnáročnější obecně bylo to, že ten projekt byl obří, vzhledem k tomu, jaký jsme měli rozpočet a lidí. To znamená, že to bylo velmi fyzicky i psychicky náročné, pro všechny. Minimum spánku, spousta ježdění, třicet lokací během dvanácti dní… Ale myslím si, že jsme měli i docela dost štěstí. Počasí nám přálo.
Červený koberec: A na co naopak nejraději vzpomínáte?
Ondřej Hudeček: Popravdě mám rád celý ten proces od začátku do konce. Nemám nějakou oblíbenou část. Stejně jako mě baví být přímo na natáčení, tak pak i postprodukce či práce na scénáři. Celý ten proces, všechno, co člověk zažívá, když mu film vzniká pod rukama, je hrozně naplňující. Asi bych nedokázal vypíchnout jednu věc.
Červený koberec: Na 50. ročníku MFF Karlovy Vary měla letos premiéru sekce první podání, ve které představilo svoji tvorbu deset nadějných a talentovaných filmových tvůrců z Evropy. Jak jste se cítil, když festivalová porota vybrala právě Váš snímek?
Ondřej Hudeček: Je to pro mě úspěch a vážím si toho. Ale nejsem, doufám, tak ješitný, abych měl teď pocit, že jsem dosáhl něčeho velkého. Je to něco, co slouží k budoucím projektům. Ve filmovém průmyslu to funguje tak, že bez nějakého úspěchu nelze existovat, ať už je to festivalový nebo komerční. Je to potřeba k tomu, aby člověk mohl točit dál.
Červený koberec: Furiant je krátkometrážní počin, můžeme se v blízké době těšit i na celovečerní film?
Ondřej Hudeček: Natočil jsem spoustu krátkých filmů již na škole, ale s tímto snímkem máme vyloženě záměr pokračovat v příběhu Ladislava Stroupežnického o dvacet let později a rozšířit ho do celovečerní verze. To znamená, že krátký film by byl obsažený v celovečerní verzi, která by tím v podstatě začínala jako prolog nebo první dějství. Pak by se pokračovalo ve chvíli, kdy je Stroupežnický dospělý, na vrcholu slávy a kdy jeho ozvěny z minulosti vyplouvají na povrch a ohrožují jeho kariéru. Bude to něco jako paranoidní thriller s prvky černého humoru.
Červený koberec: Kdy se na něho můžeme těšit?
Ondřej Hudeček: To bych taky rád věděl. (smích) Docela dost času věnuji psaní scénáře. I ten krátký film jsme dlouho psali a myslím si, že tohle taky nějakou dobu potrvá. Takže teď pracujeme na scénáři a zároveň promýšlíme realizaci.
Foto O. Hudečka a z filmu Furiant: 2media.cz
