Cesta vzhůru – recenze

„Hory mají sílu. Nepochybně. Zachytit všechnu jejich krásu a moc není jednoduché.“
 
 
 
Dokumentární film o Radkovi Jarošovi, největším ze současných českých horolezců, je snímkem o muži, jenž jako 15. člověk na světě získal Korunu Himaláje za překonání všech 14 osmitisícovek bez využití kyslíku. Čtrnáctým finálním vrcholem se pro něj stala hora K2 a David Čálek to celé dokumentoval.

Režisérovi, kameramanovi a scénáristovi v jednom – Davidovi Čálkovi náleží uznání (a možná i závist s úsměvem) za realizaci vysoce fyzicky náročného natáčení. Podařilo se mu to i celkem obstojně, ale množství místy až dech beroucích scén z hor téměř vyrovnávají scény z Radkova rodinného zázemí. Proč? Každá rodina nějak funguje, každá má své svízele, a v tomto případě záběry z hor vyloženě chcete, ale když už začínáte nasávat atmosféru těchto gigantických nádher činících si v mracích, nastane zlom a přijdou scény z domova. Působí smutně… Ale my chceme ty hory! Z tiskové konference, která se konala v rámci projekce, bylo patrné, že natočeného materiálu z Himalájí muselo být dostatek, můžeme však předpokládat, že domácí „drama“ se více bude podobat tomu, s čím se běžný sledující Ulice či Ordinace snadněji ztotožní.

Dokument přibližuje život horolezce, jenž jednou za čas riskuje svůj život…Dokument přibližuje život horolezce, jenž jednou za čas riskuje svůj život, stejně tak jako zachraňuje život druhým, kteří riskují svůj život, aby zdolali vrcholy největších gigantů Himalájského pohoří. Náročnost takového výstupu je z filmu jasná, avšak kdykoliv se chytneme linky a sedadlo „začne studit“, máme prostřih z domácího prostředí, jehož záběry působí tak trochu hraně a výsledný pocit příliš vykonstruovaně. Střih je celkově oříškem díla. Občas se pozastavíme nad nesmyslnou délkou záběrů, které mají potenciál být vtipné, nebo vzbudit jiné emoce, avšak za předpokladu, že jejich délka bude mnohonásobně kratší. Toho si všimneme již v prvních dvou minutách, které jsou věnovány Radkově bolesti. Ne, na to se tak dlouho dívat nechceme.

Tak jako tak, když si některé části odmyslíme, snímek je vizuální zážitkem vysokohorského sportu, který ukazuje život horolezce i z jiného úhlu pohledu, než jen abnormálně krásné obrázky krajiny.
 
 

Vylézt na vrchol osmitisícovky bez kyslíku znamená cestu potu, dřiny a riskování vlastního života.

Radek Jaroš a jeho lezecká crew.

Režisér filmu opustil horolezeckou crew v prvním výškovém táboře, a tak natáčeli a fotili sami.