V paprscích slunce / V lučach solnca – recenze

Ze zákulisí velkého divadla.

 
 
 
Absurdní dramata se vyznačují tím, že v nich často dochází k opakování dialogů a situací, které jsou dost banální na to, aby byly vtipné. Několik momentů, kdy se divák pousměje nad absurditou situace, se objevuje i v posledním dokumentu Vitalije Manského, se symbolickým názvem V paprscích slunce.

A podobně, jako u absurdních her, které mnohdy nemají veselý příběh, i nyní člověku po chvíli dojde, že zobrazovaná skutečnost není ani tak vtipná, jako spíš děsivá. Manskému se totiž podařilo natočit 106 minut dlouhý dokument, „zachycující“ život malé severokorejské dívky Zin-mi. Ty uvozovky se v textu objeví ještě několikrát, protože skoro nic v dokumentu není čistá realita. A realitou v KLDR je, že všechno je čistá faleš.

Komunistické úřady velmi důsledně kontrolují veškeré záběry, které v zemi cizinci pořídí. Je obvyklé, že turisté, natožpak zahraniční filmaři, se mohou pohybovat pouze po schválených místech a mají stálý doprovod. I přesto se tvůrcům podařilo korejské režiséry přelstít. Například tím, že nevypínali kameru, když docházelo k aranžování „přirozených“ scén.

Celý děj se točí okolo oslav výročí Kim Čong-ila.Celý děj se točí okolo oslav výročí Kim Čong-ila, kdy je Zin-mi slavnostně přijímána do severokorejské obdoby pionýra. Natáčí se ve „škole“, u rodičů v „práci“ i na dalších místech. Všechny situace jsou evidentně sehrané, zaměstnání, která rodiče Zin-mi vykonávají, jsou jiná, než ve skutečnosti a dialogy, které vedou se svými „kolegy“ jsou jako vystřižené z nějaké komunistické agitky z 50. let.Scény jsou dlouhé a opakují se tak, jak je pro nácvik opakovali severokorejští režiséři. Místy je to až nesnesitelné, pořád dokola stejné divadélko na „nejšťastnější“ národ na světě.

Dílo bylo natočeno v koprodukci s Českou televizí a  společností Hypermarket Film Víta Klusáka a Filipa Remundy. Vitalij Manský se po dotočení tohoto dokumentu odstěhoval z Ruska do lotyšské Rigy, protože během svého pobytu v KLDR se z politických důvodů stal ve své vlasti nevyhovující osobou.

Celý snímek je místy dost zdlouhavý, někdy až tak, že to diváka rozčiluje, což je v konečném důsledku efekt, kterého tvůrci  patrně chtěli docílit. Uvědomíte si, že velká část života v KLDR je fraška, divadlo o dobrém životě, který tam vlastně nikdo nezná. Je to film o zemi, kde si děti nedovedou vzpomenout na nic hezkého. Kromě básničky o nejvyšším vůdci samozřejmě.
 
 

Severokorejské děti v pionýrských krojích.

Hrdinka dokumentu Zin-mi s všudypřítomnými vůdci, které ani nezažila.

Výchova ve správné komunisty začíná už ve školních lavicích.