Od května nás bude v kinech strašit nový Vetřelec: Covenant. Co mu ale předcházelo?
Už roku 1979 se na plátnech kin poprvé objevilo mimozemské monstrum, které dokáže diváky děsit i fascinovat dodnes. Série s Vetřelcem je důkazem, že i hororové snímky mohou figurovat v žebříčcích nejlepších filmů. I když ne každý díl je zrovna skvost. V některých hororech funguje strach a napětí jen do momentu, kdy se objeví na scéně příšera, protože nevynalézavé namaskování nebo špatné efekty nám zkazí dojem. Nebo se naopak třeseme hrůzou jen když je obluda v záběru a bez ní se nudíme. Vetřelec je jeden z vzácných případů, kdy musíme být napjatí pořád, neboť švýcarský umělec H. R. Giger dokázal vytvořit příšeru zcela novou a nelidskou, dodnes nejspíš nepřekonanou. Postupné budování napětí, sympatické postavy, kamera a děsivé ticho vesmíru nás zase zabaví v době, kdy mimozemšťan zrovna není v záběru.
Pojďme se ohlédnout za legendární sérií a zavzpomínat, čím diváky dostala (nebo zklamala). Každý díl je samozřejmě trochu jiný, ať už jde o zápletku, rozpočet, nebo úroveň kvality. Stále se z tohoto tématu ale dá čerpat, takže uvidíme, zda se ještě dočkáme opravdu důstojného „vetřelčího“ filmu. Nový Vetřelec: Covenant se v kinech objeví 18. května 2017.
Vetřelec (1979)
Napětí, ticho a narůstající děs
Posádka lodi Nostromo se trochu nechtěně vydává na záchrannou misi k planetě, kde je čeká nemilé překvapení. Dosud neznámá forma života napadne jednoho z nich, Kanea (John Hurt), a dostane se na palubu. Tam se začne rychle vyvíjet a snižovat počty živých. Přítomní hrdinové nejsou cvičení vojáci, ale vlastně celkem obyčejní lidé, takže se snaží dělat to nejlepší, co je zrovna napadne. Snímek přinesl tehdy nečekanou novinku, když se jako hlavní hrdinka vyrýsovala žena, Ellen Ripleyová (Sigourney Weaver). Dodnes je s Vetřelcem neodmyslitelně spjatá a každé z novějších pokračování série, kde se nevyskytuje, tím zákonitě bude trpět.
Režisér Ridley Scott dokázal vytvořit napínavou atmosféru, která působí až dodnes. Jistě tomu pomáhá fakt, že snímku nedominují počítačové efekty, kvůli kterým dnes filmy rychle stárnou, nebo při nízkém rozpočtu hned vidíme každou nedokonalost. U Vetřelce se ale dělalo vše poctivě, pomocí fyzických modelů a kostýmů, práce se světly, nebo litrů gelu, které se nanášely na tlamu monstra. Díky tomu všemu dnes Vetřelec působí stále stejně důvěryhodně a děsivě.
Vetřelci (1986)
Vojáci, akce a spousta zajímavých postav
Pokračování, které jde svou cestou, ale stále udrží diváka spokojeného. Přestože u druhého dílu už víme, s kým máme tu čest, díky scénáři a režii Jamese Camerona zůstává vysoko posazená laťka. Ať už jde o atmosféru, která tentokrát přináší pořádnou dávku Vetřelců i podstatně více akce, nebo propracovanost postav, když si oblíbíme hned několik nováčků: zranitelnou Newt (Carrie Henn), statečného Hickse (Michael Biehn), hlášky trousící Vasquezovou (Jenette Goldstein), nebo (svému původu navzdory) velice lidského Bishopa (Lance Henriksen).
Některé diváky více upoutá komorní a ponurá „jednička“, kdežto Vetřelci se přehoupli do akčnějšího žánru. Už nemá cenu skrývat, kdo zlikvidoval bezbrannou kolonii, proto nám Cameron servíruje příšeru v celé své kráse a pořádně často. Napětí vynahrazuje třeba právě zajímavými postavami. Je nám jasné, že nepřežijí všichni, ale můžeme doufat, že někdo z našich oblíbenců se konce dočká…
Vetřelec ³ (1992)
Potřetí a zase jinak, bohužel ne dostatečně originálně
Třetí pokračování bylo spíchnuté horkou jehlou, scénář se přepisoval za pochodu, a režisér David Fincher neměl zcela volnou ruku, takže se k tomuto „svému“ dílu raději nevyjadřuje. Přesto se zde projevuje, že umí skutečně kouzlit s kamerou a navodit atmosféru přetékající bezvýchodným zoufalstvím. Hned v úvodu nás zasáhne smrt zásadních postav, která proběhne jako mávnutím kouzelného proutku. James Cameron dnes tento krok označuje za dost nešťastný.
Ripleyová se ocitá v trestanecké kolonii, v prostředí, kde ji může zabít každý. Nikdo ji neposlouchá, dokud se její zlé tušení neprojeví naplno. Vetřelec se totiž znovu objeví na scéně. Kvalita filmu bohužel kolísá, ve finále je to sice stále dost dobré, ale přináší jen málo nových prvků, kterými by zaujal a překvapil. Jedna z nejzajímavějších postav Clemense (Charles Dance) je opět odstavena příliš brzy, a občas nás už bohužel praští do očí nějaké ty staré digitální triky.
Vetřelec: Vzkříšení (1997)
Moderní háv, genetické hrátky a Ripleyová naposled
Když vám umře hlavní a milovaná hrdinka, těžko se s tím pracuje, a scénárista Joss Whedon i režisér Jean-Pierre Jeunet dělají, co se dá. U takto proslulé ságy jim ale studio občas asi moc koukalo pod ruce. Snímek už moc nepřekvapí, ale stále je na co se dívat. Vědci se snaží vytvořit dokonalou zbraň, a nenapadne je nic hloupějšího než ji vyvíjet z děsivého monstra. Hádejte, jak to dopadne?
Podvodní scény, které se točily několik týdnů, jsou příjemně děsivé i kvalitní, postavy a jejich obsazení nás také dokážou zaujmout, ať už jde o Winonu Ryder nebo Rona Perlmana. Ripleyová zde vystupuje jako ikona, co řekne, to platí. Občas zaperlí i některá z dalších postav. Dnes už jsme ovšem na propojení akce a suchých vtípků naprosto zvyklí. Pro někoho naprostý průšvih, pro jiné důstojné pokračování, ale v rámci žánru jde stále ještě o nadprůměr.
Vetřelec vs. Predátor (2004), Vetřelci vs. Predátor 2 (2007)
Průšvih, kterého je lepší si nevšímat?
Dva díly, které si pohrávají s kombinací dvou vesmírných a jen obtížně zlikvidovatelných monster, představují spíše ukázkový pokus o vyždímání peněz z kultovních filmů. Při sledování máte takový ten nepříjemný pocit, který se dostaví, když v rádiu slyšíte hudební klasiku otřesně přezpívanou od netalentované partičky puberťáků. Scénáristicky ani režijně tyto snímky nevynikají, spíše se zde objevují trapná klišé, donebevolající tupost postav, a pravověrní fanoušci u nich musí propukat v pláč. První díl se alespoň hrdinně pokouší pohrát si s myšlenkou původu Vetřelců, kterou ovšem Prometheus o pár let později zadupe do země. No, pojďme raději dál.
Prometheus (2012)
Pokus o restart s velkou dávkou mytologie a kvalitním hereckým osazenstvem
Ridley Scott se vrací ke svému zásadnímu dílu a bere to pěkně od podlahy. Tentokrát má k dispozici pořádné efekty, ale nenechává se tím příliš zlákat: hlavní je tu příběh. Kde se Vetřelci vzali? A nesouvisí to náhodou s tím, odkud přicházíme my? Hlavní postavou je znovu žena, Elizabeth Shaw (Noomi Rapace). Je spíše zvídavou vědkyní než akční nástupkyní Ripleyové, ale je dobře, že jde vlastní cestou. Ulíznutý Michael Fassbender jako android je zároveň sympaťák, ale pořád nevíme, jestli se nevyvrbí jako záporák. Prometheus se snaží vzbuzovat znepokojivé otázky, ale ne úplně zdařile na ně odpovídá, bohužel. Uvidíme, jak se s tím popere pokračování.
