Dal jejich vztahu měsíc, maximálně dva, vydrželi déle.
Závěrečná kapitola Zahradnictví se zaměřuje na Danielu a Mirka. Daniela je starší dcera Jindřicha a Vilmy, Mirek je její přítel. Tvrdohlavý otec Jindřich však odmítá Mirka uznat, a tak dělá čerstvě zamilovanému páru peklo ze života. Zkrátka se jim všemožně snaží zabránit ve vztahu. Ale jak se říká, láska hory přenáší, a tak se dva milenci snaží spolu překonat všechny útrapy, co se jim postaví do cesty. V téhle rozsáhlé rodině je zkrátka vždycky všechno o něco komplikovanější.
Dvojice Hřebejk a Jarchovský přináší divákům závěrečný díl své trilogie Zahradnictví. Dvojice Hřebejk a Jarchovský přináší divákům závěrečný díl své trilogie Zahradnictví. Tentokráte jde o tragikomedii, což je žánr Hřebejkovi a Jarchovskému blízký. Nápadník má k Pelíškům sice nejblíže ze všech předchozích částí, ale stále jde jen o slabší odvar. U snímku se bavíme, má své silné momenty. Pořád je však cítit, že to není ono, něco tam zkrátka chybí. Pelíšky byly originální a nahradit je jednoduše nebyl dobrý nápad. Co lze na Nápadníkovi pochválit, je silné herecké obsazení.
V Nápadníkovi se opět setkáváme s Aňou Geislerovou, Martinem Fingerem, Gabrielou Míčovou, Klárou Melíškovou, Davidem Novotným, Lenkou Krobotovou a dalšími. Ze všech nejvíce vyniká Martin Finger coby Jindřich. Jeho postavu známe z ikonického podání Jiřího Kodeta v Pelíšcích, a Finger se mu tentokráte doopravdy přiblížil. A to nejen vizuálně, kde je nutno pochválit práci maskérů. Finger se chopil těžkého úkolu sebevědomě a věrně ztělesnil nervové výkyvy a šílenství, které si pamatujeme z Pelíšků. Kodetovo ztvárnění už jen tak něco nepřekoná, to je jisté, ale Finger svým výkonem opravdu mile překvapil.
Další, kdo svými výkony překvapili, byli herečtí nováčci ve filmu, jmenovitě Anna Fialová a Ivan Lupták v rolích Daniely a Mirka. Oba se předvedli jako talentovaní herci a vyrovnali se svým starším kolegům. Věrně ztvárnili zamilovaný pár, a v komických momentech si uměli poradit. Za zmínku stojí také Filip Březina coby sarkastický bratranec Karel, který prostě baví a každý si ho oblíbí.
Snímek má skoro přímé napojení na Pelíšky, dozvídáme se něco víc o rodinách Jindřicha a Vilmy. Zároveň také zjišťujeme, co vedlo k jejich stavu v Pelíšcích. Působí to tak, že se konečně dozvídáme něco víc, a to je osvěžující. Zajímavé je i klíčové téma celého příběhu a jeho poselství. Jde zde o střet dvou generací, té předválečné a té poválečné, kdy každá má vlastní představu, jak dojít ke štěstí a cestu k němu si musí vybojovat všichni sami.
V závěru stojí Nápadník určitě o stupínek výš než jeho předchůdci. Film baví, má spád a nenudíme se u něj, na rozdíl od předchozích dílů, které se chvílemi až moc vlekly. Je vidět, že komedie je žánr, s kterým si Hřebejk a Jarchovský rozumí mnohem více než s dramatem. Opomenout by se samozřejmě neměla ani dobová přesnost, ale to už je skoro samozřejmost. Samozřejmě největším plusem filmu jsou herecké výkon, zvláště pak ten Martina Fingera, bez kterého by to zkrátka nebylo ono. Co lze Nápadníkovi vytýkat je, že je dohromady takový beztvarý. Jinými slovy tak nejde o nic převratného, snímek zkrátka cosi postrádá. I jeho konec je takový nijaký, v závěru tak důležité trilogie bychom čekali něco více. A místo toho odcházíme z kina s nepochopením a zmateni. Možná to byl záměr autorů, to nelze s jistotou určit. Co nezklame je humor, který známé už od Pelíšků, a zde se s něčím podobným setkáváme. Zkrátka se u Nápadníka celou dobu bavíme, a to je to podstatné.
Letní lásku ani zlomená noha nezastaví.
Už nejsem Karel, odteď mi říkejte Charles.
Milošova láska ke kaktusům zkrátka nezná mezí.
Zahradnictví: Nápadník
V závěru stojí Nápadník určitě o stupínek výš než jeho předchůdci. Film baví, má spád a nenudíme se u něj, na rozdíl od předchozích dílů, které se chvílemi až moc vlekly. Je vidět, že komedie je žánr, s kterým si Hřebejk a Jarchovský rozumí mnohem více než s dramatem. Opomenout by se samozřejmě neměla ani dobová přesnost, ale to už je skoro samozřejmost. Samozřejmě největším plusem filmu jsou herecké výkon, zvláště pak ten Martina Fingera, bez kterého by to zkrátka nebylo ono. Co lze Nápadníkovi vytýkat je, že je dohromady takový beztvarý. Jinými slovy tak nejde o nic převratného, snímek zkrátka cosi postrádá. I jeho konec je takový nijaký, v závěru tak důležité trilogie bychom čekali něco více. A místo toho odcházíme z kina s nepochopením a zmateni. Možná to byl záměr autorů, to nelze s jistotou určit. Co nezklame je humor, který známé už od Pelíšků, a zde se s něčím podobným setkáváme. Zkrátka se u Nápadníka celou dobu bavíme, a to je to podstatné.
- Hodnocení