Recenze Můj život s Bohuslavem Martinů: Dokument České televize se snaží o důstojné připomenutí života skladatele, který dnes upadá v zapomnění

Kdy skončí cesta domů?

S životopisy osobností minulého století se v posledních letech v tuzemsku roztrhl pytel. Co rok nám tak na plátnech a televizích přistávají hrané adaptace životů slavných, ať už kvalitnější (Hořící keř) či horší (Hovory s TGM). Nový film Jakuba Sommera Můj život s Bohuslavem Martinů z produkce České televize do této škatulky ale tak úplně nezapadá. Kromě únosné stopáže dostává navíc i dokumentární nádech.

Životní příběh slavného skladatele Sommer popisuje ze dvou různých pohledů. Prvním jsou vzpomínky jeho ženy Charlotte (Tereza Hofová), které nás nechají nahlédnout do soukromých radostí a strastí života Martinů. Druhý pohled poskytne životopisec a Bohuslavův přítel Miloš Šafránek (Ondřej Kavan), který rozebírá převážně dilemata z pracovního života autora. Odpovídá také na otázku, jak to doopravdy bylo se Šafránkovou spoluprací s StB, během níž měl Bohuslava přilákat zpět do Česka.

Návrat domů je také nedosažitelným cílem skladatelova života. Ve scénách Bohuslavova vzpomínání na vyrůstání v Čechách Sommer příjemným způsobem vyjadřuje jeho stesk, který je doplněn autorskými počiny Martinů. Těmi je prokládán celý film, autoři si dali záležet, aby měli cílené hudební i příběhové zasazení, ale aby zároveň skladby zvukomalebně sedly do scén divákům, kteří k autorovi žádný zvláštní vztah mít nebudou.

A právě na tuto skupinu Sommer cílí nejvíce. Uvědomuje si totiž, že k hudbě skladatele z Poličky se současná mladá generace sama většinou nedostane. „Hlavní ambicí filmu je upozornit na jeho hudbu mladé publikum. Nikdy jsem nechtěl natočit ‚standardní dokument o mrtvém skladateli,‘“ říká o svém snímku režisér. Vzhledem ke koncepci filmu převážně do televize by se mu to tedy mohlo povést.

Do karet tvůrcům hrají jak herecké výkony hlavních představitelů, tak jejich podoba s historickými postavami.Do karet tvůrcům hrají jak herecké výkony hlavních představitelů, tak jejich podoba s historickými postavami. Představitelé manželů Martinů Petr Stach a Tereza Hofová si se svými „originály“ do podobnosti zajisté mají co říci, a ve hraných scénách dokumentu předvádějí důstojnou poctu. Převážně Hofová se do postavy Charlotte opravdu noří, snaha o precizní francouzský přízvuk a autentické reakce na situace jí k výkonu samotnému přidává jen plusové body.

Ač se tvůrci inspirovali Charlottiny stejnojmennými memoáry života s Bohuslavem, náhledy do úplného soukromí dvojice autorka nikdy neposkytla. Autoři filmu si jejího rozhodnutí váží, a je to více než k užitku. Výsledkem je důstojné zachycení života obyčejného kluka z maloměsta, který hudbou dobyl svět. Ale za cenu doživotní emigrace.

Petr Stach jako český hudební skladatel klasické hudby Bohuslav Martinů.

 Tereza Hofová se do postavy Charlotte opravdu noří.

Obyčejný kluk z maloměsta, který hudbou dobyl svět.