Deset loveckých sezón mezi teorristy začíná.
V nedávném filmu o vojácích Iráku jsme se dozvěděli jednak, že smrt čeká všude, jednak, že Kathryn Bigelow ráda použije válku proti terorismu jako podklad pro dokumentárně laděný příběh. Inu, z celé historie kampaní v Afghánistánu, Iráku a Pákistánu se nakonec odhodlala k zpracování sjednocující linie, která zjednodušeně ze začátku symbolizovala boj s Al-Kajdou – pátrání po samotném Usámovi bin Ládinovi. Podnik, který vlastně dlouho představoval zklamání z jen částečně úspěšného a nekonečného boje. Však také hned první záběry skočí doprostřed kontroverze, jelikož se detailně podíváme na dlouhé scény s mučením ze strany CIA. Postava agentky jménem Maya (Jessica Chastain) dlouho jen přihlíží a mlčí. Ale zanedlouho to bude ona, kdo použije vlastní talent, aby po velice dlouhé době dokázala to, o čem se snilo mnoha jejím kolegům a mnozí kvůli tomu přišli o život.
Bigelow a scénárista Mark Boal dokázali dát dohromady barvitý obraz nesnadného vyšetřování, v jehož rámci došlo na bezpočet výslechů, sledování stop a rozlišování užitečných vodítek od dezinformací a omylů. Do děje vtěsnali hodně detailů a bohužel tak navodili dojem, že potřebovali co nejvíc nafouknout události, o nichž každý znalec nedávné historie musí vědět, že postupovaly pomalu. Zřejmě z toho samého důvodu se film ze začátku až obsedantně věnuje kontroverzním metodám výslechu a získávání dílčích informací, která po léta vedou do slepé uličky, aby v závěru americké agenty zachránilo pár náhod a úžasná moderní technika. Naštěstí je každé celistvější zpovídání členů a spolupracovníků Al-Kajdy rozhodně zajímavý buď svým průběhem, nebo konečnými výsledky. Bohužel se při prodírání hypotézami hlavní hrdinové přes polovinu filmu nehnou skutečně z místa a diváka skoro sadisticky potěší, když dojde na zpracování tehdejších teroristických útoků ve vší „parádě“. A to musí být sadismus pořádný, protože tohle není akční film, kde by něco takového mohlo být přikrášleno.
Když mluvíme o hlavních hrdinech… Myslíte, že věrně popsaní agenti CIA, jejichž skuteční protějšci si pochopitelně potrpí na soukromí, si mohou kromě tvrdě profesionálních tváří dovolit taky lidskou tvář? Tedy, v podstatě ano, ale jen málokdy a po zbytek času jsou jen o málo přístupnější řadovému divákovi než postavy šedivých týpků z Le Carrého příběhů o britské vyšetřovací službě. Jessica Chastain, všechna čest jejímu talentu, je podobná celkovému režii scén „mimo terén“. Zachovává si odstup, předvádí odpovídající profesionalitu, ale občas se projeví taky jako člověk. Především tedy v emociálně vypjatých okamžicích, ve společnosti kamarádky (ehm) Jessicy (Jennifer Ehle) a v závěru, kdy za každou cenu je odhodlána přesvědčit nadřízené, že doopravdy našla Usámu. Tahle poslední část je vrcholem přirozeného vývoje, ale něco takového a trochu víc informací o samotné Maye jsme potřebovali mnohem dřív. Když ocením milé oživení v podobě Ehle, tak nějak se mi jeví, že nejzábavnější postavou je tady Dan (Jason Clarke)… Který mučí zajatce. Tenhle film opravdu chce, abych nenáviděl sám sebe.
Navzdory kancelářské pohodě u počítače se ve filmu jasně ukazuje nebezpečí, s nímž si tajné služby a vojáci „hrají“ a jakmile začnou v neklidných zemích dělat špatné kroky, ocitnou se navzdory svojí výbavě ve smrtelném nebezpečí, ať už jde o kmenová území v horách, nebo třeba jen v ulicích pákistánských měst. Jejich život je navíc ztěžován měnící se domácí politikou, jež jim již nedovoluje dělat vše, co si mohli dovolit krátce po 11. září a scénář tuto skutečnost nijak nehodnotí.
Veškerá snaha a rizika potom splynou v závěru, jenž i při dodržování historických reálií zakončuje grandiózně válku proti jednomu muži. Škoda jen, že hlavní hrdince se odpovídajícího zakončení nedostane. To, co mělo působit jako vyčerpávající konec dlouholetého nasazení, spíš vypadá jako patetická bezmoc a to je trochu nešikovné.
Příběh o likvidaci slavného teroristy je důležitým svědectvím o nedávné době, netýká se jen Američanů. Na druhou stranu jeho ději chybí rozměr dostatečně zprostředkovávající divákům vztah s lidmi, kteří jeho události umožnili.
Pozvali jsme Usámu do tolika chatovacích místností a pořád nic…
„Už taháme slámku, kdo získa jeho skalp.“
„Pokud nám zakážou waterboarding, použijeme komedie Adama Sandlera.“
Příběh o likvidaci slavného teroristy je důležitým svědectvím o nedávné době, netýká se jen Američanů. Na druhou stranu jeho ději chybí rozměr dostatečně zprostředkovávající divákům vztah s lidmi, kteří jeho události umožnili.
