Zdánlivě silný příběh.
O ten se snažil Viggo Mortensen, který si ve snímku Až na konec světa nejen zahrál hlavní roli, ale stojí za ním i co se režie, scénáře a hudby týče. Po všech těchto stránkách se jedná o jeho druhý tvůrčí počin po autobiografickém dramatu Ještě máme čas. Zde se pouští do romantické westernovky, která má na oko hluboký příběh, ale vlastně je docela předvídatelná a občas i trochu matoucí. Ale vše popořadě.
Děj snímku, který sám jeho tvůrce uvedl na 58. ročníku MFF Karlovy Vary, se odehrává v 60. letech 19. století v San Franciscu, kde svobodomyslná Vivienne potkává zamlklého truhláře Holgera. Jejich netradiční vztah se začne postupem času vyvíjet a vzkvétat až se nakonec spolu vydávají malebnou krajinou nevadských kaňonů a lesů najít svůj vysněný domov. Usídlí se v malém, zdánlivě klidném městečku, pod vládou zkorumpovaného starosty a jeho společníků. Když se Holger rozhodne narukovat do armády a jít bojovat do občanské války, zůstává Vivienne sama napospas drsnému prostředí a despotickému starostovu synovi Westonovi.
Z příběhového hlediska se zdá, že jde o poměrně přímočaré vyprávění. Jenže vše není tak jasné, jak může na první pohled vypadat.Z příběhového hlediska se zdá, že jde o poměrně přímočaré vyprávění. Jenže vše není tak jasné, jak může na první pohled vypadat. Děj začíná drsnou a slibnou westernovou přestřelkou, kdy neznámý bandita napadá město a místní obyvatele. Na samém začátku také Holger pohřbívá Vivienne na jejich zahradě po boku jejich malého synka a posléze se stěhuje z města. Pak je najednou střih a Holgar se nachází uprostřed jiného města, kde potkává Vivienne. Jenže z předešlých scén nic nenasvědčuje tomu, že by se začátek odehrával v budoucnosti a zbytek filmu byl vlastně flashbackem. Nikde není řečeno, v jakém roce se děj odehrává, nevidíme žádný předěl, nic, co by nějak rozdělovalo děj.
Na začátku příběhu také proběhne napínavá westernovská loupež, která diváka navnadí na mysteriózní zápletku, které se však nedostane uspokojivého rozuzlení. A to je velká škoda. Vlastně celá pointa filmu nám při jeho sledování trochu uniká a melodramatická unylá westernovka působí spíše jako epizoda McLeodových dcer nebo Doktorky Quinnové.
A to není jediná zvláštní věc. Vztah mezi hlavními hrdiny působí občas trochu podivně a křečovitě díky velkému věkovému rozdílu (25 let). Mortensen, ač v reálu na svůj věk vypadá skvěle, tak zde je, po boku o dvě generace mladší Vicky Krieps, jeho věk prostě znát. A nepomáhá mu ani podivná volba účesu a make-upu vůbec. Žlutooranžové vlasy, které spíše připomínají seno (barvou i texturou), prostě nejsou povedené a pohlednému herci, který kdysi všechny oslnil jako Aragorn v Pánu prstenů, zkrátka vůbec nelichotí, což je velká škoda.
Po herecké stránce však nelze nic vytknout. Mortensen i Krieps podávají silné výkony. Jejich přednesy jsou plné emocí. Dobrou práci odvádí i zbytek hereckého obsazení, jako např. Garret Dillahunt, Danny Huston nebo Michael Weaver jako nepříjemně slizký Weston.
V závěru je Až na konec světa taková klasická romantická westernovka s ne moc propracovanou zápletkou a podivnou pointou. Viggo Mortensen se ve svém druhém tvůrčím počinu snaží zaujmout po všech stránkách: jak režijně, tak scenáristicky, hudebně i herecky. A občas mu to vychází, jindy zase ne. Příběh je sympatický, ale je otázkou, co si z něj máme odnést a trochu zamrzí, že některým dějovým linkám se nedostává uspokojujícího uzavření. Přes dvě hodiny dlouhá stopáž je navíc občas trochu znát a vyprávění se místy trochu vleče. Celé to však zachraňuje Mortensenův hudební doprovod i herecké výkony všech protagonistů. Dohromady tak jde o kvalitně zpracovaný film, který však ničím přehnaně neoslní.
Vyprávěj mi ještě jednou tu o elfech, trpaslících a magickém prstenu!
Myslím, že mám přednost zprava.
Není nad rodinný výlet na divokém západě.
Až na konec světa / The Dead Don't Hurt
V závěru je Až na konec světa taková klasická romantická westernovka s ne moc propracovanou zápletkou a podivnou pointou. Viggo Mortensen se ve svém druhém tvůrčím počinu snaží zaujmout po všech stránkách: jak režijně, tak scenáristicky, hudebně i herecky. A občas mu to vychází, jindy zase ne. Příběh je sympatický, ale je otázkou, co si z něj máme odnést a trochu zamrzí, že některým dějovým linkám se nedostává uspokojujícího uzavření. Přes dvě hodiny dlouhá stopáž je navíc občas trochu znát a vyprávění se místy trochu vleče. Celé to však zachraňuje Mortensenův hudební doprovod i herecké výkony všech protagonistů. Dohromady tak jde o kvalitně zpracovaný film, který však ničím přehnaně neoslní.
- Hodnocení
