Recenze: MIKI je slovenskou vzpomínkou na temnou minulost

… která přispěla k jeho nepříliš zářné přítomnosti.

Celovečerní snímek o “zrození Mikuláše Černáka” je svižnou jízdou temnými uličkami slovenského podsvětí devadesátých let, kde člověk, který vypadá, že by pomohl staré paní přejít ulici, může nakonec pohřbít víc než jen své svědomí. Slovensko současnosti hledá v minulosti odpovědi na mnoho palčivých otázek. A jelikož je jich spousta, už teď víme, že nás na začátku příštího roku čeká druhá polovina Mikiho příběhu. Tady ale stojíme teprve na začátku. Je to velmi přímočarý příběh a vůbec nevadí, zda divák nemá tušení, s kým má tu čest.

Je to důkaz talentu Ondríka, že dokáže udělat tak temnou postavu natolik přátelskou a přístupnou.Výkon Milana Ondríka v roli Mikiho je brilantní. Bere nás na cestu od zdánlivě neškodného, téměř sympatického chlapíka k místnímu pánovi zločinu, a proměna je až znepokojivě uvěřitelná. Z celkem normálního, pracovitého chlapa, který na první pohled nemá tak horkou hlavu jako jeho bratr, se postupně stane někdo, koho byste nechtěli potkat v temné uličce. A nejděsivější část? Vlastně se nikdy nemění. Je to stále ten samý muž. Dokáže být zároveň sympatický a hluboce znepokojující, přičemž balancuje na hranici mezi zásadovým chlapem a vrahem. V jednu chvíli mu fandíme, v další se divíme, kolik těl je pohřbeno na jeho dvorku. Je to důkaz talentu Ondríka, že dokáže udělat tak temnou postavu natolik přátelskou a přístupnou. Ani vedlejší herci nezklamou, i když je to Ondrík, koho má snímek na mušce.

Svižné tempo občas bohužel zpomalí, jako by se ztratilo ve spletitém ději. Vypravěčsky se asi nesetkáme s ničím zajímavým, je to stejně předvídatelné, jako když si jde muž popovídat uprostřed noci do lesa s milencem své manželky. Scénář je děravý jako síto na halušky, postavy se objevují a mizí jako duchové ve strašidelném domě na pouti. V jednu chvíli se snažíme zjistit, kdo je kdo, a v další se ptáme, proč by nás to mělo vůbec zajímat. Pozitivní je, že Miki je vizuálně působivý film, který účinně zachycuje svět Slovenska 90. let. Kamera osciluje mezi šedivou realitou maloměstského života a okázalými excesy kriminálního podsvětí. Devadesátky na nás krásně dýchnou, a to ne ty pěkné devadesátky jako z plakátu, ale se vší špínou a korupcí, protože každý si rád přilepšil, hlavně když se nekradlo zrovna z jeho kapsy. V zemi začala kriminalita vzkvétat a morálka tak trochu vyšla z módy.

Největší silou – a zároveň slabinou – filmu je vykreslení Mikiho jako sympatické postavy, což možná nebyl až tak záměr, jako následek výkonu extrémně charismatického Ondríka, v jehož podání působí vše nonšalantně. Na jednu stranu Mikimu nemůžete nefandit, protože se pohybuje ve světě, kde jediným pravidlem je přežití nejsilnějšího. Na druhou stranu je těžké skloubit tyto sympatie s vědomím, že je zodpovědný za vraždy mnoha lidí, často zcela nevinných, kteří mu jen byli nepohodlní. Tvůrci se pohybují na tenké hranici, a přestože Mikiho neglorifikují, ani ho nedokážou úspěšně zobrazit jako monstrum.

Celkově je MIKI nadprůměrným, mrazivým thrillerem a je bohužel hořkosladké ho pochválit jako zábavný film, protože jde o skutečný příběh, při jehož psaní byla prolita krev. Ale pozor: film končí právě ve chvíli, kdy začíná jít opravdu do tuhého a na obzoru je pokračování. Pokud tedy máte rádi kriminální příběhy úhledně zabalené, možná zůstanete trochu nespokojeni. Na druhou stranu, kdy měl život mafiána úhledný konec?

Jeden za všechny, všichni za jednoho!