Recenze: Die My Love ukazuje svět skrze rozpadající se mysl zničené matky

Z miminka se zde stává neúprosný metronom vlastní nedostatečnosti.

Die My Love vás zve k přibližně takovému zážitku, jako byste pozorovali požár stodoly, do které jste kdysi ukryli všechny své naděje. Je to psychologické drama, ale takové, které se vysmívá samotnému slovu „psychologické“ a místo toho vám strká prsty do očí, u toho nechá neustále štěkat psa nebo brečet dítě, a vůbec, snaží se z vás udělat stejně nešťastné a zničené trosky, jako z hlavní hrdinky. Režisérka Lynne Ramsay se vrací s dalším nervydrásajícím filmem o rozkladu. Rozkladu mateřství, partnerství, vlastního já. 

Grace v podání Jennifer Lawrence, která zde hraje možná nejintenzivnější roli své kariéry, se právě stala matkou a stěhuje se s partnerem Jacksonem (Robert Pattinson) z New Yorku do nějakého vidlákova v Montaně, kde lišky dávají dobrou noc a člověk má dost času slyšet vlastní myšlenky. A to je problém. Grace se postupně propadá do něčeho, čemu by lékař řekl poporodní psychóza, ale film to vizualizuje spíše jako pomalý výbuch sopky, která ničí sebe a vše okolo. Její svědomí, identita, libido, radost – všechno se rozpadá a stejně roztříštěné je i vyprávění, jako když si ráno vybavíte jen části snu, který teď nedává smysl.

Čas v tomhle filmu není klíčem, ale klíčenkou, kterou jste ztratili. Střih přeskakuje, scény se rozpadají, některé trvají déle, než je divák ochoten psychicky unést, a jiné mizí dřív, než pochopíte, co se v nich vlastně stalo. A to je přesně pointa. Grace je nespolehlivá vypravěčka vlastního života. Vidíme svět skrze její rozpadající se mysl. Pokud čekáte vysvětlení, zapomeňte. Tohle není film, který drží diváka za ruku, místo toho vám ji vykroutí v zápěstí a bude se vám smát do očí, zda to vydržíte.

Kdyby byla o chlup méně přesvědčivá, méně odvážná, méně ochotná ukázat šílenství bez stylizace, celé dílo by se rozpadlo.Jennifer Lawrence tu předvádí velmi syrový výkon: špinavý, bolestný, neuhlazený. Žádná romantika utrpení a smutné pohledy do prázdna. Hraje ženu, které protéká život mezi prsty, ale není schopna ho chytit. Je to role, která nežádá herectví, ale odhalení. A Lawrence se nebojí odložit všechno, co na ni Hollywood léta pečlivě lepil jako značku. Tady není hvězda, tady je ztracený člověk na pokraji zhroucení. Film stojí na ní. Kdyby byla o chlup méně přesvědčivá, méně odvážná, méně ochotná ukázat šílenství bez stylizace, celé dílo by se rozpadlo.

Robert Pattinson oproti ní působí jako někdo, kdo si není jistý, jestli přišel hrát nebo opravovat plot. Jeho Jackson je pasivní, nerozhodný, unavený. Možná je to záměr, možná ne, v každém případě to posiluje pocit, že Grace padá, zatímco nikdo kolem neví, jak hluboko je dno. Sissy Spacek jako Jacksonova matka je záblesk něhy, Nick Nolte se mihne jako otec, který ví o rozpadu víc, než je zdrávo, protože ho sám prožil, ale jeho výjevy jsou stejně náhodné jako Graceina realita.

Film působí jako přehnaný, vypjatý, teatrální, roztříštěný, až absurdně snový. Právě v téhle přepálené intenzitě tkví jeho síla i slabina. Ramsay se rozhodla ukázat bolest tak, že vám ji narve do chřtánu, místo toho, aby ji vysvětlovala. A někdy je to fascinující, jindy únavné. Některé scény mají v sobě brutální krásu, ale od většiny chcete utéct.

Pro někoho bude silné a osvobozující vidět mateřství ne jako svátost, ale jako past. Pro lidi, kteří milují symboliku, významy pod povrchem a film jako očistu. No a pro většinu bude Die My Love peklo bez nouzového východu. Obdivovat tento snímek můžeme, ale milovat se nedá. Je to dílo, které nezapomenete. Ale možná si budete přát, abyste mohli.

Lawrence se v této roli ničeho nezalekne.

Kdo že říkal, že mateřství je nejhezčí období života ženy?

Ani novopečení tatínkové to nemají snadné.