Jak to doopravdy celé bylo.
Nebo aspoň podle Tomáše Řepky… Dokument Řepka: Hříšník se totiž snaží o objektivní a upřímné vyprávění, ale k tomu mu jaksi chybí ta druhá strana příběhu. Z většiny je divákům podsouvána verze Tomáše Řepky a jeho pohled na věc. A když už nám jsou nabídnuta svědectví, tak jde většinou o jeho blízké v podobě bývalých spoluhráčů, trenérů, rodičů nebo současné manželky, kteří o něm mluví vesměs pozitivně. Přeci jen, není náhodou, že obě jeho první manželky i dospělé děti se odmítly pro snímek vyjádřit. A tak, ač je znát snaha o objektivitu, tak už jen z podstaty věci to tak úplně není možné.
Samotný příběh je pak zpracován zajímavě a poměrně zábavně a zaujme nejen fotbalové fanoušky. Struktura děje je poměrně jasná – režisér a scenárista Petr Větrovský (Attila, Jan Koller: Příběh obyčejného kluka) celou podívanou pojímá velmi chronologicky a Řepkův příběh vypráví poněkud detailně od samého začátku (doslova od početí Řepky) až do současnosti.
Divák si připomíná jeho největší highlighty, a to jak ty pozitivní, tak i negativní.Začínáme jeho kariérními počátky v Baníku a postupně proplouváme jeho působením ve Spartě, Fiorentinu a West Hamu. Divák si připomíná jeho největší highlighty, a to jak ty pozitivní, tak i negativní. Větrovský nezakrývá, jaký Řepka na hřišti je, ale nejde si nevšimnout, že jeho chování ve svém snímku do jisté míry trochu omlouvá. Sice zobrazí jeho brutální chování vůči soupeřům, ale nad vším se tak trochu mává rukou se všeobjímajícími komentáři typu, že „on prostě Tomáš takový je“ nebo „měl to prostě těžké,“ což potvrzují i výpovědi jeho spoluhráčů, trenérů nebo rodiny.
Kromě kariéry se děj věnuje i jeho kriminálním přestupkům, včetně toho, jak skončil ve vězení, což má dojemné dozvuky. A velká část druhé půlky snímku je věnována Řepkově vztahu s Kateřinou Kristelovou a skoro působí, jako PR tah, jak trochu uhladit jejich image. Jenže v závěru díky tomu veškeré jejich scény působí vyumělkovaně, strojeně a prostě neupřímně. Řepka s Kristelovou si zvou kamery i na svou svatbu, což je až skoro nevkusné a vůbec nepotřebné.
Nehledě na to, že téměř dvouhodinový snímek je už tak docela zdlouhavý, takže by neuškodilo ho v některých momentech (třeba v části s Kristelovou) trochu zkrátit. Naštěstí unylé vyprávění aspoň trochu oživují archivní záběry, a to jak herní, tak ty z dětství. A právě ty z dětství stojí víc za zmínku, protože trochu působí jako by byly do jisté míry zrestaurované pomoci jakéhosi AI filtru. Postavy v archivních snímcích působí upraveně a vizuálně nepřirozeně, což je poněkud zvláštní a trochu to vytrhává z děje.
Dalším zajímavým prvkem je volba Řepky jako vypravěče, který je místy trochu křečovitý a jindy zábavný, za což ale spíš vděčí povedenému střihu, který ho doplňuje. Je znát, že Řepka nevypráví z patra (což by se od dokumentu dalo očekávat), ale recituje předem napsaný scénář. Dobrým příkladem je, když prohlásí „Pojďme to stopnout!“ a snímek se zastaví s velkým nápisem PAUSE uprostřed – na jednu stranu je to humorné, ale na druhou také trochu strojené a nucené.
A vůbec celý snímek je dost esteticky laděný – archivní záběry fotbalových zápasů nebo televizních reportáží jsou ukazovány na pozadí televize, jejíž design se mění s ubíhajícími roky (začínáme klasickou krabicí z 90. letech a postupně se dostáváme k současné ploché LED obrazovce). Podobně to je i s novinovými články, které jsou prezentovány v podobě ústřižků a postupně i jako on-line články. A estetický dojem doplňuje i rapový hudební doprovod, bez kterého Větrovský očividně neumí vytvářet snímky.
Stejně tak se Větrovský neobejde bez velmi okatého a nuceného product placementu. Je pochopitelné, že má snímek nějaké sponzory, ale není potřeba je podsouvat až tak okatě, kdy třeba záběr na sluchátka JBC působí spíš jako reklama, a ne jako šot z dokumentu. Jedná se tak o další prvek, který nás trochu vytrhává z děje.
Řepka: Hříšník je v závěru zkrátka taková všelijaká podívaná. Na jednu stranu nabízí Větrovský zajímavý vhled do osoby slavného fotbalisty, na stranu druhou chybí jeho vyprávění jistá míra objektivnosti a druhá strana celého příběhu. Řepka je tak trochu představen jako tragický (anti)hrdina a jeho chování je vesměs dost omlouváno. Nejvíce však snímku škodí zobrazení vztahu s Kristelovou, které je plné póz. A tak, ač jde o vizuálně a střihačsky kvalitně zpracované dílo s dějovým potenciálem, tak je však jeho celkový dojem prostě takový nijaký a vlastně trochu neupřímný, což je škoda.
Fanoušci West Hamu zůstávají Řepkovi věrní.

Vztahu s Kristelovou je věnována velká část filmu.

Řepka se zamýšlí i nad svými pověstnými blilkanci.

Řepka: Hříšník
Řepka: Hříšník je v závěru zkrátka taková všelijaká podívaná. Na jednu stranu nabízí Větrovský zajímavý vhled do osoby slavného fotbalisty, na stranu druhou chybí jeho vyprávění jistá míra objektivnosti a druhá strana celého příběhu. Řepka je tak trochu představen jako tragický (anti)hrdina a jeho chování je vesměs dost omlouváno. Nejvíce však snímku škodí zobrazení vztahu s Kristelovou, které je plné póz. A tak, ač jde o vizuálně a střihačsky kvalitně zpracované dílo s dějovým potenciálem, tak je však jeho celkový dojem prostě takový nijaký a vlastně trochu neupřímný, což je škoda.
- Hodnocení







