Recenze Anakonda: Dobrodružná buddy komedie trpí nevyvážeností

Film se prezentuje jako ironický komentář k hollywoodské filmařině, jenže…

Anakonda se nás něžně zeptá: „Pamatuješ, jak jsme kdysi milovali pitomé filmy o obřích hadech?“ a pak nás s nostalgickým úsměvem odtáhne do džungle, kde se mísí bahno, filmařské sny a otravný pocit, že Hollywood zase loví nápady v archivu. Snímek se snaží být satirou, dobrodružstvím, buddy komedií i nostalgickou terapií pro krizi středního věku zároveň. Výsledkem je had s několika hlavami, které se navzájem koušou.

Doug a Griff jsou nejlepší přátelé od dětství. Jeden se nudí k smrti coby svatební kameraman, druhý má hereckou kariéru v L.A., která z dálky vždycky vypadá úspěšnější, než je. Oba mají pocit, že svět jim dluží druhou šanci, a rozhodnou se vzít osud do vlastních rukou: natočí remake Anakondy. Protože když nevíte, co se životem, vždycky je tu nějaký hit z devadesátek, který vám pomůže najít směr. 

Jack Black a Paul Rudd jsou dva těžké komediální kalibry, jenže Black hraje toho relativně „normálního“ chlápka a Rudd se snaží být tím výstřednějším, a to je velký omyl. Film se prezentuje jako ironický komentář k hollywoodské filmařině, jenže problém nastává ve chvíli, kdy si uvědomíte, že Anakonda sama je přesně tím, čemu se vysmívá. Je to meta-film, který se tváří chytře, scénář neustále pomrkává na diváka, ale že by přišel s dalšími vlastními nápady, skvělým příběhem a humorem? To ne. Jack Black a Paul Rudd jsou dva těžké komediální kalibry, jenže Black hraje toho relativně „normálního“ chlápka a Rudd se snaží být tím výstřednějším, a to je velký omyl. 

Když se s partou hrdinů dostaneme do Amazonie, Anakonda nám dá na chvíli naději, že bude chaotickou, špinavou, absurdní dobrodružnou komedií o partě amatérů, kteří si myslí, že točí velkolepé dílo, zatímco se je něco snaží sežrat. Tyhle pasáže fungují nejlépe. Malé filmařské průšvihy, absurdní logistika, pocit, že nikdo nemá plán B, vlastně ani plán A. Jenže právě ve chvíli, kdy by se film měl pořádně utrhnout ze řetězu, ocitneme se v jakési bažině dlouhých debat o přátelství, nenaplněných ambicích a mužské krizi středního věku. Což by samo o sobě nebyl problém, kdyby tyhle motivy měly skutečnou hloubku. Nemají. Jsou tu odvyprávěné, vysvětlené, strávené a znovu vyvržené, ale nikoho to nebaví. Vedlejší postavy působí jako rekvizity, které někdo zapomněl uklidit ze záběru, snad jedině úchylný Steve Zahn zachraňuje, co se dá, svým přirozeným komediálním instinktem. Jeho postava má aspoň tu drzost být svá a divná prostě jen tak, bez vysvětlení, což je víc, než se dá říct o většině filmu.

A co samotná titulní hadí příšera? Je velká, digitálně uhlazená a překvapivě málo děsivá. Vlastně působí spíš jako smluvní povinnost než jako skutečná hrozba. Had se objeví, udělá „baf“, zase zmizí a čeká se, až na něj zase přijde řada. Technicky je snímek kompetentní, ale sterilní. Nic neurazí, nic nám nezůstane v paměti. Je to film, který neustále vypadá, že se bojí být buď opravdu hloupý, nebo opravdu drzý. Chce si udržet sympatie všech, a tím pádem nikoho nekousne.

Anakonda díky svému obsazení možná navnadí diváky, že má potenciál být šílená, drzá a nezapomenutelná. Jenže je bolestně neodvážná. Je to satira, která se bojí být jedovatá, komedie, která nechce být trapná, a dobrodružství, které není nebezpečné. Místo divoké jízdy dostaneme organizovanou exkurzi s průvodcem, který se každých pět minut omlouvá, že to není úplně skvělý výlet. Film nás chvíli baví, chvíli nudí a chvíli mate tím, že působí, jako by byl sestříhaný z několika různých nápadů, které se nikdy nedomluvily, čím chtějí být. Anakonda se elegantně svine kolem témat nostalgie, přátelství a filmové posedlosti, ale místo smrtícího sevření nabídne jen lehké obejmutí. Takové to, ze kterého se bez problémů vyvléknete.

Tohle není Cesta do Pravěku.

Co by nás skutečně zajímalo je, jak Paul Rudd bojuje s vráskami.

Naštěstí se alespoň párkrát můžeme bláznivě zasmát.