Když se metodický lupič potká s rozcuchaným detektivem.
Krimi Barta Laytona má skoro dvě a půl hodiny, a upřímně, první hodina a půl je jako teorie v autoškole, kdy vás instruktor nutí hodiny studovat křižovatky, zatímco vy už byste dávno chtěli pálit gumy. Prostě se nepohneme z místa. Chris Hemsworth jako hlavní hrdina, špičkový zloděj Mike, je esteticky i herecky naprosto v pořádku, ale jeho postava je tak metodická a opatrná, až je to občas k uzívání. Jeho život má víc pravidel než průměrná žádost o hypotéku. A když je konečně začne porušovat kvůli setkání s osudovou ženou, bohužel z plátna zrovna nelítají jiskry.
Mnohem zábavnější je sledovat pošťuchování Halle Berry a Marka Ruffala. On coby detektiv, který je jako starý dobrý buldok, co chytí stopu a nepustí, ale taky už trochu pelichá a má rozvrácený osobní život (tradiční klišé, bez kterého by v Hollywoodu neprošel ani jeden polda). Berry jako pojišťovací agentka Sharon má dravost i bublající nenávist ve svém nitru – vůči svým šéfům i klientům. Tihle dva se rozhodnou rozehrát vlastní hru na hraně zákona. Je to sice fajn, ale zase: trvá věčnost, než se tyhle linky vůbec protnou. Režisér nás místo akce krmí záběry na Berry, jak si nanáší make-up, nebo na Ruffala, jak se snaží vyčurat vsedě, aby ušetřil drahocenný čas na přemýšlení o případech. Má to být civilní, má to být „cool“, ale ve výsledku je to o strach, že vám dřív vyprší technická, než se dočkáte nějakého pořádného děje. A famózní Barry Keoghan hraje naprosto vyšinutou postavu, která je ovšem spíš jako otravná moucha na čelním skle: víte, že tam je, hrozně vás vytáčí, ale strach z ní nejde.
Častěji se tu mluví o pravidlech hry, než že by se skutečně hrálo.Častěji se tu mluví o pravidlech hry, než že by se skutečně hrálo. Postavy neustále analyzují své kroky, meditují nad morálkou a řeší své vnitřní démony, zatímco divák by už raději viděl nějaký ten pořádný únik s diamanty v kapse, kdy věci vybuchují a maskovaní muži skáčou z oken. Když se v posledních 45 minutách film konečně rozhodne šlápnout na plyn a rozjet to směr cílová rovinka, je to sice fajn, ale pocitově už parkujeme doma. Nečekejte tedy, že s vámi film emocionálně smýkne o svodidla a nechá vás v úžasu nad genialitou plánu. Všechno je to tak nějak předvídatelné, bezpečné a – bohužel – trochu bez vlastní tváře.
Snímek patří do té nejlíbivější kategorie thrillerů: jsou tu jak krásné auťáky a ženy, tak propracovaná kamera, a snad každý záběr si můžeme vychutnat jako drahou whisky. Vizuálně je to vymazlené a stylové. Erik Wilson za kamerou dělá psí kusy, začíná záběry vzhůru nohama, rotuje kolem horizontu a snaží se nás přesvědčit, že sledujeme existenciální drama. Je to film pro lidi, co milují proces. Pro ty, co si užívají sledování toho, jak se vloupává do sejfu, jak se plánuje trasa a jak se čistí zbraň. Pokud ale hledáte adrenalinovou jízdu, co vám rozpumpuje krev, budete se cítit jako na nudné přednášce o logistice.
Cesta zločinu je zkrátka řemeslně precizní, herecky nadstandardní, ale scenáristicky podvyživená záležitost, která se snaží být chytřejší, než ve skutečnosti je. Layton se snaží do příběhu o ukradených diamantech propašovat úvahy o „těch nahoře a těch dole“, o sociální nespravedlnosti v Los Angeles a o tom, že pojišťovny jsou vlastně větší zloději než Mike. Je to sice ambiciózní, ale v kontextu dvouhodinového čekání na akci to působí jako závodní pruhy na trabantu.
„Vy jste tak atraktivní, že to musí být nelegální.“

Hodně se tu sedí a dumá…

… opravdu hodně!

Cesta zločinu / Crime 101
Cesta zločinu je zkrátka řemeslně precizní, herecky nadstandardní, ale scenáristicky podvyživená záležitost, která se snaží být chytřejší, než ve skutečnosti je. Layton se snaží do příběhu o ukradených diamantech propašovat úvahy o „těch nahoře a těch dole“, o sociální nespravedlnosti v Los Angeles a o tom, že pojišťovny jsou vlastně větší zloději než Mike. Je to sice ambiciózní, ale v kontextu dvouhodinového čekání na akci to působí jako závodní pruhy na trabantu.
- Hodnocení






