Atmosféra pařížských protestů a bolestivé hledání pravdy.
Dominik Moll nám přináší detektivku, která má blíže k vyplňování daňového přiznání než k akčnímu thrilleru, a světe div se, je to fascinující podívaná. Příběh nás vrací do roku 2018, kdy se Francouzi rozhodli, že módním doplňkem sezóny jsou žluté vesty a dlažební kostka v ruce. Během střetu demonstrantů a bezpečnostních složek dostane mladý Guillaume, který šel víceméně jen kolem, zásah přímo do lebky. On si nese za následek trvalé poškození mozku, ale kdo jsou viníci a jak budou potrestáni? Ticho po pěšině.
Později se do věci vloží Stéphanie Bertrand (Léa Drucker), vyšetřovatelka policejního inspektorátu, což je v hierarchii oblíbenosti asi tak na úrovni revizora v noční tramvaji. Místo pistole se ohání leda propiskou a pravdu hledá v labyrintu rozmazaných záznamů z bezpečnostních kamer a v selektivní paměti svých kolegů. Stéphanie se teatrálně nehroutí nad nespravedlností světa, je profesionálka, ale její snaha se podobá sisyfovské práci. I když dokáže z lidí vytáhnout pravdu, zajímá ta pravda vůbec někoho?
Kamera a střih zde fungují jako mikroskop.Sledujeme mravenčí práci, je to suché, procedurální a ubíjející. Ale za tím vším se skrývá zničený život jednoho mladého kluka. Film se jen občas nebezpečně nakloní k hraně naučné přednášky o tom, proč lidé nemají rádi policii. Kamera a střih zde fungují jako mikroskop. Moll nás nutí sledovat stejné záběry z protestů stále dokola z různých úhlů, ukazuje nám, že v dnešním světě není problém v nedostatku důkazů, ale v jejich interpretaci. Cítíme propastný rozdíl mezi světem těch, co zákon prosazují, a těch, co jím bývají drceni, zatímco kolegové Stéphanii připomínají, že loajalita k uniformě by měla být víc než nějaká abstraktní spravedlnost.
Pokud se vyžíváte v precizně vystavěných dramatech evropského realismu, kde napětí představuje ticho u výslechu a ne honička v ulicích, je Případ 137 trefa do černého. Naopak, pokud hledáte u filmu únik z reality a očekáváte, že dobro zvítězí a zlo bude potrestáno za doprovodu fanfár, pak by to byl pro vás trýznivý zážitek. Mollův snímek působí adekvátně naštvaně i rezignovaně. Případ 137 vás neuspokojí vyřešenou záhadou, ale spíš vás zanechá s neodbytným pocitem, že spravedlnost je v tomhle případě jen luxusní zboží, které si státní rozpočet prostě nemůže dovolit.
Na čí straně budete vy?
„Na seznamce máš ale úplně jiné fotky!“
„Na téhle kameře sleduju, v kolik odchází manžel z práce.“
Případ 137 / Dossier 137
Pokud se vyžíváte v precizně vystavěných dramatech evropského realismu, kde napětí představuje ticho u výslechu a ne honička v ulicích, je Případ 137 trefa do černého. Naopak, pokud hledáte u filmu únik z reality a očekáváte, že dobro zvítězí a zlo bude potrestáno za doprovodu fanfár, pak by to byl pro vás trýznivý zážitek. Mollův snímek působí adekvátně naštvaně i rezignovaně. Případ 137 vás neuspokojí vyřešenou záhadou, ale spíš vás zanechá s neodbytným pocitem, že spravedlnost je v tomhle případě jen luxusní zboží, které si státní rozpočet prostě nemůže dovolit.
- Hodnocení
