Recenze Tajný agent: Vizuálně líbivý, tematicky bohatý, ale narativně rozbředlý thriller

Místy je to strhující, místy až bolestivě rozvleklé.

Pokud máte pocit, že váš život postrádá směr, nezoufejte, hlavní hrdina filmu Tajný agent je na tom podstatně hůř. Režisér Kleber Mendonça Filho nás bere na 161 minut dlouhý výlet do brazilského Recife roku 1977, kde je vlhkost vzduchu přímo úměrná politické paranoie a kde mrtvola u benzínky slouží jako švédský stůl pro divoké psy. Příběh je v jádru prostý jako facka od diktátora: Armando (Wagner Moura) se skrývá před komplikovanou minulostí a chce utéct s malým synem do exilu. Zatímco Armando v přestrojení za úředníka Marcela čeká na falešné pasy, listuje zaprášenými archivy a hledá důkaz o existenci své matky, kterou nikdy nepoznal, a po krku mu jdou nájemní vrazi.

Síla filmu leží v jeho vizuálním magnetismu a schopnosti vytvořit atmosféru tak hustou, že by se dala krájet mačetou. Filho si libuje ve stylizaci s intelektuálním přesahem. Kamera se mazlí s detaily, střih má švih a soundtrack vás spolehlivě přenese do éry, kdy kníry byly povinné a svoboda slova byla sprosté slovo. Jenže prvních 45 minut sledujeme chlápka, co někam jde, ale netušíme proč. Pak se začne zauzlovaný příběh rozplétat, jenže stále sledujeme jen postavy, které buď zrovna plní nějaké úkoly, nebo na něco čekají. Místy je to strhující, místy až bolestivě rozvleklé. A pak je tu noha nalezená uvnitř žraloka, která si jde po svých.

Hlavním hrdinou je tu spíše samotná Brazílie než cokoliv jiného. Chaotická, krutá, s falešnými vzpomínkami. Wagnera Mouru kamera miluje, jeho výkon je precizní, tichý a lidský. Armando/Marcelo ale není žádný James Bond, jak nás možná název mylně navedl. Je to unavený inženýr, co se snaží být neviditelný. Problém je, že scénář ho občas nechává jen tak „být“, zatímco se kolem něj kupí další a další vedlejší postavy, které jsou sice barvité, ale pro diváka je těžké si k nim vytvořit jakýkoli vztah. Hlavním hrdinou je tu spíše samotná Brazílie než cokoliv jiného. Chaotická, krutá, s falešnými vzpomínkami.

Kontroverzní závěr je časovým skokem do současnosti, kde studentka Flávia poslouchá staré audionahrávky. Je to chytrý tah, jak ukázat, že historie není jen soubor dat, ale informace o živých bytostech. Informace, které je třeba interpretovat. Pracně vybudované drama se rozplyne v minulosti a vy zůstanete sedět s pocitem, že vám někdo sebral dezert přímo před nosem.

Tajný agent je film, který fajnšmekři budou milovat pro jeho vrstevnatost a sociální komentář, ale běžný divák ho nejspíš ani nedokouká. Jde o dílo lokálně nesmírně silné, ale pro nás ve střední Evropě zůstává trochu cizí. Rozumíme emocím, ale spoustě dalších věcí ne. Vizuálně líbivý, tematicky bohatý, ale narativně rozbředlý thriller o mizející paměti a o pravdě, která se ztratila v archivu. Pokud máte trpělivost na 161 minut brazilské melancholie prokládané občasným výbuchem násilí a bizarnosti, jděte do toho. Ale nečekejte, že se vrátíte s jasnými odpověďmi.

„Je mi v tom kníru horko.“